Č. 7442.

Státní občanství (Slovensko): I. Předpis § 4 úst. listiny, že příslušník cizího státu nemůže býti zároveň příslušníkem čsl. republiky, neznamená, že čsl. státní občan ztrácí nabytím cizího stát. občanství státní občanství čsl. — II. Jaký význam má válečný stav mezi čsl. republikou a cizím státem pro otázku ztráty čsl. stát. občanství podle § 30 zák. čl. L:1879?
(Nález ze dne 25. září 1928 č. 25944.)
Prejudikatura: Boh. A 1329/22 a 6264/27.
Věc: František Sz. v H. (adv. Dr. Viktor Teytz z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o státní občanství.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ministr pro Slov. vydal rozhodnutí z 11. listopadu 1926 tohoto znění: »Vzhledem k tomu, že František Sz., nyní pohraniční strážník v B. v Maďarsku, narozený roku 1897 v H., příslušný do obce H., okres Galanta, bez povolení čsl. vlády setrval ve službách maďarského státu jako voják a od roku 1920 jako pohraniční strážník po 28. říjnu 1918, tedy v době, kdy byla čsl. republika s tímto státem v nepřátelství a zastává od té doby v tomto cizím státu úřad, jehož podmínkou je státní občanství, vyhlašuje se na základě § 30. zák čl. L:1879 a na základě § 4 bodu 3 úst. listiny ztráta jeho čsl. státního občanství a nařizuje se, aby byl vymazán ze seznamu příslušníků obce H.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
§ 4 č. 3 úst. listiny zní: »Příslušník cizího státu nemůže býti zároveň příslušníkem Čsl. republiky.« Podle ustálené judikatury nss-u — viz na př. nál. Boh A 6264/27 — nelze tomuto ustanovení rozuměti tak, že se nabytím cizí státní příslušnosti ztrácí zdejší státní občanství, nýbrž jedině v ten rozum, že nemůže býti uděleno zdejší státní občanství příslušníku cizího státu, pokud nebyl z onoho cizího svazku propuštěn. O takovýto případ však zde zřejmě nejde a je tudíž dovolání se tohoto předpisu ústavní listiny nepřípadné a nemůže se pak ovšem nss zabývati už otázkou, zda žal. úřad právem či neprávem vycházel z toho, že snad st-l nabyl maďarské státní příslušnosti.
Pokud je nař. rozhodnutí opřeno o § 30. zák. čl. L:1879, namítá st-l, že schází předpoklad pro použití tohoto ustanovení, poněvadž nebyl vyzván, aby do určité lhůty vystoupil ze služby maď. státu, resp. že je výrok ten nezákonný proto, že st-l zanechal této služby dobrovolně, aniž byl k tomu úřadem vyzván.
Z toho, že nař. rozhodnutí zdůrazňuje, že šlo o dobu, kdy byla Čsl. republika s maď. státem v nepřátelství, je patrno, že žal. úřad, třebas to výslovně neprojevil, přece vycházel z názoru, že nebylo vzhledem k onomu nepřátelství mezi oběma státy třeba st-le vyzvati, aby vystoupil ze služby cizího státu. To patrno také z odv. spisu, v němž žal. úřad, reaguje na uvedenou námitku stížnosti, dovolává se nál. Boh. A 1329/22.
Je sice pravda, že nss v tomto nálezu vyslovil právní názor, že vysloví-li úřad ztrátu státního občanství podle § 30 zák. čl. L:1879, ač nepředcházela výzva v předpisu tom uvedená, neodporuje výrok jeho zákonu, jde-li o dobu, kdy Čsl. republika byla v nepřátelském stavu se státem, do jehož služeb zdejší státní občan vstoupil. V nálezu uvádí se k odůvodnění názoru toho: »Účelem výzvy v § 30. uvedené jest tudíž jednak, aby úřad projevil tím své stanovisko, že s postupem takovým svého státního občana nesouhlasí a že se rozhodl užíti proti němu prostředku v § tom uvedeného, totiž odnětí státního občanství, jednak pak, aby právě se zřetelem k vážným následkům, jež použití prostředku toho má v zápětí, byla státnímu občanu dána možnost, vzhledem k stanovisku úřadu výzvou tou projevenému, rozhodnouti se pro dosavadní nebo cizí státní občanství a odvrátiti po případě následky ony tím, že se v dané lhůtě podrobí vůli svého dosavadního státu, úřadem tím representovaného.«
Má-li však výzva §em 30 úřadu výslovně uložená tento účel, je patrno, že nepřátelský stav mezi Čsl. republikou a cizím státem, do jehož služeb zdejší státní občan vstoupit, musí tu býti v době, kdy úřad chce ztrátu státního občanství vysloviti, poněvadž není-li tu nepřátelství v této době, není ovšem důvodu, který by zbavoval úřad oné povinnosti, uložené mu §em, a nemůže tudíž úřad ztrátu vysloviti, aniž dříve vyzval státního občana k vystoupení ze služeb cizího státu.
V tomto případě vyslovil žal. úřad ztrátu st-lova státního občanství z důvodu, že týž vstoupil do služeb maď. státu. Nař. rozhodnutí bylo vydáno v listopadu 1926. Že by byla bývala Čsl. republika v této době v nepřátelství s maď. státem, nař. rozhodnutí netvrdí a ovšem by ani nemohlo tvrditi a nemohl tudíž žal. úřad ztrátu tu vysloviti, aniž dříve vyzvat st-le ve smyslu § 30 uvedeného zák. čl.
Z okolnosti, že st-l vstoupil do služeb maď. státu po 28. říjnu 1918, tedy, jak se v nař. rozhodnutí praví, v době, kdy byla Čsl. republika s maď. státem v nepřátelství, mohl by sice žal. úřad — jak rovněž z cit. nál. patrno — dovozovati jen, že Čsl. stát s tímto krokem st-lovým nesouhlasil, okolnost ta sama o sobě však nestačí k vyslovení ztráty st-lova státního občanství, když nebyl vyzván opustiti službu tu a když v době vydání nař. rozhodnutí nepřátelství toho nebylo.
Je tedy nař. rozhodnutí již z tohoto důvodu v odporu se zákonem a nemusil se pak nss zabývati otázkou, jaký význam by snad měla okolnost, tvrzená st-lem, že opustil službu tu dobrovolně.

Citace:

č. 7442. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 62-64.