Čís. 9649.

I v řízení odvolacím jest přípustné nejen omezení žaloby, nýbrž i žádání jiného předmětu, nezmění-li se žalobní důvod.
K nabytí vlastnictví podle § 418 obč. zák. se nevyžaduje dokončení stavby. Jakmile se uskuteční veškeré podmínky pro nabytí vlastnictví ve smyslu § 418 obč. zák., nastává nabytí vlastnictví započetím stavby.
Na případ nabytí vlastnictví pozemku třetí osobou zastavěním se ustanovení § 440 obč. zák. nehodí.
(Rozh. ze dne 14. února 1930, Rv I 960/29.)
Co do předchozího děje poukazuje se na rozhodnutí čís. sb. 8034. Odvolací soud po té napadený rozsudek potvrdil s tím, že místo slov »od 1. září 1921« kladou se slova »od 1. listopadu 1921«. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázkách, o něž tu jde, v
důvodech:
Dovolatelé neprávem shledávají nepřípustnou změnu žaloby v odvolacím řízení podle § 483 c. ř. s. v tom, že žalobkyně teprve při odvolacím roku navrhla, by bylo uznáno právem, že žalovaní jsou povinní uznati vlastnictví k spornému pozemku od 1. listopadu 1921, na místo původně v žalobním žádání navrženého uznání vlastnictví od 1. září 1921, ježto prý nejde o omezení žalobního žádání proto, že uznáním takové změny by dovolatelé utrpěli ujmu, kdyby musili nésti břemena spojená s tím až do 1. listopadu 1921 (daň, dávky a pod.). Nehledíc ani k tomu, zda by tím bylo již převalováno na dovolatelé břemeno takových dávek, jest v odvolacím řízení ovšem nepřípustná změna žaloby — Čís. 9650 —
234
ve smyslu druhého odstavce § 235 c. ř. s. Ale o ni nejde. I v prvé stolici i v řízení odvolacím jest přípustné nejen omezení žaloby, nýbrž i- žádání jiného předmětu, nemění-li se žalobní důvod (§ 235 čtvrtý odstavec a § 483 a contr. c. ř. s. Neumann: Komentář k c. ř. s. k § 483 a posudek nejvyššího soudu vídeňského k témuž paragrafu). I kdyby tedy změna žalobního žádání neznamenala jen omezení žaloby, je přece přípustná proto, že beze změny žalobního důvodu bylo žádáno něco jiného, aniž při tom jde o rozšíření žaloby, o žádání něčeho více, než bylo původně žádáno. Proto mohl odvolací soud uznati vlastnictví s účinností od 1. listopadu 1921.
V tom, že odvolací soud nevzal za základ vzniku vlastnického práva dobu skončení stavby v roce 1922, nemohou dovolatelé spatřovat! křivdu již proto, že sami v odvolání nesprávné právní posouzení z důvodu uznání vlastnictví od 1. září 1921 neuplatňovali, nýbrž jen Antonie H-ová, která v dovolání tuto výtku již neopakuje. Ale ani věcně není výtka dovolatelů opodstatněna. K nabytí vlastnictví nežádá se v § 418 obč. zák. dokončení stavby. Naopak vylučuje se nabytí jen tím, že bezelstnému stavebníku vlastník ihned po nabytí vědomosti stavbu nezakáže. Jakmile se uskuteční veškeré podmínky § 418 obč. zák. pro nabytí vlastnictví ve smyslu tohoto zákonného předpisu, nastává nabytí vlastnictví započetím stavby.
Na případ nabytí vlastnictví pozemku třetí osobou zastavením se ustanovení § 440 obč. zák. nehodí, ježto se tam předpokládá, že dřívější kupitel vlastnictví nenabyl.

Citace:

Čís. 9649.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 261-262.