Čís. 4157.

Společenstva výrobní a hospodářská (zákon ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.).
Bylo-li ve stanovách předepsáno, že ku změně stanov vyžaduje se přítomnosti dvou třetin členů, a, раk-li by této presence nebylo při zahájení valné hromady, že jest vyčkati uplynutí jedné hodiny, nestačí, že uplynula hodina od zahájení prvé valné hromady, v níž byly

projednány věci nevyžadující dvoutřetinové většiny, nýbrž dlužno dodržeti čekací hodinu.
Společenstvo může se ubrániti vyhlášení úpadku tím, že valná hromada se usnese většinou potřebnou ku změně společenstevní smlouvy na přiměřeném zvýšení členského podílu nebo že členové dobrovolně uhradí schodek.
(Rozh. ze dne 17. září 1924, R I 719/24.)
Rejstříkový soud 1. vyhověl návrhu společenstva s r. o., by zapsána byla v rejstříku změna: »Valnou hromadou ze dne 21. dubna 1924 bylo usnesena změna § 7 stanov; dle usnesení toho činí jeden podíl nyní 400 Kč (posud 200 Kč)« a 2. zamítl návrh některých členů společenstva, by vzhledem k předluženosti společenstva bylo toto poukázáno učiniti návrh na vyhlášení úpadku. Rekursní soud změnil napadená usnesení v ten smysl, že návrh ad 1. zamítl, usnesení pak, jímž byl zamítnut návrh ad 2., zrušil a uložil rejstříkovému soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl. Důvody: Dle obsahu spisů a důvodů napadeného usnesení ad 1. vykazuje rozvaha ku dni 31. prosince 1923 schodek a nemůže býti pochybnosti o tom, že změna stanov, na níž se valná hromada ze dne 21. dubna 1924 usnesla a jež spočívá v tom, že se členský podíl z dosavadních 200 Kč zvyšuje o 100%, t. j. na 400 Kč, má za účel pokus o sanaci. Nebylo tudíž z hmotných důvodů příčiny, by zápis ten do rejstříku společenstev byl odpírán, avšak vadí tomu poklesky formální. Soud rekursní jest totiž na rozdíl od soudu prvého toho názoru, že valná hromada, která se dle předloženého zápisu konala dne 21. dubna 1924, nebyla dle §u 27 stanov způsobilou, by o změně stanov, ku které jest třeba přítomnosti alespoň 2/3 všeho členstva a dvoutřetinové většiny všech odevzdaných hlasů, se závazným účinkem se usnášela. Dle §u 27 stanov jest sice valná hromada způsobilou se usnášeti, byla-li řádným způsobem svolána a je-li alespoň % členstva přítomna, avšak k usnášení se o změnách stanov aneb o zrušení společenstva jest třeba, aby přítomny byly nejméně dvě třetiny všech členů, při čemž žádný člen nesmí zastupovati více než jednoho jiného člena. Dle přiloženého seznamu členstva ku dni 21. dubna 1924 čítá společenstvo 168 členů kromě dalších třinácti, jichž členství bylo vypovězeno. Bylo tudíž zapotřebí, aby do valné hromady, na den 21. dubna 1924 svolané, na které také dle sděleného pořadu mělo býti učiněno usnesení o změně stanov, dostavilo se aspoň 112 členů, by navržená změna se závazným účinkem mohla býti usnesena. Ve skutečnosti však dle předloženého protokolu bylo přítomno a hlasování se súčastnilo pouze 81 členů, tedy počet nedostatečný. S názorem prvého soudu, že hlasování o této změně stanov konalo se v druhé valné hromadě, která prý svolána byla dle stanov o hodinu později (čítajíc od 9 hod.) a bez ohledu na počet přítomných byla schopna se usnášeti i o změně stanov, souhlasiti nelze, poněvadž výkladu takovému odporuje skutečnost vycházející jasně z protokolu o valné hromadě, že byla valná hromada svolána na 9. hodinu a již o 3/4 10 hod. dopol. byla zahájena za počtu členstva, které stačí pouze k usnášení o věcech, nevyžadujících kvalifikované

