NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Č. 10979.

Učitelstvo: * Ustanovení § 20 odst. 1—4 vl. nař. č. 96/1930 Sb. tím, že neurčilo, že služební dobu, kterou se řídí dosažení služného, podle něhož se určuje pensijní základna u učitelů ustanovených definitivními nebo zatímními učiteli na školách měšťanských, jest zaokrouhlovati ve smyslu § 38 odst. 2 převodového ustanovení učit. zák., není v rozporu se zákonem.
(Nález ze dne 5. ledna 1934 č. 21356/33.) Prejudikatura: Boh. A 10831/34, 10591/33, 10484/33.
Věc: Anna M. v M. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zvýšení vdovské pense.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem zšr-y v Brně z 5. září 1930 byly st-lce, vdově po odborném učiteli na občanské škole, k její žádosti upraveny pensijní požitky na základě zák. z 20. května 1930 č. 70 Sb. dnem 1. ledna 1930 roční částkou vdovské pense Kč 10539,50, t. j. 2/3 z 73,6% pensijní základny ročních 21480 Kč (služné 7. plat. stupně ročně per 21480).
Na podané námitky dala zšr výnosem ze 17. října 1930 st-lce toto vysvětlení: »Odborný učitel Jan M. nastoupil školní službu 1. září 1883, na občanskou školu přestoupil 1. března 1893, t. j. v 10. služebním roce. V pensi byl od 1. července 1907, služební doba činila 23 roků, 10 měsíců a byla proto pensijní základna 7. stupně platového per ročních 21480 Kč správně vyměřena«. St-lka byla zároveň dotázána, zda vzhledem k tomuto vysvětlení své námitky odvolává. Když však st-lka na námitkách svých trvala, zamítla je zšr výnosem z 18. února 1931, pojavši do něho obsahově i své vysvětlení ze 17. října 1930, a to z těchto důvodů: »Podle § 20 vl. nař. z 26. června 1930 č. 96 Sb. určí se pensijní základna učitelům podle služného podle odst. 1 § 7 plat. zák., kterého by byli tříletými postupy dosáhli v den skončení činné služby při započitatelné (započtené) služební době, zkrácené u literních učitelů o 3 roky. Podle zák. č. 70/30 a podle cit. § 20 vl. nař. č. 96/30, jímž se tento zákon provádí, dlužno pensijní základnu v daném případě určiti podle služného, které by učiteli bylo příslušelo, kdyby učitelský zákon byl již účinným v době jeho ustanovení na občanskou školu, a to podle ustanovení odst. 3 § 7 plat. zák. Při služební době 23 let 10 měsíců přísluší učiteli služné 7. a nikoliv, jak v námitkách uvádíte, služné 8. stupně. Je sice pravda, že Váš manžel, kdyby byl sloužil v době účinnosti učit. zák., byl by převeden do služného 8. stupně, avšak tak by se mohlo státi pouze za skutkového předpokladu, že slouží déle než 24 započitatelných let a že se mu plat podle učit. zák. poukazuje na dobu delší než 24 let. Váš manžel sloužil však do pense započitatelných 24 roků bez nejmenší části 25tého roku, a nemůže proto pensijní základna určena býti podle služného příslušejícího odbornému učiteli za dobu delší 24 roků. Podle služného 8. stupně mohla by býti pensijní základna toliko v tom případě určena, kdyby byl sloužil déle než 24 let, z čehož vysvítá, že zdejší výměr z 6. září 1930, proti němuž čelí Vaše námitky, správně určil pensijní základnu podle služného 7. stupně.«
Nař. rozhodnutím zamítlo pak min. škol. odvolání st-lčino proti rozhodnutí zšr-y z důvodů napadeného rozhodnutí. Při tom k námitkám odvolání podotklo, že i když — jak je z napadeného rozhodnutí patrno — byla služební doba manžela st-lky zaokrouhlena, nelze jí přiznati nárok na vyšší vdovskou pensi než podle pensijní základny podle služného 7. stupně jejího manžela, a to z důvodů v rozhodnutí zšr-y uvedených. O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost nepopírá, že manžel st-lčin měl v době svého pensionování započitatelných 23 roků 10 měs., napadá však nař. rozhodnutí — vycházejíc sama také z ustanovení § 20 odst. 4 nař. č. 96/30 — potud, že žal. úřad měl i při určení číselné výše pensijní základny vzíti za podklad ve smyslu § 38 odst. 2 převodových ustanovení zák. č. 104/26 zaokrouhlenou dobu na 24 let, tak jako kdyby byl její manžel dne 1. ledna 1926 v aktivní službě, z čehož by plynulo, že by byl býval převeden do 8. stupně platového, který je v důsledku toho i pensijní základnou pro výpočet zaopatřovacích požitků st-lky.
Podle § 20 odst. 1 nař. č. 96/30 určí se učitelům uvedeným v § 1 zák. č. 104/26 pensijní základna podle služného (§ 7 odst. 1 cit. zák.), kterého by byli tříletými postupy dosáhli v den skončení činné služby při započitatelné (započtené) služební době, zkrácené u literních učitelů...o 3 roky. V den skončení činné služby měl pak manžel st-lčin — jak nepopřeno — 23 roků, 10 měs., takže jeho započitatelná doba, podle níž se určuje pensijní základna, zkrácená o 3 roky, činila do dne skončení činné služby 20 roků, 10 měs., jíž by byl měl ve smyslu § 7 odst. 1 učitel. zák. dosažen tříletými postupy pouze 7. stupeň platový (Kč 19800) bez ohledu zatím na to, do kterého stupně byl by býval v aktivní službě převeden.
