Č. 937.

Pozemková reforma: O některých mylných hlediscích při schvalování pachtovních smluv o zabraných nemovitostech.
(Nález ze dne 16. září 1921 č. 11191.)
Věc: K. V. v Praze (adv. Dr. Konst Sobička ze Smíchova) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran udělení souhlasu s pronájmem pivovaru a ekonomie v H. B.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost, pokud jím bylo stěžovatelce uloženo, aby z prvopisu smlouvy o propachtování pivovaru v H. B. byl vynechán odstavec 15 a pokud odmítnuto bylo žádané schválení pachtu ekonomie tamtéž; v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — — —
Státní pozemkový úřad udělil zásadní souhlas k propachtování pivovaru v H. B. společnosti »Pivovar a ekonomie, akc. společnost v H. B.« mimo jiné pod podmínkou, že v prvopisu smlouvy vynechán bude odst. 15, poněvadž odporuje jednak ustanovení §§ 121 a 123 zákona z 29. února 1920 č. 121 sb. z. a n., jednak jest v nesouhlasu se zásadami zákona ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n.
Naproti tomu neudělil souhlasu s propachtováním ekonomie téže akciové společnosti z důvodu, že ujednaná smlouva odporuje zásadám přídělového zákona — akciovou společnost nelze pokládati za sdružení, jemuž by bylo možno dle cit. zákona půdu přiděliti. Hledíc k tomuto rozhodnutí bylo by znění firmy nové společnosti upraviti.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost vlastnice pivovaru a ekonomie. —
Nejvyšší správní soud vycházel při svém nálezu z těchto úvah: — —
Jak v četných svých dřívějších nálezech podrobně dovodil, jest udělení souhlasu dle § 7 zák. zábor. výkonem úřední moci, jež pohybovati se může toliko v mezích daných účelem zákona, který obmezuje soukromé vlastnictví jen na tolik, na kolik toho je zapotřebí k provedení zamýšlené reformy pozemkové, určené obsahem svým již v §§ 1 a 10 zábor. zák.
Naříkané rozhodnutí motivuje ustanovení, aby z prvopisu pachtovní smlouvy o pivovar vynechán byl odstavec 15, jednak předpisy §§ 121 a 123 zák. z 29. února 1920 č. 121 sb. z. a n., jednak zásadami zákona z 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n.
Ochrana práv vyplývajících ze svobody svědomí a vyznání zaručené ústavní listinou Československé republiky není však cílem zákonů vydaných k provedení pozemkové reformy, a ohled na ustanovení §§ 121 a 123 ústavní listiny při udílení souhlasu dle § 7 zábor. zák. vybočuje tedy z mezí, jež zákon pro volný pohyb a volnou úvahu postavil státnímu pozemkovému úřadu při výkonu úřední moci vznesené naň § 7 zábor. zák. Naříkané rozhodnutí ocitá se v rozporu se zákonem, když stojí na stanovisku, že pro státní pozemkový úřad při rozhodování dle § 7 zábor. zák., může býti směrodatným také norma § 121 a 123 ústavní listiny, a není při tomto stavu věci s processuálního hlediska vůbec nutným obírati se otázkou, pokud ustanovení odst. 15 pachtovní smlouvy svým materielním obsahem je skutečně v odporu s výše citovanými předpisy ústavní listiny.
Zákon ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n. vydaný po rozumu § 6 zábor. zák., jehož principů se naříkané rozhodnutí ve druhé řadě dovolává na zdůvodnění svého stanoviska, nemá pak nikde předpisu, že by zachování nedělního a svátečního klidu samo o sobě příčilo se zásadám řádného hospodaření, dle nichž zabraný majetek má býti spravován, a z pojmu řádného hospodaření, jak je definován v § 1 leg. cit, nikterak neplyne, že by zachování nedělního a svátečního klidu vylučovalo možnost řádného hospodaření.
Nesprávný právní názor jest tedy základem oné části naříkaného rozhodnutí, jež nařizuje stěžovatelce vypuštění 15. odst. z prvopisu pachtovní smlouvy o pivovar, a slušelo proto naříkané rozhodnutí v této části zrušiti dle §u 7 zák. o správ. soudě.
Pokud jde o neschválení pachtu ekonomie, uvážil nejv. správ. soud toto:
§ 7 zák. zábor. mluví o úředním souhlasu s pronájmem zabraného majetku. Již z toho je patrno, že zákon sám nepokládá propachtování zabraného statku za úkon, který by stál v nesmiřitelné protivě k účelům reformy pozemkové. Podrobil-li zákon i smlouvy pachtovní dozoru státního úřadu pozemkového, učinil tak jistě jenom ve snaze, aby pozemkový úřad při uzavírání těchto smluv, v principu přípustných, bděl nad tím, aby v ně nebylo pojato ustanovení ohrožující budoucí provádění reformy pozemkové. Ustanovením tím však nemůže býti nikdy volba osoby pachtýřovy, poněvadž pacht sám nestojí nijak v cestě provádění pozemkové reformy, zejména akce přídělové, nýbrž naopak pachtýř právě tak jako propachtovatel musí se podrobiti všem úkonům podle zákona přídělového provedeným.
Jde tedy přes meze zákonů o reformě pozemkové, předpisuje-li státní úřad pozemkový vlastnici ekonomie svým rozhodnutím nepřímo, aby ji propachtovala jenom subjektům určitě kvalifikovaným, kdyžtě nelze z nižádného předpisu dovoditi, že by i na pacht celku (a contr. pachtu dle § 63 zák. příděl.) měly přední právo subjekty uvedené v § 1 zák. přídělového. Jeví se proto důvod, pro který státní úřad pozemkový odepřeli uděliti souhlas s propachtováním ekonomie akciové společnosti, v rozporu se zněním a intencí zákona a bylo rozhodnutí v tom směru zrušiti jako nezákonné. —

Citace:

č. 937. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 740-741.