NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5070.

Bytová péče. — Policejní řízení trestní: Zakládá skutkovou podstatu přestupku podle § 4 zák. č. 225/1922. přemění-li vlastník domu byt bez povolení na místnosti hotelové.
(Nález ze dne 30. října 1925 č. 20228).
Věc: Karel M. v Brně proti zemské správě politické v Brně o trestní nález.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem z 9. ledna 1925 byl st-l uznán vinným přestupkem § 4 zák. z 11. července 1922 č. 225 Sb., jehož se dopustil tím, že bez úředního povolení zaměnil v domě č. . . . byt v cizinecké pokoje. St-l při svém výslechu přiznal, že v dubnu 1924 přeměnil byt po Josefu H., pozůstávající ze 2 pokojů, kabinetu, kuchyně a předsíně s koupelnou, v cizinecké pokoje a hájil se tím, že nevěděl, že jest povinen ucházeti se o úřední povolení. Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp v Brně odvolání, jelikož skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného jest jeho doznáním prokázána. Zároveň vyslovena beztrestnost pod podmínkou, že do 14 dnů po doručení výměru zjednán bude stav zákonu vyhovující a přeměněný byt, uveden bude v dřívější stav.
Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost namítá, že ustanovení § 4 zák. č. 225/1922 se na tento případ nevztahuje, ježto bytu dříve používaného nájemníkem používá se i po přeměně v místnosti hotelové nadále k bydlení, že tedy nejde o přeměnu, kterou váže zákon v § 4 na úřední povolení.
Námitku tu neshledal nss důvodnou. Z celé tendence a struktury zákona z 11. července 1922 č. 225 Sb., jenž jedná o mimořádných opatřeních bytové péče, plyne, že zákon ten sleduje účel pečovati o bydleni v obyčejném slova smyslu; zákon mluvě o »bydlení«, má zřejmě na mysli používání místností, které slouží k trvalému ukojení bytové potřeby a má za účel zabrániti, aby byty, t. j. souhrn místností sloužících k takovému trvalému ukojení bytové potřeby, nebyly účelům bytovým odňaty a počet bytových jednotek v té které obci nebyl zmenšen (arg. § 1 a § 3 cit. zák.). jestliže § 4 připouští používání bytů k jiným účelům než k bydlení, jen s úředním povolením, jest ustanovení to vztahovati i na případ, kdy byt ve smyslu právě vyloženém přeměňuje se na místnosti hotelové.
Neprávem dovolává se stížnost pro svůj názor, že není dána skutková podstata přestupku § 4 cit. zák. též § 20, odst. 7 cit. zák., jenž stanoví, že zákon ten se nevztahuje na místnosti pronajímané při provozování živn. přechovávání cizinců. Neboť z ustanovení toho nikterak nelze vyvozovati, že přeměna bytů v místnosti hotelové na úřední povolení vázána není; pro výklad § 4 mohlo by býti z něho vyvozováno jen, že přeměna místností používaných u provozování živn. přechovávání cizinců pro jiné účely schválení takového nevyžaduje.
Nss nemohl z uvedených důvodů shledati nezákonnost v tom, uznal-li žal. úřad skutkovou opdstatu přestupku cit. § 4 za dánu tím, že st-l bez úředního povolení přeměnil byt v místnosti cizinecké (hotelové).

Citace:

č. 5070. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 426-427.