Authors:
= Váž. tr., 16 (1934)
PDF

Čís. 5153.


Vybízením k hromadnému neplnění veřejnoprávních povinností ve smyslu § 15 čís. 1 zák. na ochr. rep. jest rozuměti jednání pachatele, jimž hledí přímo vzbuditi u někoho rozhodnutí porušiti zákon v určitém směru, tedy působení přímo na rozum. Toto působení může míti i formu zakrytou.
Obcím je ustanovením § 347 zák. čís. 76/27 sb. z. a n. uložena povinnost poskytovati podporu (asistenci) při vykonávání berních exekuci. Povinnosti, uložené zákonem obcím, vykonává podle § 62 zák. čl. XXII: 1886 obecní představenstvo.
Zrazoval-li obžalovaný členy obecního představenstva od plnění povinností, uložených jim zvonem, nelze uznati, že projevil snahu vykonati vliv na uspořádání věcí veřejných a sociálních, a použití zákona o státním vězení není na místě.
(Rozh. ze dne 11. prosince 1934, Zm IV 407/34.)
Obžalovaný I. B. ve své řeči na veřejné schůzi lidu vyzýval členy obecního představenstva, by neplnili uložené jim zákonné povinnosti, poskytovati soudním a berním exekutorům asistenci při daňových a jiných exekucích. Oba soudy nižších stolic uznaly ho za to vinným přečinem podle § 15 čís. 1 zák. na ochr. rep. Nejvyšší soud jeho zmateční stížnost zamítl.
Z důvodů:
Z důvodu zmatečnosti podle čís. 1 a) § 385 tr. ř. namítá stěžovatel, že nespáchal trestný čin, neboť projevil jen mínění o provádění exekucí. Zmateční stížnost, která tímto způsobem zřejmě popírá náležitost skutkové podstaty, vybízení k neplnění veřejnoprávních povinností zákonem' uložených, je bezzákladná. Vybízením jest rozuměti jednání pachatele, kterým hledí u někoho vzbuditi rozhodnutí, by porušil zákon v určitém směru, tedy působí přímo na rozum. Vybízení jako přímé působení na rozum může se díti i formou zakrytou, jako zrazováním, přemlouváním, dáváním rady atd. Podle doslovu závadného výroku nevyslovil obžalovaný jen mínění o povinnosti obce, by vysláním členů obecního zastupitelstva a zřejmě i obecního představenstva poskytovala podporu (asistenci) při výkonu exekucí, což u berních exekucí, které obžalovaný zřejmě měl na mysli, je obcím § 347 zák, č. 76 z r. 1927 sb. z. a n. výslovně uloženo, a povinnosti obcím zákonem uložené vykonává podle § 62 zák. čl. XXII: 1886 obecní představenstvo, nýbrž výrazem, že členové obecního zastupitelstva nesmějí poskytovati exekutorovi asistenci a nesmějí s ním chodit, členy obecního představenstva od plnění povinnosti, zákonem jím uložené, zrazoval a toto plnění jim zakazoval, tedy chtěl přímo vzbuditi rozhodnutí, by byl porušen zákon v uvedeném směru.
Nelze uznati za oprávněnou zmateční stížnost ani v té části, kterou se z důvodu zmatečnosti podle čís. 2 § 385 tř. ř. domáhá státního vězení. Správně vrchní soud vyslovil, že obžalovaný inkriminovaným výrokem neprojevil snahu vykonati vliv na uspořádání věcí veřejných a sociálních, ale naopak na porušení veřejného pořádku. Nejvyšší soud má tedy za to, že se vrchní soud nemýlil, neshledav podmínky § 1 odst. 1 zák. č. 123/1931 sb. z. a n. pro výkon uloženého trestu podle předpisů o výkonu trestu státního vězení. Bezzákladná zmateční stížnost byla podle odst. 1 § 36 por. nov. zamítnuta.
Citace:
Čís. 5153. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 482-483.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).