Č. 3237.

Závodní výbory: I. * O stížnosti zapisovatele závodního výboru, že závodní výbor porušil svým usnesením jeho práva, jest kompetentní rozhodovati rozhodčí komise zřízená dle zákona o závodních výborech. — II. * Závodní výbor není oprávněn zbaviti svého zapisovatele této jeho funkce.
Administrativní řízení: Není všeobecně uznanou zásadou, že by veřejnoprávní korporace mající právo voliti si svoje funkcionáře, měly tím již také právo, je funkcí těch zbaviti.
(Nález ze dne 13. února 1924 č. 2375).
Věc: Závodní výbor čsl. státní zbrojovky v Brně-Zábrdovicích (adv. Dr. Václ. Švejcar z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech pro politický okres Brno-město (za zúčastněného Josefa G. — adv. Dr. Leopold Langer z Prahy) o zbavení j.sefa G. funkce zapisovatele.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:
V daném případě šlo o spor mezi záv. výborem a jeho zapisovatelem o tom, zda závodní výbor mohl zapisovatele zbaviti jeho funkce zapisovatelské v závodním výboru.
Pro kompetenci žal. úřadu k řešení tohoto sporu má význam pouze předpis odst. 1 § 26 zák. o záv. výborech upravující všeobecně působnost rozhodčí komise.
Věcně byla by zajisté rozhodčí komise kompetentní spor ten řešiti, neboť jde o určení mezí »činnosti« záv. výboru (srv. slova o sporech .... z důvodu .... činnosti závodního výboru) resp. o určení práv záv. výboru ve smyslu druhé části tohoto předpisu (arg. slova .. . zejména pak o rozsahu povinností a práv členů záv. výboru).
Ustanovení ono však v prvé části nepřikazuje rozhodčí komisi k řešení spory uvedeného obsahu vůbec, nýbrž jen spory mezi určitými stranami, totiž mezi skupinami zaměstnanců, dále mezi nimi nebo záv. výborem s jedné strany a podnikatelem s druhé strany, nepřikazuje jí však spory mezi závodním výborem a jeho funkcionáři. Mohla by tedy působnost rozhodčí komise opřena býti jen o druhou část zmíněného předpisu počínající slovy »zejména pak o rozsahu práv a povinností členů záv. výboru . . .«, ačli ovšem i pro tuto část působnosti rozhodčí komise neplatí svrchu uvedené omezení po stránce subjektivní.
Pouhý slovní výklad zdál by se skutečně nasvědčovati tomu, že předpis onen slůvkem »zejména« připíná se jen na obsah ustanovení předchozího, a že i spory o rozsahu povinností a práv členů závodního výboru jen tehdy patří řešiti rozhodčí komisi, když vznikly mezi stranami uvedenými v prvé části tohoto předpisu.
Leč tento přísný výklad gramatický vedl by nutně k důsledku, že by pak vůbec nebylo kompetentního fora, před nímž by členové záv. výboru sami mohli vůči vlastnímu záv. výboru uplatniti svá práva, takže by byli v tom směru úplně bez ochrany, kdyžtě zákon nějakého jiného orgánu k řešení těchto sporů nepovolává.
Sotva lze však připustiti, že by byl zákon chtěl skutečně členy závodního výboru v tom směru jakékoliv ochrany zbaviti, a nutno proto slovům »zejména pak o rozsahu povinností a práv členů závodního výboru« rozuměti jen tak, že jimi zákon přikazuje do působnosti rozhodčí komise další kategorii sporů, ale již bez onoho omezení na určité subjekty, jaké jest obsaženo v prvé části tohoto předpisu.
Při tom výkladu zákona byla rozhodčí komise kompetentní, aby k stížnosti zapisovatele přezkoumala zmíněné usnesení záv. výboru, a bylo proto námitku inkompetence rozhodčí komise zamítnouti jako bezdůvodnou.
Ve věci samé jest na sporu pouze otázka, zda záv. výbor jest oprávněn zbaviti svého zapisovatele jeho funkce. Závodní výbor se domnívá, že k tomu oprávněn byl, a že jako mohl kteréhokoliv člena svého funkcí tou pověřiti, tak prý také mohl funkci tu mu odníti, aniž by přestupoval meze své činnosti.
Záv. výbor přehlíží, že z oprávnění jeho zvoliti si ze svého středu zapisovatele (§ 10, odst. 5. zák. o záv. výborech), neplyne ještě jeho právo funkci tu mu zase odníti, neboť v platném právním řádu není všeobecně uznanou zásadou, že veřejnoprávní korporace, jež mají právo voliti si své funkcionáře, mají tím samým také právo funkcí těch je zbaviti.
Aby závodnímu výboru oprávnění, jež si v tomto sporu osobuje, mohlo býti přiznáno, musilo by zde býti ustanovení zákona, které by závodnímu výboru oprávnění takové propůjčovalo.
Ustanovení takového však není, a následkem toho nemá závodní výbor práva, aby usnesením svým zbavil svého jednatele jeho funkce.
Učinil-li záv. výbor přes to usnesení vybočující takto z mezí zákonné jeho působnosti, pak mohla a měla rozhodčí komise usnesení to zrušiti, a nelze jí vytýkati, že dopustila se nezákonnosti.
Jest tedy stížnost záv. výboru bezdůvodná a bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 3237. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 563-565.