Č. 722.

Zabírání bytů: 1. Mateřská škola jest místností sloužící k účelům osvětovým po rozumu § 9 zák. o zabír. bytů. — 2. Předpis § 8 č. 9 zák. byt. chce postihnouti záborem toliko místnosti obytné, určené a skutečné používané k účelům bytovým.
(Nález ze dne 19. února 1921 č. 1839.)
Věc: »Verein Deutscher Schulfreunde« na Smíchově proti nájemnímu úřadu na Smíchově o zabrání místností.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Bytová komise na Smíchově zabrala rozhodnutím ze dne 21. října 1920 č. 40504 na základě § 8, čís. 9 zák. ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. jeden pokoj se zvláštním vchodem doj dvora z bytu najatého stěžujícím si spolkem k účelům německé mateřské školy v domě čp. 502 na Smíchově, poněvadž jest prokázáno, že zbylé místnosti t. j. jeden velký pokoj a bývalá kuchyně úplně dostačují k účelům zmíněné školy vzhledem k nepatrnému počtu dítek, školu tuto navštěvujících.
Odpor proti tomu podaný byl naříkaným rozhodnutím zamítnut s odůvodněním, že stěžovatel neprávem odvolává se na znění § 9, odst. 1, zákona, neboť mateřská škola není místností sloužící osvětovým účelům —
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti takto:
Jak samo naříkané rozhodnutí uznává a ze spisů nesporně na jevo vychází, jest zabraná místnost součástí bytu, který již před dávnem byl stěžujícím si spolkem najat za tím účelem, aby v něm byla umístěna mateřská školka, spolkem tím vydržovaná. Rovněž jest jisto, že bytu tohoto v celém jeho rozsahu k účelu tomuto jest používáno, neboť třeba by místnost zabraná sloužila skutečně jenom k odkládání a uschovávání šatstva dítek a nikoliv k tomu, aby si v ní dítky hrály, patří přece k místnostem mateřské školy, jsouc, když ničím jiným, alespoň jejich příslušenstvím, právě tak jako předsíň, záchod a pod. Chrání-li cit. zákon v § 9 místnosti, jichž se užívá k účelům osvětovým, před zabráním podle § 8, poskytuje tím celému dotyčnému ústavu této ochrany a nechce zajisté mařiti záborem opatření, kterého moderní hygiena školní vyžaduje — totiž, aby oděv dítek nebyl odkládán uvnitř učeben samých.
Naříkané rozhodnutí vychází, potvrzujíc zabírací nález 1. stolice a odmítajíc dotyčnou námitku stěžovatelovu v odporu uplatňovanou, z právního názoru, že mateřská škola není místností sloužící k osvětovým účelům a to prý proto, že není dle zákonů školských povinnou školou. Jak naříkané rozhodnutí vyslovuje, jedná se prý tu jen o ošetřování dítek, jichž rodiče jsouce zaměstnáni, nemohou sami míti o ně péči a mimo to nevy- učují se zde dosud dítky, poněvadž nejsou k tomu ani podle zákona nuceny.
Stížnost proti tomu vším právem poukazuje na to, že i školy střední, vysoké a jiné nejsou školami povinnými a že přece nelze o tom pochybovati, že by nesloužily místnosti, v nichž školy takové jsou umístněny, účelům osvětovým.
Nehledě ani k tomu, že názor v naříkaném rozhodnutí vyslovený a v odvodním spise hájený, že místnosti mateřské školy neslouží účelům osvětovým a další dedukce, že účelům těm tím méně slouží místnosti dětské opatrovny, jest ve zřejmém odporu se zásadami v celém kulturním světě všeobecně uznávanými, odporuje názor tento přímo i zákonu samému.
Vždyť uznává sám říšský školní zákon mateřské školy i opatrovny za instituce potřebné pro výchovu dítek školou nepovinných a § 1 min. nař. ze dne 22. června 1872 č. 108 ř. z. definuje účel školy mateřské v ten způsob, že má škola taková podporovati a doplňovati domácí vychovávání dítek a připravovati je k vyučování ve škole obecné spořádaným cvičením těla a smyslů, jakož i přirozeným vzděláváním ducha, a účelem opatrovny dle § 26 ibidem jest přijímati děti pracujících tříd pod dozor a ke přiměřenému zaměstnání, navykati je čistotnosti, pořádku, dobrým mravům a vštěpovati jim lásku k práci.
Jest tedy naříkané rozhodnutí, odpírající zabrané místnosti povahu místnosti užívané k účelům osvětovým, v rozporu se zákonem. Rozhodnutí toto příčí se však ještě v tom směru zákonu, že zabírá místnost, o niž jde, dle předpisu § 8 č. 9 cit. zákona, ač jest prokázáno, že místnost tato není součástkou bytu používaného k bydlení v pravém slova smyslu, nýbrž k účelům jiným. Ustanovení § 8 č. 9 chce však, jak zcela zřejmě z citace § 5 v tomto předpisu vysvítá, postihnouti záborem toliko místnosti obytné, určené a skutečně používané k bytovým účelům, jež vzhledem k počtu členů domácnosti, byt takový obývajících, jeví se býti místnostmi nad počet.
Vzhledem k těmto úvahám bylo naříkané rozhodnutí, vycházející z mylného právního názoru, že jednak místnost mateřské školy neslouží účelům osvětovým a není chráněna předpisem § 9 a jednak, že lze užíti v daném případě ustanovení § 8, č. 9, zrušiti dle § 7 zákona o správním soudě.

Citace:

Č. 722. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 238-239.