NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 8257.

Z exekuce jest vyloučiti (§ 251 čís. 6 ex. ř.) jediné nájemní auto, třebas řidičem nebyl sám podnikatel. Pro otázku zabavitelnosti jest rozhodnou doba, kdy bylo zabavení vykonáno.
(Rozh. ze dne 30. srpna 1928, R I 603/28.)
Exekuční soud zamítl návrh dlužnice, by byla zastavena exekuce (§ 251 čís. 6 ex. ř.) na nákladní auto. Rekursní soud návrhu vyhověl. Důvody: Soud prvé stolice zjistil, že dlužnice provozuje pronajímání zabaveného auta v malém. Soud prvé stolice však nepokládá dlužnici za malopovoznici, nýbrž za podnikatelku, ježto bylo zjištěno, že dlužnice nemá způsobilosti a oprávnění říditi auto, jež za ni řídí šofér Artur S. Podle § 251 čís. 6 ex. ř. v doslovu čl. VIII. cís. nařízení ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák. jsou z exekuce vyňaty u maloživnostníků předměty, jichž potřebují k dalšímu osobnímu výkonu výdělečné činnosti. Podle zjištění prvého soudu není pochyby, že dlužnice jest maloživnostnicí. Podle motivů k ustanovením o změně exekučního řádu, uveřejněných výnosem min. sprav. ze dne 2. června 1914, čís. 47 věstn. min. sprav. měly býti změnou § 251 čís. 6 ex. ř. odstraněny pochyby o tom, že mají nárok na sproštění z exekuce i ti, jichž povolání nespočívá právě v ručních úkonech v užším slova smyslu, nýbrž i v ručních úkonech jiného druhu, na př. drobní povozníci, drobní zasílatelé a pod.; také v objektivním směru nastala podstatná změna co do předmětů vyloučených z exekuce; kdežto dříve nemohly býti zabaveny předměty potřebné k osobnímu výkonu zaměstnání, jsou nyní prohlášeny za nezabavitelné všechny věci. nutné k dalšímu osobnímu pokračování ve výdělečné činnosti. Tím měla býti rozšířena ochrana z předmětů nezbytně nutných na ty, jichž jest třeba k úspěšnému provozu živnosti, odpovídajícímu osobním poměrům živnostníka. Živnostníkům nemá býti exekucí odňata možnost, by svou živnost v dosavadním rozsahu dále neprovozovali, má býti zachována jich konkurenční schopnost, jak jest tomu i nyní u drobných živností (viz rozh. čís. sb. 7621). Vycházeje z těchto zásad, odpovídajících duchu zákona, má rekursní soud za to, že ani pojem osobního pokračování ve výdělečné činnosti nemůže býti tak vykládán, jak ho vyložil prvý soud. Prvý soud vyžaduje osobní výkon živnosti, zákon požaduje pouze osobní pokračování ve výdělečné činnosti. Ani při malém námezdním autu nelze požadovati, by živnostník spojoval ve své osobě všechny činnosti potřebné k provozu této živnosti, jmenovitě, by byl sám řidičem, a neztrácí takový drobný provoz ráz drobné živnosti tím, že jest při ní používáno řidiče. K osobnímu pokračování ve výdělečné činnosti stačí, je-li oprávněný nějakým způsobem činným v podniku, ať již přijímá zakázky, vyřizuje písemné věci, inkasuje. Ježto živnostenské oprávnění zní nesporně na dlužnici, pro niž jezdí S. jako řidič, provozuje dlužnice sama námezdní dopravu, třebas sama auto neřídí. Důsledkem toho jsou splněny předpoklady § 251 čís. 6 ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vývody dovolacích rekursů nebylo vyvráceno správné, věci i zákonu vyhovující odůvodnění napadeného usnesení. Pokud jest poukazováno k tomu, že nákladní auto je toho času v držbě třetí osoby, Arnošta D-a, sluší uvésti, že pro otázku zabavitelnosti je rozhodující doba, kdy zabavení bylo vykonáno, a že v době zabavení bylo nákladní auto v držení dlužnice, jak zjevno ze zájemního protokolu.

Citace:

č. 8257. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 116-117.