NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 4225.

Úprava otázek v ten způsob, že první a druhá hlavní otázka byla co do obou obžalovaných tak formulována, že v první otázce, týkající se prvního obžalovaného a znějící na zločin loupeže, jest jako jeho spoluloupežník uváděn přímo druhý obžalovaný, v druhé otázce pak, týkající se druhého obžalovaného, jako jeho spoluloupežník první obžalovaný, nezakládá o sobě zmatečnost rozsudku (§§ 323, 344 čís. 6 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 15. července 1931, Zm II 121/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných Štěpána S-e a Augustina J-a do rozsudku porotního soudu v Moravské Ostravě ze dne 27. února 1931, pokud jím byli oba stěžovatelé uznáni vinnými zločinem loupeže podle §§ 190, 192, 193 tr. zák. a Štěpán S. též podle § 195 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost obžalovaného Augustina J-a vytýká zmatky podle § 344 čís. 4, 6 a 9 tr. ř. z důvodu, že první a druhá hlavní otázka byla ohledně obou obžalovaných tak upravena, že v první otázce, týkající se Štěpána S-e a znějící na zločin loupeže, jest jako jeho spoluloupežník uváděn přímo stěžovatel Augustin ]., v druhé hlavní otázce pak, týkající se Augustina J-a, jako jeho spoluloupežník Štěpán S. I kdyby snad byl vhodnější doslov první a druhé hlavní otázky »ve společnosti s jinou osobou jako spoluloupežníci« bez uvedení jména onoho spolupachatele, nezakládá ještě úprava první a druhé hlavní otázky zmatečnost rozsudku, jak se stížnost domnívá. Podle § 323 tr. ř. jest ovšem dáti otázku porotcům tak, by bylo lze na ni odpověděti »ano« nebo »ne«, § 328 odst. druhý tr. ř. však dovoluje porotcům připojiti stručné omezení ke kladné odpovědi. Bylo tudíž porotcům volno, kdyby byli sice přesvědčeni o vině Štěpána S-e, avšak zároveň o nevině stěžovatelově, vyloučit! při kladném zodpovědění první hlavní otázky spoluúčast obžalovaného Augustina J-a, po případě vyžádat! si ve smyslu § 327 odst. druhý tr. ř. potřebné poučení soudu. Že porotcům bylo známo, jak si ve směru tom mají a mohou počínati, jest předpokládati jednak z předpisu § 326 posl. odst. tr. ř., podle něhož má býti v poradní síni porotců přibito v několika výtiscích, poučení v tomto směru, jednak i ze záznamu protokolu, že předseda porotního soudu jim udělil právní poučení ve smyslu § 325 tr. ř.; podle této úpravy protokolárního zápisu, jež není napadena, jest usuzovati, že porota byla upozorněna i na předpisy o poradě a o hlasování. Nelze proto tvrditi, že doslov otázek uváděl porotce do rozporů a bránil jim dáti výraz pravému přesvědčení. Vnitřní rozpor a nejasnost výroku porotců nelze vůbec dovozovali z odchylného poměru hlasů při zodpovědění první a druhé hlavní otázky, neboť při zásadách § 326 tr. ř. jest vůbec nekontrolovatelno a nepodléhá přezkoumání soudem zrušovacím, jakými úvahami se řídili jednotliví porotci při hlasování. Nejasnost a vnitřní rozpor výroku porotců bylo by při doličování zmatečnosti podle čís. 9 § 344 tr. ř. dovoditi po zákonu jen z doslovu otázek a z odpovědí k nim; v tom směru však zmateční stížnost rozsudku nečiní výtky.

Citace:

Čís. 4225. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 374-375.