Čís. 15513.


Dostává-li nemanželský otec podpory v nezaměstnanosti, jež se v určitém období postupně snižují a potom opětně se vrací k své původní nejvyšší hranici, jest posouditi mohoucnost nemanželského otce k plnění zákonné vyživovací povinnosti podle celkové částky podpor za celé období.
Nezaměstnanost nemanželského otce a skutečnost, že toho času nemá jiných příjmů než podpory v nezaměstnanosti, nevylučují samy o sobě podle zákona mohoucnost k plnění výživného.

(Rozh. ze dne 16. října 1936, R II 451/36.)
Srovnej: Sb. n. s. čís. 14776.
Nemanželský otec (typograf) se domáhá zproštění své vyživovací povinnosti k nemanželskému svému dítěti proto, že jest nezaměstnán a že jest mu vyplácena podpora v nezaměstnanosti 80 Kč týdně, jež mu bude snížena na 60 Kč týdně, takže není s to dostáti své vyživovací povinnosti, když se má starali ještě o manželku a manželské děcko. Prvý soud žádost zamítl, rekursní soud jí vyhověl. Důvody: Žadatel pobírá od 21. července 1936 jenom 78 Kč podpory, kterážto podpora bude od 21. října snížena na 63 Kč týdně. Ježto z těchto nepatrných podpor ještě část připadá na alimentační povinnosti z dřívější doby, nemůže býti o tom ani sporu, že ze zbývající, částky navrhovatel nemůže živiti sebe, manželku a dítě. Jeho žádost na zproštění povinnosti alimentační pro tuto dobu jest tudíž odůvodněna.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jde o to, zda nemanželský otec, který navrhl, aby byl zproštěn zákonné vyživovací povinnosti po dobu, dokud bude pobírati snížené podpory v nezaměstnanosti, není s to, aby plnil tuto vyživovací povinnost k nemanželskému dítěti, je-li zjištěno, že jest bez zaměstnání a bere toho času jen podporu v nezaměstnanosti, a to za dobu od 21. července do 21. října týdně 78 Kč, a že bude pobírali po další tři měsíce pouze 63 Kč týdně. Rekursní soud hledě k těmto zjištěným skutečnostem usoudil, že nemanželskému otci není možné, aby plnil zákonnou povinnost k nezletilému nemanž. dítěti, ježto podpora, na níž jest nemanželský otec odkázán, jest tak nepatrná, že sotva stačí na vlastní výživu navrhovatele a jeho rodiny (manželky a manželského dítěte). Nejvyšší soud neschvaluje tento názor rekursního soudu. Podle § 166, odst. 2 obč. zák. mohl by nemanželský otec býti zproštěn zákonné vyživovací povinnosti k dítěti jen tenkráte, kdyby bylo prokázáno, že není s to, by dostál této povinnosti, t. j., že není způsobilý přispívati na výživu manželského dítěte uloženou mu zákonem. Ustanovení § 16 první dílčí novely k obč. zák., upravující rovněž zákonnou vyživovací povinnost nemanželského otce, vyjadřuje tento předpoklad slovy, že jest podle poměrů nemanželského otce zcela vyloučeno, by mohl něčím přispívati k zaopatření dítěte. Tomu však tak není v souzené věci. Skutečnost, že nemanželský otec je toho času nezaměstnán a nemá jiných příjmů než podpory v nezaměstnanosti, není takovým stavem, který by sám o sobě podle zákona vylučoval jeho mohoucnost k plnění výživy nezletilého nemanž. dítěte. Mimo to byla navrhovateli poskytována od 14. ledna do 21. července podpora v nezaměstnanosti 132 Kč a po uplynutí šesti měsíců, po kteroužto dobu ovšem pobírá jen podpory ve výše uvedených částkách, bude míti nárok opět na plnou podporu 132 Kč, která se bude zase postupně snižovali, jak tomu bylo v předchozím roce. Přihlíží-li se k tomuto celkovému příjmu navrhovatelovu za dobu jednoho roku, nelze míti za to, že nemanželský otec není vůbec s to, aby plnil zákonnou vyživovací povinnost k nemanželskému dítěti.
Citace:
č. 15513. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 966-967.