Čís. 17214.I. Provedení důkazu v cizině je platné, vyhovuje-li právu platnému v místě provedení důkazu; že provedení důkazu se nestalo podle platných předpisů cizího státu, musí tvrditi a dokázati interesovaná strana.Výslech stran ve Francii před juge de paix bez poučení o možné přísaze.II. Individualisování pohledávky, pro niž chce věřitel odporovati, v oznámení podle § 10 odp. ř., vyžaduje se jen tehdy, má-li oznamující věřitel proti dlužníku více pohledávek.(Rozh. ze dne 8. února 1939, Rv I 1224/38.)Srov. k I. rozh. č. 16213 Sb. n. s.Proti odpůrčí žalobě, kterou žalobce podal v roce 1937 pro odporovatelnost smlouvy sjednané dne 29. prosince 1932, namítli žalovaní mimo jiné, že žalobce neuvedl v oznámení došlém soudu dne 15. prosince 1934 o zamýšleném odporování právnímu jednání (§ 10 odp. ř.), že má za Adolfem Š. pohledávku a také pohledávku tu číselně neindividualisovali, takže takové vadné jednání nemá v zápětí prodloužení lhůty ve smyslu § 10 odp. ř. V uvedeném oznámení bylo pouze řečeno, že žalobce hodlá podati odpor proti platnosti smlouvy postupní, uzavřené notářským spisem ze dne 29. prosince 1932, kterou Adolf Š. postoupil pozemky zapsané ve vložkách č. 271 a 273 kat. území K. Janu a Marii H-ovým, vymínil pro sebe a manželku Marii výměnek a zřídil zástavní práva pro Boženu Š. v částce 30000 Kč a Annu K. v částce 30000 Kč. Proti výslechu žalovaných Jana a Marie H-ových, provedenému ve Francii podle čl. 7 a 11 úmluvy mezi Československou republikou a Francií o právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních č. 60/1931 Sb. z. a n., žalovaní netvrdili, že výslech ten se příčí zákonným předpisům státu dožádaného o právní pomoc. Žalobě vyhověly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud uvedl v otázkách, o něž tu jde, vdůvodech:Pouze to, že výslech žalovaných Jana a Marie H-ových, o nějž byl dožádán příslušný soud nebo úřad ve Francii, byl proveden policií a že výslech nevyhověl ani potud dožádání, že jmenovaní žalovaní nebyli poučeni o možné přísaze, nemůže založiti vadu řízení ve smyslu § 503 č. 2 c. ř. s., ježto dovolatelé netvrdili ani nedokázali, že se výslech žalovaných provedený ve Francii příčí předpisům zákonným platným ve Francii. Výslech byl proveden podle úmluvy mezi Československou republikou a Francií č. 60/1931 Sb. z. a n. V čl. 11 řečené smlouvy jest výslovně stanoveno, že dožádání budou vykonána podle předpisu zákonodárství dořádaného státu, takže je platné provedení důkazů vyhovující právu platnému ve Francii, kde byl důkaz proveden, i když by nevyhovovalo tuzemskému právu. Soudu však není známo, zda výslech žalovaných před policií (správně juge de paix) bez poučení o možné přísaze, ač procesní soud o toto poučení žádal, vyhovuje právu platícímu ve Francií čili nic, zejména zda se opominutí poučení o přísaze příčí zákonodárství ve Francii ve smyslu čl. 11 č. 1 smlouvy č. 60/1931 Sb. z. a n. čili nic, a bylo proto na dovolatelích, aby skutečnost tu podle § 271 c. ř. s. dokázali (srv. rozh. č. 16213 Sb. n. s.).Bezdůvodná jest i výtka dovolání, že v oznámení žalobcově podle § 10 odp. ř. nebyla individualisována pohledávka, pro niž chtěl žalobce odporovati, a že proto tímto oznámením nebyla prodloužena dvouletá lhůta k odporování podle § 2 č. 3 a § 4 č. 1 odp. ř. Taková individualisace, která v § 10 odp. ř. pro oznámení tam předvídané není výslovně předepsána, vyžaduje se jen tehdy, má-li oznamující věřitel proti dlužníku několik pohledávek a je-li tudíž individualisace pohledávky zapotřebí, aby mohla svého času býti zjištěna totožnost zamýšleného odporu s odporem skutečně provedeným. V souzené věci však taková pochybnost vůbec nevznikla a nebylo ani tvrzeno, že žalobce má nebo měl za Adolfem Š. kromě nyní uplatňované pohledávky ještě pohledávky jiné. Proto není v souzené věci podstatnou vadou žalobcova oznámení, že v něm nebyla individualisována jeho pohledávka.