NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 10386.

Právní účinky vyrovnání vztahují se i na směnečné věřitele. Nejde tu o námitku ze směnečného práva, ovšem ale o námitku příslušející směnečnému dlužníku proti každému věřiteli.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1930, Rv II 679/30.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný kromě jiného, že ohledně jeho jmění bylo potvrzeno vyrovnání a že dosud žádná z vyrovnacích kvot není splatná. Procesní soud prvé stolice směnečný platební příkaz zrušil a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: jest nesporno a na soudě známo, že žalovaná firma ohlásila dne 17. srpna 1929 vyrovnání, které bylo dne 14. listopadu 1929 věřiteli přijato a dne 6. prosince 1929 krajským soudem potvrzeno, a že žádná z vyrovnacích kvot není dosud splatná. Soudně potvrzeným vyrovnáním sproštěn byl dlužník ve smyslu § 53 vyr. ř. svého závazku v míře přijatého vyrovnávacího návrhu. Žalobce připouští výslovně, že jest povinen spokojiti se vyrovnací kvotou. Jeho mínění však, že tuto námitku má žalovaná uplatniti až v exekučním řízení, jest mylné a jest žalobce odkázati na doslov § 35 ex. ř., z něhož jasně plyne, že naopak byla by žalovaná vyloučena z námitek proti vymáhanému nároku, které mohla již ve směnečném řízení námitkami proti směnečnému platebnímu příkazu uplatniti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: V otázce právního posouzení soudního vyrovnání ke směneč- ným závazkům vyrovnacího dlužníka souhlasí odvolací soud s napadeným rozsudkem. Soudní vyrovnání zrušuje ve svých mezích závazek akceptanta. Platí tedy vyrovnání proti všem směnečným věřitelům akceptanta; to platí, i kdyby trasant postihem zaplatil celý směnečný dluh (sr. Staub 11. vydání k čl. 82, pozn. 20, a Jaeger: konkursní řád sv. 2 pozn. 17 a 18).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jest přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že se právní účinky vyrovnání vztahují i na směnečné věřitele, neboť ustanovení § 53 vyr. ř. v tomto směru nerozeznává. Nejde tu ovšem o námitku ze směnečného práva samého, jde však o námitku příslušející směnečnému dlužníku podle § 53 vyr. ř. proti každému věřiteli, tedy i proti žalobci (§ 87 směn. zák.). Jak dovolatel připouští, nastala splatnost první vyrovnací splátky teprve po vynesení rozsudku prvé stolice; ve smyslu § 406 c. ř. s. nemohlo se proto státi odsouzení žalovaného k zaplacení této splátky.

Citace:

Čís. 10386. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 834-835.