NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 15950.

Neučinily-li strany prohlášení podle čl. IX, odst. 4, zák. č. 161/1936 Sb. z. a n., projednává se spor podle ustanovení civilního řádu soudního platných pro řádné soudy; opravná lhůta do rozhodnutí v řízení tom vydaných jest čtrnáctidenní; straně nemůže však býti na újmu, podala-li opravný prostředek (dovolání) ve lhůtě patnáctidenní, přizpůsobivši jej rozhodnutí odvolacího soudu, jenž vynesl rozsudek jako odvolací soud ve věcech pracovních.
(Rozh. ze dne 19. března 1937, Rv 309/37).
U okresního soudu ve V. (kde není ani pracovní soud, ani oddělení pro spory pracovní) byl zahájen dne 2. září 1936 spor, v němž se žalobce domáhal zaplacení nedoplatku své mzdy za konané služby prodavačské v trafice žalovaného. Strany neučinily před tím, než se pustily dojednání, prohlášení o tom, zda mají za to, že jde o spor pracovní. Po projednání věci vydal soud prvé stolice rozsudek zamítající žalobu. O odvolání, podaném proti tomuto rozsudku rozhodl krajský soud v M. jako odvolací soud ve věcech pracovních v senátě složeném ze tří soudců z povolání a dvou přísedících a rozsudek prvého soudu potvrdil. Do tohoto rozsudku podal žalobce dovolání patnáctého dne od doručení odvolacího rozsudku.
Nejvyšší soud zrušil z podnětu dovolání rozsudek odvolacího soudu i předchozí řízení, počínaje ústním jednáním odvolacím, jako zmatečné a uložil odvolacímu soudu, aby o odvolání znova rozhodl v senátě složeném podle § 7 j. n.
Důvody:
Spor byl zahájen u okresního soudu ve V., kde nebylo zřízeno oddělení pro spory pracovní, dne 22. září 1936, tedy po účinnosti zákona č. 161/1936 Sb. z. a n., jenž nabyl účinnosti 1. srpna 1936. Podle odst. 4, čl. IX řečeného zákona, doplňujícího ustanovení čl. IV zákona č. 251/1934 Sb. z. a n., jest spor projednávati podle ustanovení civilního řádu soudního platných pro řádné soudy, neučiní-li strany před tím, nežli se pustí do jednání o věci hlavní, prohlášení o tom, zda mají za to, že jde o spor pracovní, který třeba projednávati podle odstavce 2, čl. IV zákona č. 251/1934 Sb. z. a n. V souzené věci strany takovéhoto prohlášení neučinily, bylo proto spor podle čl. IX, odst. 4, zák. č. 161/1936 Sb. z. a n. projednati podle ustanovení civilního řádu soudního platných pro řádné soudy, a platila zde čtrnáctidenní dovolací lhůta podle § 505, odst. 2, c. ř. s. a nikoliv patnáctidenní lhůta podle § 34, odst. 2, zákona č. 131/1931 Sb. z. a n. Leč žalobci nemůže býti na úkor, přizpůsobil-li opravný prostředek rozsudku, vydanému odvolacím soudem ve sporech pracovních (srv. plen. rozhodnutí č. 1309 Sb. n. s.), a nelze proto jeho dovolání pokládati za opožděné, protože bylo podáno teprve patnáctého dne po doručení rozsudku odvolacího soudu. Zmatečnost jest však spatřovati v tom, že odvolací soud jednal a rozhodl o odvolání proti rozsudku okresního soudu ve V. v senátě složeném podle čl. IV, odst. 2, zákona č. 251/1934 Sb. z. a n., totiž v senátě složeném ze tří soudců z povolání a dvou přísedících. Odvolací soud nebyl tudíž řádně obsazen a jeho rozhodnutí i předchozí ústní jednání odvolací jest zmatečné podle § 28, odst. 2, zákona č. 131/1931 Sb. z. a n. a § 477, č. 2 c. ř. s.

Citace:

č. 2074. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1151-1152.