NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Č. 657.

Zabírání bytů: * Předpis § 2, odst. 1 zák. z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. nevztahuje se na smlouvy, jimiž se při propachtování živnosti k účelu provozování jejího propůjčuje pachtéři nájemné užívání místností, zejména i bytu pro něj.
(Nález ze dne 8. ledna 1921 č. 13259/20.)
Věc: V. S. v P. (adv. Dr. Raubitschek z Prahy) proti okresní správě politické v Místku o zabrání bytu. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: — — — — — — — — — — — — — — —
O stížnosti uvážil nejvyšší správní soud takto:
Stěžovatel namítal již v odporu, že nebyl povinen ohlašovati smlouvu nájemní dle § 2 bytového zákona, protože neuzavřel smlouvu nájemní o byt, nýbrž smlouvu pachtovní, jejíž hlavním předmětem jest živnost hostinská, že byt pro hostinského patří nerozlučně k provozování živnosti hostinské a souvisí s ní tak, že není možno bez bytu tohoto živnost hostinskou provozovati.
Jest nesporno, že stěžovatel hostinec č. p. 39 v P. s veškerými místnostmi, čítaje v to i byt hostinským užívaný, od 1. července 1920, kdy došla doba dřívější smlouvy, novou smlouvou přenechal za úplatu nové pachtéřce. aniž o tom dříve obci oznámení učinil.
Spornou jest tudíž jen otázka, zda smlouva, kterou stěžovatel nové
užívatelce celý hostinec přenechal k užívání, podléhá schválení dle předpisu § 2 byt. zákona. Z účelu zákona, zmírniti tíseň bytovou náležitým využitím bytů a soustředěnou distribucí zabraných bytů, jakož i ze slovného znění § 2 cit. zákona, jenž mluví jen o »pronajmutí«, »nájemci« (podnájemci), »najímaném předmětu« a »nájemní smlouvě« a nikde ani v závorce nepřipojuje slovo »pachtovní«, »pachtýř« neb pod., když zákon vedle »nájemce« staví v § 2, odst. 1 výslovně jen »podnájemce« a nikoliv i »pachtýře«, dlužno souditi, že předpis § 2 nevztahuje se na smlouvy pachtovní o podnicích živnostenských ani v těch případech, když pachtýři propachtovává se nejen podnik sám a místnosti k provozování živnosti sloužící, ale i užívání bytu pro pachtýře jako součásti pachtovaného objektu, tedy ani v těch případech, když smlouva o propůjčení místností k užívání za plat jest smlouvou smíšenou, především však pachtem živnosti s místnostmi sloužícími živnostenským účelům a vedle toho i nájmem stran bytu určeného pro pachtýře, když tudíž dle § 1091, druhé věty o. z. a. takovou smlouvu jest posuzovati dle povahy věci hlavní, za smlouvu pachtovní.
Také okolnost, že smlouva o pacht živnosti hostinské dle § 19 živn. ř. podléhá schválení živnostenského úřadu, poukazuje k tomu, že bytový zákon jistě nechtěl měniti něco na kompetenci a přenésti na obec, aby ona rozhodovala nebo spolurozhodovala o schválení smlouvy pachtovní na živnost hostinskou.
Okolnosti stěžovatelem v odporu tvrzené, pro jejichž posouzení zvláště obsah smlouvy a povaha propachtovaného objektu může býti důležitou, jsou proto závažny pro právní posouzení věci, neboť jde-li tu o smlouvu pachtovní o živnosti hostinské, pak smlouva ta nepodléhá ani co do nájemního užívání bytu pachtéřova schválení dle § 2 zákona bytového a nebyly by pak dány náležitosti pro zabrání dle § 8 č. 6 zákona bytového.
Ježto žalovaný úřad vykládaje si mylně dosah ustanovení § 2 zákona bytového nezaujal stanoviska k námitkám odporu, pokud se týče nezjistil náležitě skutkovou podstatu ve směru výše uvedeném, bylo naříkané rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost dle § 7 zákona o správním soudě.

Citace:

č. 6413. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 508-509.