NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 5191.

Odmítl-li okresní soud pravoplatně odvolání podle § 467 tr. ř. jako opožděné, včítaje proti předpisu § 6 tr. ř. do lhůty poslední den přes to, že byl nedělí, porušil zákon v ustanovení §§ 6, 466, odst. 1 tr. ř.; usnesení to nelze zbaviti účinnosti dozorčí stížností podle § 15 tr. ř., nýbrž nápravu lze zjednati jen zmateční stížností na záštitu zákona.
(Rozh. ze dne 16. ledna 1935, Zm II 466/34.)
Nejvyšší soud uznal jako soud zrušovací po ústním líčení o zmateční stížnosti na záštitu zákona vznesené generální prokuraturou do usnesení okresního soudu v Prostějově ze dne 3. července 1934, jímž bylo odmítnuto odvolání obžalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 15. března 1934, takto právem: Usnesením okresního soudu v Prostějově — Čís. 5191 —
ze dne 3. července 1934 porušen byl zákon v ustanovení §§ 6, 466 odst. 1 tr. ř.; usnesení to se zrušuje a okresnímu soudu se ukládá, aby odvolání obžalovaného předložil příslušnému krajskému soudu jako odvolacímu soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Z důvodů:
Rozsudkem okresního soudu v Prostějově ze dne 15. března 1934 byl obžalovaný uznán vinným, že v létě a na podzim 1933 v P. a K. 1. nenabyv lékařského učení a nemaje zákonného práva léčiti jako lékař nebo hojič nemocné, hojičství (zubolékařství) po živnostensku provozoval, 2. že lstivě předstíraje různým osobám, kterým zhotovoval umělé chrupy, že zhotovené korunky jsou zlaté, uvedl je v omyl, kterým utrpěti měly a utrpěly na svém majetku škodu 2000 Kč nepřevyšující a že tím spáchal přestupek § 343 tr. z. a přestupek podvodu podle § 461 tr. z.
Obžalovaný vyhradil si lhůtu na rozmyšlenou a přípisem podaným osobně dne 19. března 1934 u okresního soudu v Prostějově »podal« z uvedeného rozsudku odvolání co do viny a trestu a nepodmíněného odsouzení. Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 3. července 1934 odvolání obžalovaného podle § 467 tr. ř. jako opožděné odmítl s tím, že obžalovaný ohlásil odvolání teprve dne 19. března 1934, tedy o den později. Toto usnesení doručeno bylo s poučením o právu stížnosti dne 21. července 1934, obžalovaný si proti němu nestěžoval, takže usnesení to se stalo pravoplatným.
Okresní soud v Prostějově, zjistiv teprve později, že poslední den lhůty k ohlášení odvolání, to je 18. března 1934, byla neděle, tedy den, ve který poštovní úřad místa, kde spis měl býti podán poště neb úřadu (t. j. okresnímu soudu v Prostějově), nepřijímá v obvyklých hodinách každodenních doporučených zásilek a tedy že tento den se nevčítá do třídenní lhůty, a tedy že lhůta k ohlášení odvolání prodloužena byla do 19. března 1934, takže odvolání bylo ohlášeno, resp. podáno včas, předložil spisy krajskému soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu za účelem rozhodnutí o odvolání obžalovaného. Odvolací soud však spisy vrátil okresnímu soudu v Prostějově bez vyřízení, ježto vzhledem ku pravoplatnému odmítnutí odvolání okresním soudem v Prostějově nemohl o zmíněném opravném prostředku rozhodovati, ač by jinak odvolání obžalovaným »podané« i bez dalšího provedení odpovídalo předpisu § 467, II. odst. tr. ř.
Uvedeným usnesením okresního soudu v Prostějově ze dne 3. července 1934, porušen byl zákon v ustanovení §§ 6, 466, I. odst. tr. ř., neboť tento soud, ač konec třídenní lhůty § 466, I. odst. tr. ř., t. j. 18. března 1934 padl na neděli, tedy na den, ve který poštovní úřad místa, kde spis má býti podán poště nebo úřadu, nepřijímá v obvyklých hodinách každodenních doporučených poštovních zásilek, včítal proti předpisu § 6 tr. ř. ten den do lhůty a následkem toho odvolání obžalovaného dne 19. března 1934 osobně u soudu podané jako opožděné odmítl.
Toto nesprávné, zákon porušující usnesení okresního soudu v Prostějově, které brání tomu, aby příslušný krajský jako odvolací soud mohl vyříditi odvolání obžalovaného z viny, trestu a nepodmíněného odsouzení, nelze zbaviti účinnosti stížností dozorčí podle § 15 tr. ř., (sr. rozh. čís. 1743 víd. sb.), ježto podle § 481 tr. ř. je opravný prostředek proti usnesením okresních soudů přesně upraven; nápravu lze zjednati jen zmateční stížností na záštitu zákona. Bylo proto zmateční stížnosti na záštitu zákona vznesené generální prokuraturou podle §§ 33 a 479 tr. ř. vyhověti a rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 5191. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 55-57.