Čís. 4350.

Z důvodu, že hypotekární pohledávka přikázána byla rozvrhovým usnesením neprávem k hotovému zaplacení, napadnouti může rozvrhové usnesení i ten účastník, jenž se k rozpočetnímu roku nedostavil anebo, dostaviv se, nevznesl odporu proti požadovanému hotovému zaplacení.
Vyjádřiti se podle §u 171, druhý odstavec ex. ř. jest hypotekární věřitel, jenž není věřitelem vymáhajícím, i tehda povinen, když v dřívějším zrušeném dražebním řízení prohlásil, že žádá hotové zaplacení. Věřitel vymáhající vyjádřiti se nepotřebuje. U něho rozumí se samo sebou, že žádá zaplacení hotovými.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1924, R I 825/24.) Oba nižší soudy přikázaly z nejvyššího podání za vydraženou nemovitost hospodářskému spolku v L. pohledávku 150000 Kč k zaplacení hotovými.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu vydražitele přikázal pohledávku nikoliv k hotovému zaplacení, nýbrž k převzetí vydražitelem.
Důvody:
Nejvyšší soud položil si především otázku, zda dovolací rekurs, hledíc k ustanovením §§ 213 a 234 ex. ř. jest přípustným. Podle §u 234 ex. ř. jsou oprávněni, odporovati rekursem rozvrhovému usnesení, dlužník a oprávnění, kteří se dostavili k rozvrhovému roku, toliko v mezích práva, jež jim dle §u 213 ex. ř. k odporu přísluší, a nelze hleděti k důvodům odporu, které mohly býti uplatněny podáním odporu, ale při rozvrhovém roku předneseny nebyly. Zástupce stěžovatelky byl přítomen rozvrhovému roku a nevznesl odporu, a proto mohlo by se zdáti, že stěžovatelce nepřísluší právo rekursu (dovolacího rekursu) do rozvrhového usnesení. Než podle §u 213 ex. ř. jest při rozvrhovém roku vznésti odpor jen proti tomu, by vůbec bylo přihlíženo k nějakému nároku, dále proti výši jistiny a příslušenství a proti žádanému pořadí. Zde však nejde ani o jsoucnost, ani o výši, ani o pořadí nároku, nýbrž o to, zda má sporná pohledávka býti hotově zaplacena či vydražitelem převzata. V té příčině nebylo třeba vznésti odpor při rozvrhovém roku, nebylo jednati dle §u 213 odstavec druhý ex. ř. a není tedy právo k rekursu závislým na tom, zda byl podán odpor při rozvrhovém roku čili nic. Rekurs (dovolací rekurs) přísluší tedy stěžovatelce bez ohledu na to, zda její zástupce vznesl odpor při rozvrhovém roku čili nic, podobně jako není nikdy vyloučen rekurs do rozvrhového usnesení, porušeny-li velící předpisy §§ 216, 217 ex. ř. (které tu ovšem v úvahu nepřicházejí), třebaže oprávněný nebyl přítomen rozvrhovému roku, nebo byl sice přítomen, ale nepodal odporu.
Ve věci samé nelze dovolacímu rekursu odepříti oprávněnosti. Dražební řízení, které bylo zavedeno k návrhu firmy E. pro 80000 Kč a k němuž hospodářský spolek v L. přistoupil pro úrokovou pohledávku 23400 Kč, bylo usnesením krajského soudu jako soudu rekursního ze dne 19. května 1923 podle §u 188 ex. ř. zrušeno, při čemž bylo vysloveno, že podle §u 151 ex. ř. lze zavésti ihned nové řízení dražební. Dražební řízení, zavedené poté k návrhu hospodářského spolku v L., bylo tudíž novým řízením dražebním, nikoli pokračováním ve zrušeném řízení dražebním, a proto bylo v tomto novém řízení dražebním znovu šetřiti všech předpisů §§ 169 a § 170 a násl. ex. ř. Hospodářský spolek v L. jako knihovní věřitel byl tedy také právem dle §u 171 odstavec druhý ex. ř. vyzván, aby nejpozději osm dní před dražebním rokem prohlásil, zda žádá, aby jeho pohledávka 150000 Kč, na prodávané nemovitosti právem zástavním zjištěná, ohledně které nebylo zavedeno řízení dražební (jen ohledně úroků), byla zapravena hotovým zaplacením, či zda jest srozuměn s tím, aby dluh byl vydražitelem přejat a dosavadní dlužník zároveň sproštěn. Hospodářský spolek v L. neučinil tohoto prohlá- šení před dražebním rokem a proto nastala zákonná sankce §u 171 odstavec druhý ex. ř., že se pokládá za to, že jest srozuměn, aby dluh byl vydražitelem převzat a jeho dřívější dlužník ze závazku propuštěn. Na tom nemění ničeho, že věřitel v předchozím dražebním řízení žádal zaplacení hotovými, neboť toto dražební řízení bylo zrušeno, a tím pozbyla své účinnosti veškerá prohlášení, v něm učiněná. Co do pohledávky 60000 Kč téhož hospodářského spolku nebylo ovšem třeba prohlášení ve smyslu §u 171 odstavec druhý ex. ř., neboť ohledně této pohledávky bylo zavedeno řízení dražební, a věřitel, jenž navrhuje dražbu k uspokojení své pohledávky, dává již tím zřejmě na jevo, že se nechce spokojiti s tím, aby pohledávka byla vydražitelem přejata, nýbrž že mu záleží na hotovém zaplacení a že tedy žádá, aby pohledávka byla zapravena hotovým zaplacením. V tom, že zástupce stěžovatelky při rozvrhovém roku nevznesl námitek proti návrhu na hotové zaplacení (odporu, jak již vyloženo, v té příčině vůbec podati nebylo), nelze spatřovati mlčky se stavší souhlas. Zástupce stěžovatelky již při dražebním roku se ohradil proti tomu, by pohledávka 150000 Kč byla pojata do dražebního řízení, poněvadž k němu nebyla přihlášena, čemuž nelze rozuměti jinak, než že se již při dražebním roku bránil tomu, by zmíněná pohledávka nebyla zapravena hotovým zaplacením, a vzhledem k jasnému a přesnému předpisu §u 171 odstavec druhý ex. ř. mohla stěžovatelka právem spoléhati na to, že bez jejího výslovného souhlasu (poslední věta §u 171 odstavec druhý ex. ř.) pohledávka 150000 Kč nebude přikázána k hotovému zaplacení.

Citace:

č. 4350. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 588-590.