Jestliže pak u učitelů, ustanovených definitivními neb zatímními na občanských školách, ke služnému v odst. 1 § 7 učitel. zák. přistupovalo po dobu (odst. 5) jich ustanovení na těchto školách zvýšení služného ve smyslu odst. 3 § 7 učitel. zák., pak musilo i s hlediska tohoto zvýšení býti upraveno zvyšování pensijní základny v odst. 4 § 20 nař. č. 96/ 30, aniž to co mění na všeobecné zásadě, platné pro stanovení směrodatného služného, vysloveného v odst. 1 § 20 nař. č. 96/30, takže i v případech odst. 4 § 20 cit. nař. nutno slovům »podle služného, které by jim příslušelo...« rozuměti tak, že jde o služné, jež by příslušelo v den skončení činné služby, což při uvedené již zkrácené době 20 roků, 10 měs. odpovídá 3 postupovým částkám po 300 Kč vedle základního zvýšení při postupu o 780 Kč.
S tohoto hlediska odpovídala by tedy pensijní základna v částce 21480 Kč, jak ji vzal žal. úřad za podklad výměry vdovských zaopatřovacích požitků, předpisu § 20 nař. č. 96/30.
Namítá-li ovšem stížnost, že bylo nutno přihlédnouti i k zaokrouhlení doby podle § 38 odst. 2 s hlediska převodu do nových platů, dovozuje vlastně, že žal. úřad měl nad předpis § 20 nař. č. 96/30 přihlížeti k dalšímu ustanovení směrodatnému pro určení ciferní výše pensijní základny. Bylo proto zkoumati, má-li tento požadavek strany oporu v zákoně č. 70/30, po případě, je-li § 20 nař. č. 96/30 s tohoto hlediska v rozporu se zákonem. Nss neshledal, že by tomu bylo tak.
Podle § 2 cit. zák. byly na učitelské pensisty, o jaké i v daném případě jde, vztaženy předpisy §§ 32—34 učitel. zák. č. 104/26 o odpočivných a zaopatřovacích platech. Jest sice pravda, že v těchto předpisech jest v § 33 obsaženo číselné určení procenta pensijní základny, které tvoří pak výslužné učitele a že jest tam (v odst. 3) obsažen i před- pis pro zaokrouhlení zlomků posledního roku služební doby, ovšem jenom s hlediska zjištění doby k odůvodnění nároku na výslužné a určení procenta pensijní základny, avšak podkladu pro určení číselné výše pensijní základny samotné pro nové odpočivné platy nelze tu nalézti. Otázka ta jest teprve rozřešena v § 5 zák. č. 70/30, který normotvornou činnost ve příčině určení výše pensijních základen přenesl výlučně na vládu, stanoviv jí pouze dvojí omezení, totiž že má jednak přihlédnouti ke služebnímu poměru, v němž byl učitel v době odchodu do výslužby, jednak, že ono ciferní určení pensijní základny nesmí obsahově přesahovati míru stanovenou prováděcími předpisy, obsaženými v dílu V 1 učit. zák. Zákonodárce tedy v tomto druhém směru stanovil vládě pouze horní mez číselného rozsahu úpravy jí ponechané (srov. nál. Boh. A 10484/ 33). Dolní mez zná zákon toliko nepřímo, a to v § 6 odst. 2, kde jest druhý kategorický imperativ zákona, vížící vládu (ovšem teprve při provádění). Jiných mezí zde pro vládu nebylo a tato v těchto mezích zcela normotvorně a na místě zákona určila i ciferně pensijní základnu, byť i ne přímým vyčíslením (srov. nál. Boh. A 10591/33 a 10831/33.
I když tedy v § 38 odst. 2, který jest součástkou dílu V-l zák. č. 104/26, jest obsažen předpis o zaokrouhlení služební doby, rozhodné pro ustanovení výše služného při převodu učitelů do nových platů, byl tento spolu s ostatními ustanoveními jen onou horní mezí, kterou vláda nesměla překročiti. Nepoužila-li vláda tohoto ustanovení o zaokrouhleni služební doby, nýbrž určila výši pensijní základny v § 20 nař. č. 96/30 pouze tak, že jest směrodatná služební doba v den skončení činné služby bez jakéhokoliv zaokrouhlení, pak šla sice pod onu horní mez danou převodovým ustanovením, ale strana nemůže z § 38 odst. 2 zák. č. 104/26 pro sebe vyvozovati nárok na určení ciferní výše pensijní základny podle tohoto ustanovení, poněvadž zák. č. 70/30 v § 5 jí přímo takového nároku nedává.
Z toho také vyplývá, že ustanovení § 20 odst. 1—4 vl. nař. č. 96/30 tím, že neurčilo, že služební dobu, kterou se řídí dosažení služného, podle něhož se určuje pensijní základna u učitelů ustanovených definitivními nebo zatímními učiteli na školách měšťanských, jest zaokrouhliti ve smyslu § 38 odst. 2 převodového ustanovení učit. zák., není v rozporu se zákonem.
Na tom nic nemění, že úřady provedly v daném případě skutečně zaokrouhlení doby na 24 roky, což zřejmě svedlo i st-lku, neboť toto zaokrouhlení bylo zřejmě provedeno podle odst. 1 a 3 § 33 učit. zák. jako nutné s hlediska zjištění doby k odůvodnění nároku na výslužné a pro výpočet procenta pensijní základny, jímž se řídí výslužné, nikoli však podle § 38 odst. 2 převod, ustanovení, t. j. pro určení výše pensijní základny samotné.
Postupoval-li však žal. úřad, jak shora bylo dolíčeno, podle § 20 nař. č. 96/30 správně, pak jest stížnost bezdůvodnou.

Citace:

Č. 10979. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 228-231.