NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 590.

Důvodu příslušnosti, jenž sice vyplývá z přednesu žalující strany, ale nebyl jí výslovně uplatňován, nesmí si soud povšimnouti.
Fakturové sudiště. Bylo-li k objednávce hlavního závodu dle jejího poukazu zasláno zboží pobočnému závodu, musí faktura dostati se do rukou hlavního závodu před dojitím nebo současně s dojitím zboží u pobočného závodu.
(Rozh. ze dne 13. července 1920, R I 457/20.) K objednávce Berlínské firmy dodala tuzemská firma, jakž určeno v objednávce, zboží do Broumovské továrny objednatelčiny. Na zboží zaslala do továrny fakturu opatřenou doložkou splatnosti a žalovatelnosti v T., v obvodu krajského soudu v Litoměřicích. Doložka zůstala nepozastavenou. Dovolávajíc se fakturového sudiště podala prodatelka na Berlínskou firmu u krajského soudu v Litoměřicích žalobu o zaplacení trhové ceny. Žalovaná firma vznesla námitku místní nepříslušnosti, poněvadž faktura došla do Berlína několik dní po té, kdy zboží došlo do Broumovské továrny. Soud prvé stolice námitku zamítl, poněvadž Broumovská továrna, byť i nebyla zapsána jako poboční závod, závodem tím ve skutečnosti jest, pročež včasnost dojití faktury dlužno posuzovati dle doby, kdy došla do Broumovské továrny. Rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu a uložil mu, by vyčkaje právní moci, o námitce znovu projednal a rozhodl — mimo jiné z těchto důvodů: Broumov jest toliko oním místem, které dle příkazu berlínského závodu mělo převzíti dodávku zboží, druhou smluvní stranou byl a zůstal závod berlínský. Na závod ten bylo tudíž též zaslati faktury, když obsahovaly, jako zde, dodatky jako splatno a žalovatelno v T., které měly uložiti žalované nové, ve smlouvě samé ještě nepředvídané povinnosti. Jen nepozastaveným přijetím této faktury zároveň se zbožím nebo již před jeho dojitím zaslané se zakládá dovolaný soud dle § 88 odstavec druhý jur. n. Směrodatným je tudíž dojití faktury v Berlíně a dojití zboží v Broumově, ne však, jak prvý soud předpokládá, dojití faktur do Broumova. Žalovaná arciť na lístku ze dne 7. dubna 1919 předepsala, aby faktura byla zaslána do Berlína, dle náhledu soudu odvolacího však stačí, když faktury, žalobkyní broumovské továrně zaslané, touto byly zaslány závodu berlínskému a tam v čas došly. Žalobkyně musí tudíž dokázati předpoklady sudiště faktury, jež sama tvrdí, totiž okamžik dojití zboží v Broumově a včasné dojití faktur do Berlína. Že tu není směrodatným okamžik odeslání faktury, nýbrž okamžik dojití u kupujícího, v tom souhlasí věda i jurisdikce (viz též: Zodpovědění dotazů, dobrozdání nejvyššího soudu).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Při řešení otázky, je-li dovolaný krajský soud dle § 88 odstavec druhý j. n. příslušným, nesejde na tom, zda lze broumovskou továrnu žalované firmy alespoň fakticky považovati za její odštěpný závod čili nic. Bylť obchod, který jest základem žaloby, podle skutkové podstaty rozsudku prvého soudu uzavřen s berlínským hlavním závodem žalované firmy a nikoli s továrnou broumovskou, třebaže této k příkazu berlínského závodu zboží bylo zasláno. Kupitelem však byl závod berlínský. Jen když tento bez námitky přijal fakturu obsahující doložku v § 88 odstavec druhý j. n. naznačenou, mohl tedy vůbec býti založen soud faktury. Neboť zasílaje fakturu, opatřenou touto doložkou, činí prodávající kupiteli návrh na podrobení se soudu faktury ve sporech, které by z obchodu vzešly; kupitel pak, jenž bez námitky přijme takovouto fakturu, dává mlčky na jevo svůj souhlas s tímto návrhem, kdežto jinak pouhé mlčení nelze ještě považovati za přivolení. Jen tehdy, když faktura příslušnou doložkou opatřená, dostala se do rukou kupitele, lze tedy předpokládati, že tento, přijav ji bez námitky, podrobil se soudu faktury. Má-li nastati tento následek, musí však u kupitele býti dána i další podmínka § 88 odstavec druhý j. n., totiž včasné zaslání (obdržení) faktury (před dojitím zboží nebo zároveň s ním). V tom směru má zákon povahu formální, zní přesně a zcela všeobecně a nedopouští žádné výjimky. Vycházíť totiž ze zásady, že nelze kupiteli ukládati za povinnost, aby odpovídal na doložky ve faktuře, jež došly ho v době, kdy zboží bylo již převzato nebo dokonce spotřebeno, z čehož zase vyplývá pravidlo, že dlužno pokládati fakturu za včasnou v tom případě, dostala-li se do rukou kupitele dříve, než prošla lhůta k případným výtkám proti zboží. Užije-li se této zásady na sporný případ, nutno za správný uznati názor soudu odvolacího, že zodpovědění otázky, byl-li založen soud faktury dle § 88 odstavec druhý j. n., závisí na tom, zda faktury dostaly se do rukou žalované firmy v Berlíně před dojitím nebo po dojití nebo zároveň s dojitím zboží do Broumova, to pak tím spíše, když v objednávce ze dne 7. dubna 1919 bylo výslovně předepsáno, že faktury mají býti zaslány do Berlína, tak že jest nerozhodno, zda snad v dřívějších případech faktury byly zasílány do Broumova. Jakým způsobem za daných okolností berlínský hlavní závod mohl si zjednati nebo zjednal si za účelem případných včasných výtek jistotu o tom, zda zásilka hoví objednávce, bylo jeho věcí a nemá významu pro otázku příslušnosti. Ježto pak ve směru výše naznačeném věc nebyla soudem první stolice na přetřes vzata a není tu následkem toho potřebných zjištění skutkových, byla věc soudem odvolacím právem vrácena k doplnění soudu prvému. Pokud stěžovatelka vytýká nesprávnost předpokladu soudu odvolacího, že uplatňovala pouze soud faktury, tvrdíc, že odvolací soud měl na základě jsoucího tu podkladu skutkového zkoumati, není-li alespoň dána příslušnost dle § 87 a) nebo § 99 j. n., připomíná se toto: Obsah žaloby nedopouští nejmenší pochybnosti o tom, že příslušnost dovolaného krajského soudu byla odvozována jedině z ustanovení § 88 odstavce druhého j. n., zvláště když byl škrtnut poukaz na §§ 87 a 99 j. n. v žalobě původně obsažený. Hledíc k § 179 с. ř. s. byla žalobkyně zajisté oprávněna, uplatniti do konce jednání v první stolici i jiný důvod příslušnosti, než ten, který v žalobě uplatňovala (vyjma ovšem příslušnost dle § 104 j. n.), ale musila tak učiniti výslovně, aby byla odpůrci dána možnost, zaujmouti vůči tomu stanovisko. Žalobkyně podle sporných spisů tak neučinila, ač žalovaná odmítla soud faktury jakožto jedině uplatňovaný, tvrdíc, že měla býti žalována v Berlíně. Není přípustno, aby teprve nyní v rekursu žalobkyně se dovolávala příslušnosti dle §§ 87 a) a 99 j. n., a netřeba tudíž zkoumati, zdali by tu vůbec byly předpoklady těchto ustanovení zákona.

Citace:

č. 590. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 432-434.