čís. 1691.

Podle článku I. čís. 5 zákona z 18. prosince 1919, čís. 1 sb. z. a n. z roku 1920 jest posuzovati a trestati čin podle trestních zákonů, platných na místě spáchaného činu (§ 51 tr. ř.) ; zásada ta platí i v případě delegace.
Střet §u 171 tr zák. s §em 333 uh. tr. zák.
(Rozh. ze dne 4. července 1924, Zm I 354/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 26. ledna 1924, porušen byl zákon v ustanovení článku I. čís. 5 zákona ze dne 18. prosince 1919, čís. 1 sb. z. a n. z roku 1920.
Důvody:
Dle spisů trestní věci proti Jindřichu H-ovi a spol. pro zločin krádeže a přechovávání, podalo státní zastupitelství v Prešově proti Jindřichu H-ovi a Eduardu H-ovi obžalobu pro zločin krádeže podle §§ů 70, 333 uh. tr. zák., kvalifikovaný podle §u 336 bod 3. uh. tr. zák. a §§ů 48, 49 odstavec druhý tr. nov. pro krádež, spáchanou ve Velkém Šariši na Slovensku. Na návrh státního zastupitelství v Prešově Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. listopadu 1923 delegoval k dalšímu řízení krajský soud v Hoře Kutné. Tento krajský soud rozsudkem ze dne 26. ledna 1924 uznal oba obžalované vinnými zločinem krádeže podle §§ů 171, 173, 174 II. a), c) tr. zák., dříve rakouského a odsoudil je podle §u 178 tr. zák. a to Jindřicha H-a s použitím §u 54 tr. zák. do žaláře na dobu tří týdnů a Eduarda H-a s použitím §u 55 tr. zák. do těžkého žaláře na dobu 3 týdnů, jedním postem zostřeného a doplněného, a povolil jim současně podmíněný odklad výkonu trestu na dobu jednoho roku. Rozsudek stal se právoplatným. Krajský soud v Hoře Kutné tím, že při kvalifikaci činu a při výměře trestu použil ustanovení trestního zákona ze dne 27. května 1852, čís. 117 ř. zák., porušil zákon ze dne 18. prosince 1919, čís. 1 sb. z. a n. z roku 1920 v ustanovení článku I. čís. 5 tohoto zákona, které předpisuje, posuzovati a trestati čin podle trestních zákonů, platných na místě spáchaného činu, dle nichž mělo býti uznáno na zločin krádeže podle §u 333 uh. tr. zák. u obou obžalovaných jako spolupachatelů ve smyslu §u 70 uh. tr. zák., a zločin měl býti kvalifikován podle §u 336 čís. 3 uh. tr. zák. a §u 48 nov. k uh. tr. zák., trest pak měl býti vyměřen dle II. sazby §u 49 prvý odstavec k uh. tr. zák. Bylo proto podle §u 292 tr. ř. uznáno právem, jak uvedeno. Toto rozhodnutí nemůže ovšem miti účinku proti odsouzeným. Tresty, jim vyměřenými, porušeny byly ovšem též předpisy o ukládání trestu na zločin krádeže, kvalifikovaný dle §§ů 336 čís, 3 uh. tr. zák. a §u 48 nov. k uh. tr. zák., na který jest dle §u 49 prvý odstavec druhá věta nov. k uh. tr. zák. sazbou káznice do 5 let, která mohla býti snížena v nejpříznivějším případě s použitím §u 92 uh. tr. z. jen na 6 měsíců žaláře (§ 24 tr. zák. uh.). Obžalovaným byl však vyměřen trest v trvání daleko kratším, tedy co do délky v jejich prospěch, a poněvadž dle zásady §u 101 uh. tr. zák. mezi různými druhy trestů na zločin uloženými v první radě je rozhodnou délka trestu, není v neprospěch obžalovaného Eduarda H-a ani to, že mu byl vyměřen těžký žalář zostřený, ač uherský trestní zákon zostření trestu nezná, to tím méně, poněvadž u tohoto obžalovaného nebylo použito §u 54 tr. zák. dříve rak., který jest obdobou §u 92 tr. zák. dříve uh , takže vlastně za předpokladů, za jakých soud trest vyměřoval, měl mu býti vyměřen trest káznice v trvání nejméně 2 roků (§ 22 uh. tr. zák.) a vyslovené zostření trestu daleko nevyvažuje rozdíl v tíži trestu co do délky, takže ani toto zostření nebylo odsouzenému Eduardov H-ovi v neprospěch.

Citace:

č. 1691. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, číslo/sešit č. 1691, s. 491-492.