presence. Pětiminutové přerušení valné hromady nemůže ničeho měniti na tom, že konala se pouze jediná valná hromada, jež byla svolána na 9. hodinu dopolední a již o 3/4 10 hod. byla zahájena, a že k hlasování o změně stanov došlo teprve snad po 1/2 hod. Valnou hromadu dlužno považovati za jediný celek a proto bylo věcí představenstva, aby, když o 9. hod. dopolední, na kterou byla valná hromada svolána, dvě třetiny členstva, potřebné k usnášení o denním pořadu, obsahujícím též změnu stanov, se nesešly, sečkal do 10. hodiny, a pak teprve ohlášenou již druhou valnou hromadu svolal, na které pak arciť stačila přítomnost jakéhokoliv počtu členstva. Navržený zápis změny stanov, na kterém se valná hromada ze dne 21. dubna 1924 usnesla, postrádá tudíž základu statutárního a bude věcí představenstva, aby, trvá-li na této změně stanov, svolalo novou valnou hromadu a učinilo zamýšlené zvýšení členských podílů předmětem nového rokování a usnášení. Dlužno proto odepříti zápis změny stanov, dokud nestalo se o tom usnesení, vyhovující všem požadavkům stanov a nezbylo, než odůvodněnému rekursu vyhověti. Pokud jde o návrh stěžovatelů, by společenstvo vzhledem k tomu, že rozvaha vykazuje schodek, bylo poukázáno ohlásiti úpadek, není otázka tak k usnášení zralou, pokud není jisto, zda není možnou sanace družstva. A bude proto věcí prvého soudu, by vývoj věcí měl v patrnosti a vhodným šetřením, vyčkav zejména, zda bude valnou hromadou učiněno náležité opatření, znova rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurující družstvo domáhá se zrušení, správně změny usnesení soudu rekursního jak co do části, jíž usnesení, rejstříkového soudu bylo změněno, tak i co do části, usnesení prvého soudu zrušující, provádí však rekurs vlastně jen v onom směru. Rozhodnouti jest jen otázku, zda byla valná hromada ze dne 21. dubna 1924 způsobilou, usnášeti se o návrhu na změnu §u 7 stanov zvýšením členských podílů ze 200 Kč na 400 Kč. Nejvyšší soud sdílí úplně názor soudu rekursního, že nebyl zachován postup předepsaný §em 27 odstavec třetí společenstevní smlouvy. Bylo-li na pořadu valné hromady kromě jiného také jednání a usnášení se o změně stanov, bylo věcí předsedy, by ihned při jejím zahájení, tedy o 9. hodině dopolední, pokud se týče o 3/4 na 10 hod. dopoledne zjistil, zda jsou přítomny aspoň dvě třetiny členů, a je-li tedy valná hromada ve smyslu odstavce druhého §u 27 stanov k usnášení se způsobilou. Shledal-li, že tomu tak není, měl zaříditi, by po uplynutí jedné hodiny (§ 27 odstavec třetí stanov) byla svolána druhá valná hromada, o níž by pak platil předpis odstavce třetího §u 27 stanov. Ale i kdyby bylo správným, že první valná hromada mohla bezzávadně jednati a se usnášeti o prvních dvou bodech pořadu, k nimž kvalifikované většiny nebylo třeba, a, ježto aspoň 1/4 členů byla přítomna (odstavec prvý §u 27 stanov), mělo býti po vyřízení těchto bodů bezvýjimečně sečkáno aspoň 1 hodinu a pak teprve měla býti svolána druhá valná hromada (§ 27 odstavec třetí stanov). To se nestalo a nelze vykládati tento předpis stanov, jak činí stěžující si družstvo, v ten rozum,

že stačilo, když od svolání a započetí prvé valné hromady čekací hodina již uplynula. Čekací doba platí pro všechny členy, i přítomné. Bylo-li však během oné doby jednáno v prvé valné hromadě, a byla-li tato jen na 5 minut přerušena, nebylo vůbec čekací hodiny, a rekursní soud právem uznal, že ve skutečnosti bylo po uplynutí oněch 5 minut jen v dalším jednání prvé valné hromady pokračováno a že navržený zápis změny stanov, na kterém se valná hromada ze dne 21. dubna 1924 usnesla, postrádá statutárního základu, a změnil v tom směru usnesení rejstříkového soudu v ten smysl, že se návrh na zápis usnesené změny stanov do obchodního rejstříku zamítá. Důsledkem toho bude ovšem zápis již provedený vymazati. Pokud jde o zrušující část napadeného usnesení, nutno míti na zřeteli, že za trvání společenstva může se toto ubrániti úpadku tím, že valná hromada se usnese dvoutřetinovou většinou na přiměřeném zvýšení členského podílu, nebo že členové dobrovolně schodek uhradí. Jest sice pravda, že § 84 odstavec druhý zákona o společenstvech ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. zavazuje představenstvo, by učinilo návrh na vyhlášení úpadku, jakmile dluhy společenstevní převyšují jmění, leč tím není vyloučeno, by nebylo použito jiných prostředků, by potřebné úhrady bylo dosaženo a tím úpadek odvrácen, zejména, by zvýšeny byly členské podíly. Dle §u 5 čís. 5 zákona musí společenstevní smlouva stanoviti také výši členských podílů. § 33 odstavec druhý zákona připouští zcela všeobecně, by se valná hromada usnesla na změně společenstevní smlouvy, při čemž nikterak nerozeznává. Je-li tedy stanovení výše členských podílů součástí společenstevní smlouvy, může býti valnou hromadou usnesena změna i v tomto směru, aniž by bylo třeba přípustnost zvýšení podílů smlouvou zvláště vyhraditi. Členům družstva, kteří by se usnesením valné hromady pokládali za postižené, jest volno, by, chtějí-li se uchrániti důsledku onoho zvýšení podílů, z družstva vystoupili (§ 77 zákona). Lze-li tudíž odvrátiti úpadek způsobem shora vytčeným, právem rekursní soud usnesení rejstříkového soudu v druhé jeho části zrušil, neboť při různosti názorů členů družstva o stavu a prosperitě podnikli, o nějž jde, třeba dalšího šetření za tím účelem, by bylo bezpečně zjištěno, zda je odůvodněna naděje na sanaci, či zda nutno ohlásiti úpadek.

Citace:

č. 4157. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 260-263.