NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3633.

Úrazové pojištění dělnické (zákon ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. zák. na rok 1888). Drahotní přídavky, stanovené zákonem ze dne 21. prosince 1921, čís. 481 sb. z. a n., nejsou důchodem ve smyslu §§ 6 a 7 úraz. zák.
(Rozh. ze dne 19. března 1924, Rv I 1742/23.)
V předchozím sporu Cg II 86/22 bylo právoplatně uznáno, že nárok Rudolfa В-a proti žalované dráze jest důvodem po právu. Sporem Cg II 9/22 domáhala se úrazová pojišťovna na dráze náhrady škody, jež jí povstala (povstane) placením renty Rudolfu B-ovi. V tomto sporu uzavřely strany smír, dle něhož zaplatila dráha pojišťovně určitý peníz a zavázala se platiti měsíční důchod 384 Kč 75 h, dokud bude pojišťovnou Rudolfu B-ovi (jeho pozůstalým) důchod vyplácen. Po uzavření tohoto soudního smíru byl vyhlášen zákon ze dne 21. prosince 1921 čís. 481 sb. z. a n., dle něhož byla žalobkyně povinna poskytnouti Rudolfu B-ovi k jeho důchodům drahotní přídavek, jenž činí počínajíc 11. říjnem 1921, 150 Kč měsíčně. Žalobu, jíž domáhala se pojišťovna na dráze zaplacení tohoto drahotního přídavku, pokud jej již zaplatila, jakož i placení jeho pro budoucnost, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal dle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné právní posouzení (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) spatřuje dovolatelka především v tom, že odvolací soud přikládal veliký význam okolnosti, že nový, podle nového zákona B-ovi příslušející důchod, je drahotním přídavkem k úrazové rentě, že tedy nejde o zvýšení původního důchodu, nýbrž o něco zcela nového, totiž o drahotní přídavek. Dovolatelka napadá tento právní názor, míníc, že, kdyby si byla chtěla žalobkyně něco podobného vyhraditi, byla by nesměla uzavříti smír do nejvyššího obnosu, avšak že by také bylo hrubým, dobrým mravům odporujícím počinem žalobkyně, kdyby, vědouc o zamýšleném zavedení drahotních přídavků k úrazovým důchodům, svolila k určení renty do nejvyššího obnosu, ale při tom si myslila potají, že drahotní přídavek je něco jiného než úrazový důchod. Nelze v tom dovolatelce přisvědčiti. Důchodem jest dle §§ 6 a 7 úrazového zák. to, nač dělník, postižený úrazem, má podle citovaných předpisů nárok. Tyto úrazové důchody jsou dle §u 16 úraz. zák. podle zásad pojišťovací techniky kapitálově podloženy a tím se zřetelně rozlišují i svou právní i hospodářskou povahou od drahotních přídavků, opírajících se nyní o zákon ze dne 21. prosince 1921 čís. 481 sb. z. a n. Tyto drahotní přídavky nejsou rentami ve smyslu §§ 6 a 7 úraz. zák., nejsou dle §u 16 úraz. zák. kapitálově podloženy, nýbrž slouží k částečnému vyrovnání válečnými a poválečnými poměry vyvolaných nesrovnalostí, jsou příplatkem přechodným, poskytnutým podle §u 1 zákona ze dne 29. října 1919, čís. 606 sb. z. a n. na dobu »mimořádných poměrů drahotních«, jsou také proměnlivé podle zákona čís. 606/1919 a to podle základu důchodu úrazového procentuelně, podle zákona čís. 481/1921 sice s pevnou sazbou, ale časově omezené. Tvrdí-li dovolatelka, že úrazová renta a drahotní přídavek jest jedno a totéž, obojí dohromady pak že jest úrazovou rentou, přehlíží právní podstatu obou těchto platů, jak byla právě vylíčena. Když odvolací soud zjistil, že úmyslem smír uzavírajících stran bylo, by spor ukončil tím, že žalobkyni budou zaplaceny žalobou požadované obnosy v plné výši, a že jen ohledně v budoucnosti vyplácených částek bude zabráněno libovolnému uvážení úrazové pojišťovny dělnické, které částky k tíži žalované mají býti Rudolfu B-ovi vypláceny, a že závazek žalované bude omezen jenom na to, co B-ovi náleží podle zákona, jakož i, že označení částky 384 Kč 98 h jako nejvyšší obnos mělo jenom poznačiti, že renta, která má býti B-ovi vyplácena a která vzhledem na jeho těžké poranění dosahuje nejvyšší míry 150%, stanovené zákonem, nemá býti na vrub dovolatelčin nijak zvyšována, je zřejmo, že dovolatelčina výtka, že se počin žalobkyně příčí dobrým mravům, není oprávněna, poněvadž se žalobou požadované placení nedotýká výše úrazové renty, nýbrž je žalobou požadováno zvýšení z důvodu okolností, po smíru nastalých, na které strany, smír uzavírajíce, nemohly mysliti, proti kterémužto případu dovolatelka naopak mohla se ochrániti jedině doložkou, že je náhrada nezvyšitelna, i když budou B-ovi vypláceny k důchodu drahotní přídavky. Ostatně svědčí tomuto právnímu pojetí, že totiž při uzavírání smíru bylo myšleno pouze na úrazovou rentu, placenou dle §u 6 úraz. zák., také okolnost, že si dovolatelka vyhradila ve smíru právo, zaplatiti kapitálovou hodnotu příštích splátek důchodových, která se vypočítává dle §§ 16 a 45 odstavec třetí úraz. zák. jen ohledně trvalého a nikoli přechodného důchodu, jakým jest proměnlivý přídavek drahotní.

Citace:

č. 3633. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 418-420.