Čís. 16182.

Smluvní pojištění proti úrazu.
Ustanovují-li všeobecné pojistné podmínky, že úrazem jest každé nedobrovolné, na vůli postiženého nezávisle utrpěné poranění těla, vyvolané náhlým zevním násilným působením, jež zaviní ihned nebo v určité době smrt postiženého anebo invaliditu určitého druhu, jest pokládati za úraz v pojistném smyslu, když pojistník utrpěl otřes nervů při prasknutí stroje, třebaže nastal jen z leknutí a bez zevních známek tělesného poškození. (Rozh. ze dne 9. června 1937, Rv I 2296/35.)
Žalobkyně byla jako předplatitelka určitého časopisu pojištěna proti následkům tělesných úrazů, mezi jiným pro případ trvalé úplné invalidity na 20000 Kč, pro případ trvalé částečné invalidity do 8000 Kč. Podle § 3 všeobecných pojistných podmínek jest úrazem ve smyslu uvedené pojistné smlouvy každé nedobrovolné, na vůli postiženého nezávisle utrpěné poranění těla, vyvolané náhlým zevním násilným působením, jež zaviní ihned neb v době tří měsíců po události dokazatelně smrt postiženého nebo invaliditu, která se má podle dotčených podmínek odškodniti. Onemocnění následkem psychických vlivů neplatí za úraz. Žalobkyně tvrdíc, že byla dne 1. června 1931 při náhlém prasknutí tkalcovského stavu, u něhož pracovala, padajícími částkami stroje hozena na zemí, že upadla na hlavu a pádem na zemi utrpěla nervový otřes, takže jest následkem toho chromá na obě kolena a neschopná k práci, domáhá se na žalované pojišťovně zaplacení 10000 Kč s přísl. Proti žalobě žalovaná namítla, že nejde o úraz ve smyslu pojistné smlouvy, poněvadž tvrzená újma nebyla způsobena rozbitým strojem, nýbrž leknutím. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Důvody: Soud zjistil, že u tkalcovského stavu, u něhož žalovaná pracovala, nastal veliký praskot od toho, jak železo, v němž jest t. řeč. poker, prasklo na tři kusy, aniž se však stav zajištěný šrouby roztrhl, a v zápětí po tomto praskotu se žalobkyně zapotácela od stavu poněkud zpět, počala plakati a opřela se o sousední stav. Výpovědí znaleckého svědka MUDra Antonína Ch. jest zjištěno, že svědek shledal u žalobkyně traumatickou neurosu bez příznaků nějakého vnějšího zranění nebo symptomů otřesení mozku. Výpovědí svědka Jana E. soud dále zjistil, že u stavu, u něhož žalobkyně pracovala, praskla silná ocelová stěna, že se však prasklé kusy stěny nerozlétly kolem. Posudkem znalce MUDra K. má soud za zjištěno, že v souzeném případě nejde o nějaké tělesné poškození (otřes mozku) a že následky vzešlé z tvrzeného úrazu jest označiti jako neurosu, z leknutí. Z uvedených zjištění plyne, že žalobkyně po škodné události ani nespadla na zemí, ani nebyla a nemehla býti udeřena nějakou součástí stroje, který se vůbec neroztrhl, nýbrž jen praskl. Má proto soud za to, že následky, jimiž žalobkyně trpí, nelze subsumovati pod pojem úrazu ve smyslu pojistné smlouvy, ježto nejde o nějaké poranění těla, zejména ne takové, které by bylo vyvoláno nějakým zevním násilným působením, nýbrž že jde tu o následek leknutí vyvolaného praskotem stavu, tedy o onemocnění, jež je následkem vlivu psychického. Není tedy souzený případ pojištěním kryt. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice, aby o věci dále jednal a znovu rozhodl. Důvody:
Ze zjištění nižších soudů plyne, že chorobný stav žalobkynin vznikl leknutími nastalým dne 1. června 1931 po prasknutí ocelové stěny tkalcovského stavu, u něhož právě pracovala, že však při tom neutrpěla zjevného tělesného poškození. Nižší soudy proto došly k závěru, že nejde u žalobkyně o poranění těla, zvlášť ne takové, jež by bylo vyvoláno zevním násilným působením, nýbrž že jde o onemocnění, jež jest následkem vlivu psychického. Ten názor však není správný.
Podle ustanovení § 3 všeobecných pojistných podmínek jest úrazem každé nedobrovolné, na vůli postiženého nezávislé, utrpěné poranění těla, vyvolané náhlým zevním násilným působením, jež zaviní hned nebo v určité době smrt postiženého anebo invaliditu určitého druhu. Jestliže žalobkyně utrpěla nervový otřes ihned po onom prasknutí stěny tkalcovského stavu, třebaže otřes nervů nastal z leknutí a bez zevních známek tělesného poškození, pak přece jen nešlo o pouhé »onemocnění následkem psychických vlivů«, t. j. o onemocnění způsobené jen vlivy duševními bez porušení tělesné soustavy. Vždyť i nervy jsou součástí lidského těla a jejich porucha, projeví-li se v tělesném ochabnutí, může býti pokládána za poruchu těla ve smyslu § 3 všeob. poj. podmínek. Šlo by tedy o poranění těla žalobkynina v naznačeném smyslu, jež bylo vyvoláno vylíčeným zevním působením, a má tedy v tomto směru znaky »úrazu« podle § 3 všeobecných poj. podmínek.
Nižší soudy vycházejíce z opačného stanoviska, nezjistily, jaké tělesné poruchy v naznačeném právě smyslu způsobil žalobkyni otřes nervů, neobíraly se dalšími předpoklady § 3 všeob. poj. podmínek, zejména otázkou, zda tím byla zaviněna její invalidita ve smyslu § 3 uvedených poj. podmínek a v době tam vytčené, a nezabývaly se výší zažalovaného nároku. Bude tedy třeba řízení doplniti, zejména provésti opětný důkaz znalecký, a to znalcem z oboru nervových chorob, jak naznačil i vyslechnutý znalec MUDr. Viktor K. Bylo proto rozsudky obou nižších soudů zrušiti, neboť bude třeba jednání v prvé stolici, aby se věc stala zralou k rozhodnutí (§ 510, odst. 1, třetí věta, c. ř. s.).

Citace:

č. 16182. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 815-817.