Č. 9139.

Stavební právo (Nitra): I. Podle stav. statutu župy nitranské č. 25/1912 nemá stavební komise v povolovacím řízení stavebním vůbec moci rozhodovací. — II. Zájem estetiky města není podle cit. stav. statutu pozdvižen na subjektivní právo obce.
(Nález ze dne 23. břzna 1931 č. 7334/30).
Věc: Město Nitra proti župnímu úřadu v Nitře o hražení u veřejné cesty.
Výrok: Stížnost dílem se odmítá jako nepřípustná, dílem se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 30. května 1928 udělil okresní úřad v Nitře na základě § 45 žup. stav. statutu č. 25/1912 biskupské lesní a hospodářské správě v Nitře povolení zříditi kolem svahu biskupského hradu v Nitře drátěnou ohradu mezi jiným s podmínkou, že tato při t. zv. sihoťské cestě musí míti do betonu vsazené sloupky železné. K odvolání biskupské správy župní úřad v Nitře nař. rozhodnutím tuto podmínku zrušil, ježto nemá opory ve stav. statutu a schválil projektované sloupky dřevěné.
Stížnost městské obce Nitry, podaná u nss-u, vytýká tomuto rozhodnutí nezákonnost ve dvojím směru: 1. jednak proto, že žal. župní úřad nebyl příslušný rozhodovati o sporné otázce, poněvadž posouditi, co je z ohledů estetických potřebno, patří do působnosti komise stavební a 2. jednak z toho důvodu, že změnou uvedené konsensní podmínky byl porušen předpis stav. statutu, podle něhož ohrada na straně veř. pozemku musí býti v živějších ulicích — a takovou sihoťská cesta je — zhotovena takovým způsobem, aby zvenku byla úhledná.
Nss musil nejprve přihlédnouti k námitce, uvedené na místě prvém, která stojí v cestě přezkoumání vlastní věcné stránky sporu, neboť, kdyby se objevila důvodnou, bylo by nař. rozhodnutí zrušiti, aniž by bylo možno zabývati se dalším obsahem stížnosti. Jsouc vznesena před nss (§ 2 zák. o ss), nemůže míti námitka ta jiný smysl, než že žal. župní úřad svým rozhodnutím neoprávněně zasáhl do oboru působnosti komise stavební, přikázaného jí stav. statutem a že tak nezákonným způsobem porušil subj. právo st-lky. Leč ani, kdyby se připustilo, že stav. komise jest orgánem stěžující si obce a že tato, námitkou tou hájíc statutární kompetenci tohoto svého orgánu, hájí tím právo své, nebylo by možno stížnosti přisvědčiti a to z těchto důvodů:
V I. odstavci § 40 stav. statutu, nadepsaného »Pôsobnost stavebnej komisie«, se stanoví: »Do pôsobnosti stavebnej komisie patri: zhotovit’ návrh o vypracovanom regulačnom plane (a technickom popise), podať mienku o stavebných záležitostiach jej predložených; v páde ohradenia stavby od verejných priestorov previesť prehliadku na mieste za účelom stavebného povolenia a podať odôvodněny návrh na ustalenie podmienok stavebného povolenia«. Takto všeobecně vymezená působnost stavební komise v záležitostech stavebnici upravuje se blíže v § 42 statutu, kde se v posledních dvou odstavcích praví: »O prevedení prehliadky ihneď sa má napísať zápisnica, v ktorej se poznamenajú případné námietky súsedov a mienka poťažne poznámky komisie. Na základe tejto zápisnice stavebná komisia do 5 dní od prehliadky podá okresnému úradu dokladné odôvodněný návrh na udelenie a podmienky stavebného povolenia alebo na zamietnutie tohože.« V § 45 statutu se konečně ustanovuje: Okresný úrad podla žiadosti, zápisnice stavebnej komisie o prehliadke na mieste a návrhu stavebnej komisie najneskoršie do 5 dní rozhodne o udelení alebo odmietnutí stavebného povolenia«.
Z uvedených ustanovení stav. statutu plyne nade vší pochybnost, že v povolovacím řízeni stavebním nemá stav. komise vůbec moci rozhodovací, nýbrž že tu vystupuje toliko jako odborný orgán, který o předloženém jí stav. projektu předepsaným způsobem pojedná a podá okr. úřadu, jako vlastnímu stav. úřadu, odůvodněný návrh. Podávajíc tento návrh, může sice stav. komise vžiti v úvahu též požadavky estetiky města, rozhodnutí o tom však, zda stav. projekt s tohoto hlediska je přípustný či nikoli, přísluší jedině stav. úřadu samému, při čemž tento není na návrh stav. komise vázán tak, že by jej musil bezvýhradně přijmouti za svůj, nýbrž jest nejen oprávněn, ale také povinen v mezích předpisů stav. statutu posouditi předložený projekt zcela samostatně po všech stránkách a tedy i v ohledu estetickém. Stejné právo přísluší pak ovšem v řízení odvolacím i stav. úřadu II. stolice, na který podáním opravného prostředku stranou legitimovanou přechází sporná věc v plné celistvosti. Jestliže tedy žal. župní úřad k rekursu stavebníka stav. povolení I. instance změnil a připustil místo navrhovaných stav. komisí sloupků železných, sloupky dřevěné, nelze shledati, že by tím byl zasáhl do působnosti stav. komise a tudíž ani, že by porušil nějaké subj. právo stěžující si obce. Je proto výtka, nař. rozhodnutí v tom směru činěná, bezdůvodná.
Námitkou druhou vytýká stížnost, že projekt sporného hražení nevyhovuje v ohledu estetickém předpisu stav. statutu. K výtce tohoto obsahu bylo by lze se zřetelem k předpisu § 2 zák. o ss přiznati st-lce legitimaci jen v tom případě, kdyby bylo možno zájem, jehož ochrany se takto dovolává, charakterisovati jako její právo. Leč nss nemohl uznati, že by zájem estetiky města, st-lkou uplatňovaný, byl stav. statutem býv. župy nitranské pozdvižen na subj. právo obce. Jdeť tu (srovn. § 72 statutu) o zájem veřejný, koordinovaný-zájmům policejním, o něž náleží pečovati výhradně úřadům stavebním. Obec nedovolává se tedy ochrany svého práva, obrací-li se proti tomu, že žal. úřad estetický zájem hodnotil jinak nežli komise stavební a stav. úřad stolice prvé. Je proto s hlediska § 2 zák. o ss tato námitka nepřípustná.

Citace:

č. 1827. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 733-735.