Č. 11627.

Řízení správní. — Řízení před nss-em:Rozhodnutí, jež obsahuje dva vzájemné se vylučující výroky (zamítnutí odvolání jednak z důvodů věcných, jednak pro opožděnost), trpí vnitřním rozporem, k němuž nss přihlíží z moci úřední.
(Nález ze dne 21. prosince 1934 č. 24097.) Věc: Václav F. v P. proti okresnímu úřadu v Plané o trestní nález ve věci stavební.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Městský úřad v Plané sdělil výměrem ze 17. října 1929 Všeužitečnému stavebnímu a bytovému družstvu, zapsanému společenstvu s r. o. v P., jako majiteli domu č. p. 178/III tamtéž, že obec započala se stavbou hlavní stoky a vyzval je na základě §§ 76 a 79 stav. řádu, aby připojilo tento dům k hlavní stoce. Ježto výzvě této vyhověno nebylo, vyzval městský úřad družstvo opětně výměrem z 9. května 1930 k připojení jeho domu k hlavní stoce do 14 dnů pod pohrůžkou pořádkové pokuty. Oba tyto výměry byly doručeny A. B. jako tehdejšímu náměstku starosty jmenovaného družstva. Když ani této výzvy nebylo uposlechnuto, vyzval městský úřad výměrem z 25. dubna 1931 družstvo zase, aby zřídilo stokovou přípojku do 4 neděl, jinak že budou učiněna donucovací opatření. Tento výměr doručen byl dnešnímu st-li jako tehdejšímu starostovi řečeného družstva. Po marném uplynutí této lhůty byla pak uložena st-li, jenž nabyl zatím se svou manželkou vlastnického práva k domu č. p. 178/III, na základě usnesení městské rady z 26. června 1931 pokuta 200 Kč s tím, že bude zvýšena na 500 Kč, nebude-li stoková přípojka do 8 neděl provedena. Usnesení toto bylo intimováno st-li jako majiteli uvedeného domu výměrem městského úřadu z 10. července 1931 bez poučení o opravných prostředcích. Výměr byl mu doručen dne 16. července 1931. St-1 podal proti němu přímo u okr. úřadu v Plané rekurs, který tam došel dne 24. července 1931 a byl odtud postoupen dne 29. července 1931 městskému úřadu, kamž podle podacího razítka došel 1. srpna 1931.
Nař. rozhodnutím byl tento rekurs zamítnut jako neodůvodněný a opožděný. V důvodech žal. úřad obšírnými vývody dokazuje, že je stížnost věcně neoprávněná a tedy bezdůvodná, vedle toho zvlášť však konstatuje, že stížnost nutno zamítnouti také jako opožděnou, ježto došla na zákonné podací místo po uplynutí odvolací lhůty.
Z enunciátu i z důvodů tohoto rozhodnutí jest nepochybně zřejmo, že žal. úřad vyřídil rekurs st-lův dvěma samostatnými výroky různé právní povahy. Výrokem prvním zamítl jej totiž z důvodů meritorních jako neodůvodněný, výrokem druhým zamítl (správně odmítl) jej jako opožděný, tedy nepřípustný, z důvodu formálního. Oba tyto výroky vedle sebe však obstáti nemohou, neboť, byl-li rekurs opožděn a z tohoto důvodu odmítnut jako nepřípustný, pak nebylo již možno rozhodovati o něm věcně. Nelze přece logicky v témž sporu rozhodnutí ve věci samé odepříti pro opožděnost a tedy nepřípustnost opravného prostředku, přes toto odepření však zároveň o nepřípustném opravném prostředku skutečně současně také rozhodnouti meritorně a zamítnouti jej pro bezdůvodnost. Rozhodnutí, obsahující zároveň oba takové vzájemně se vylučující výroky, trpí samo v sobě vnitřním rozporem, který znemožňuje zjistiti skutečné právní stanovisko žal. úřadu. Žal. úřad, který vydal takovéto rozhodnutí s dvěma vzájemně si odporujícími výroky, porušil podstatné formy administrativního řízení, k čemuž nss musí hleděti z povinnosti úřední. Nař. rozhodnutí bylo proto zrušeno podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 11627. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 752-754.