Čís. 4438.

K osvědčení nebezpečí ve smyslu §u 379 ex. ř. se nevyžaduje obmyslného jednání dlužníkova; stačí, že nebezpečí, ohrožující vydobytí pohledávky, vychází z takových jednání dlužníkových, která nejsou hospodářsky a právně nutná neb obvyklá a zmenšují jeho jmění nebo činí je věřiteli nepřístupným. K povolení prozatímního opatření nestačí však, že odpůrce jest zadlužen, zastavil platy aneb naň byl uvalen obchodní dozor anebo že má sídlo v cizině (Rakousku).
(Rozh. ze dne 9. prosince 1924, R I 994/24).
Soud prvé stolice povolil prozatímní opatření ku zajištění peněžité pohledávky, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Rekurs jest odůvodněn. § 379 odstavec druhý ex. ř. uvádí příklady protiprávního jednání dlužníkova, jimiž má býti dán výraz jasnému úmyslu zákona, že toliko ku zmaření nebo stiženi vydobytí pohledávky směřující chování dlužníka samo má tvořiti důvod ku vydání prozatímného opatření. Pouhá okolnost, že dlužník jest zadlužen, platy zastavil aneb že naň k jeho žádosti uvalen byl obchodní dozor, nebo že má sídlo v cizině, o sobě ještě nestačí, nýbrž musí tu být i obmyslné jednání dlužníkovo, na rozdíl od ustanovení § 381 ex. ř., dle kterého stačí obava objektivního zmaření nebo stižení vydobytí pohledávky. Navrhovatelka ani netvrdila, že odpůrce své v tuzemsku se nalézající jmění realisuje a do ciziny převésti usiluje (srovn. Neumannův komentář str. 1078), nýbrž uvádí toliko, že následkem uvalení obchodního dozoru jest nebezpečí, že odpůrce jmění své z Československé republiky odstraní přes hranice, aniž by osvědčení o tom nabízela, a domněnku svou blíže odůvodnila. Ve směru posléz uvedeném má výslovný předpis o vykonání rozsudku v cizině § 381 a 370 ex. ř. a cont. § 379 cit. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není odůvodněn. Nejvyšší soud nesdílí ovšem právní názor rekursního soudu, že § 379 ex. ř. předpokládá obmyslné jednání dlužníkovo, a má za to, že dle zákona stačí, že nebezpečí, ohrožující vydobytí pohledávky, vychází z takových jednání dlužníkových, která nejsou hospodářsky a právně nutná neb obvyklá a zmenšují jeho jmění nebo činí je věřiteli nepřístupným. Než jinak přidává se Nejvyšší soud k názoru napadeného usnesení, že okolnost, že odpůrce ohrožené strany je zadlužen, platy zastavil anebo že naň k jeho žádosti byl uvalen obchodní dozor, anebo že má své sídlo v cizině, nestačí k povolení prozatímního opatření ve smyslu §u 379 ex. ř. Stěžovatelka přehlíží, že ve svém návrhu na povolení prozatímního opatření omezila se na tvrzení, že na žalovanou byl v Rakousku uvalen obchodní dozor, že tím jest prokázáno, že jest značně zadlužena, a že proto jest zde prý nebezpečí, že žalovaná banka disponuje přes hranici svůj tuzemský majetek, tak že vydobytí zažalované pohledávky v tuzemsku bylo znemožněno a následkem provedení exekuce v cizozemsku značně stiženo. Že pohledávky žalované banky, uvedené v tomto návrhu, jsou jejím jediným majetkem v tuzemsku, tvrdí žalobkyně teprve v dovolacím rekursu, tedy opožděně. Rozumí-li cizozemkem Rakousko, nutno poukázati k tomu, že dle vládního nařízení ze dne 19. března 1919, čís. 145 sb. z. a n. zdejší exekuční tituly jsou vykonatelny v Rakousku. Pouhý poukaz žalobkyně k tomu, že žalované bance rakouským soudem byl povolen obchodní dozor, není dostatečným osvědčením ve smyslu §u 379 ex. ř. o tom, že žalovaná banka, jejíž disposiční právo bylo omezeno obchodním dozorem, skutečně již zamýšlí převésti sporné jmění do Rakouska, a proto není potřebí, zabývati se otázkou, jaký vliv na vydobytí zažalované pohledávky má tento dozor, jehož žalobkyně v prvé stolici se dovolala pouze za účelem osvědčení, že žalovaná banka je značně zadlužena.

Citace:

č. 4438. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 729-730.