NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7387 —
Čís. 7387.

Žaloba pro zmatečnost (§ 529 c. ř. s.).
Předpis § 534, druhý odstavec, čís. 2 c. ř. s. má na mysli jen formální pravomoc, t. j. stačí marné uplynutí lhůty k řádnému opravnému — Čís. 7387 —
prostředku, počítajíc od doručení rozhodnutí oné osobě, která byla ve sporu označena jako strana nebo jako její zástupce.
V žalobě pro zmatečnost není třeba návrhu podle § 536 čís. 5 c. ř. s., které jiné rozhodnutí se má státi ve hlavní věci.
(Rozh. ze dne 5. října 1927, R II 278/27.)
Rozsudky pro zmeškání ze dne 14. srpna 1926 byl František D. uznán povinným zaplatiti Arnoštu N-ovi. Doručení rozsudků stalo se tím způsobem, že byly dne 20. srpna 1926 uloženy na soudě. Teprve dne 27. ledna 1927 byly rozsudky zaslány opatrovníku Františka D-a. Dne 30. ledna 1927 podal František D. svým opatrovníkem žalobu o zmatečnost rozsudků ze dne 14. srpna 1926, ježto František D. pro duševní poruchu trvající od vánoc 1925 ani v čase doručení žalob, ani v čase ústního líčení ze dne 14. srpna 1926, aniž v čase doručení rozsudků ze dne 14. srpna 1926 nebyl způsobilým k právním činům a proto nebyl v řízení řádně zastoupen (§ 529 čís. 2 c. ř. s.). Procesní soud prvé stolice odmítl žalobu jako nepřípustnou v podstatě proto, že žalobce František D. nepodal do rozsudků ze dne 14. srpna 1926 odvolání, ač byly jeho opatrovníku dne 27. ledna 1927 řádně doručeny. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a poukázal soud prvé stolice, by, vyčkaje pravomoci, ve věci samé v řízení pokračoval a znovu rozhodl. Důvody: Dlužno přiznati, třebas i tato otázka se posuzuje v judikatuře rozdílně, že v případech, v nichž byl rozsudek doručen zákonnému zástupci, jest nepřípustno, nechati uplynouti lhůtu k odvolání, a po té podati žalobu o zmatečnost. Zde však nebyly rozsudky opatrovníku Františka D-a doručeny, nýbrž byly mu k jeho žádosti dne 27. ledna 1927 zaslány. Rozsudky pro zmeškání staly se však již uložením na soudě pravoplatnými, jinak nebyla by na základě nich povolena exekuce, jak se skutečně stalo v tomto případě. Kdyby byl správným názor, že takový rozsudek, dříve než byl doručen zákonnému zástupci, nenabyl právní moci, že tudíž lhůta k odvolání běží dále, nebylo by vůbec třeba právního ústavu žaloby o zmatečnost. Pravoplatnými rozhodnutími ve smyslu § 529 c. ř. s. dlužno tudíž rozuměti i taková, jež nabyla toliko formálně právní moci; tato pravomoc jest skutečná a nikoliv pouze zdánlivá, jak míní odpůrce odvolatelův. Opomenutí prohlášení podle § 536 čís. 5 c. ř. s. o tom, pokud jest se domáháno odstranění napadeného rozhodnutí, jakož i o tom, jaké jiné rozhodnutí ve hlavní věci se navrhuje, není důvodem pro zamítnutí žaloby. Tento požadavek, by bylo uvedeno rozhodnutí ve věci hlavní, týká se zřejmě pouze žaloby o obnovu, při níž možno jednati ve věci hlavni pokračováním v obnovovacím řízení; kdyby při žalobě o zmatečnost bylo tohoto prohlášení vůbec třeba, jest zřejmě podáno včas, bylo-li dáno teprve za řízení.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Žalovaný jest na omylu, domnívaje se v souhlase s prvním soudem, že žaloba pro zmatečnost z důvodu § 529 prvý odstavec čís. 2 c. ř. s. jest v tomto případě nepřípustná a že opatrovník žalobcův pozbyl práva podati žalobu pro zmatečnost, protože nepodal odvolání do rozsudků pro zmeškání, které mu byly dne 27. ledna 1927 od procesního soudu zaslány, ačkoli o tvrzené zmatečnosti (§ 477 čís. 5 c. ř. s.) věděl, nýbrž podal dne 30. ledna 1927 žalobu pro zmatečnost, která prý jest opravným prostředkem mimořádným a jest na místě jen tehdy, když nelze podati opravný prostředek. Kdyby tento názor byl správný, byl by předpis § 534 druhý odstavec čís. 2 c. ř. s. zbytečným, protože by strana nebo její zákonný zástupce, jimž bylo rozhodnutí doručeno, vždy měli možnost odporovati rozhodnutí řádným opravným prostředkem, čímž by vždy byla vyloučena žaloba pro zmatečnost. Lze ponechati stranou otázku, jaké právní povahy jest žaloba pro zmatečnost, kterou zákon sám neoznačuje ani jako řádný, ani jako mimořádný opravný prostředek, neboť žalovaný přehlíží, že zákon má na mysli dvojí doručení rozhodnutí, jež žalobou pro zmatečnost napadáno, totiž první doručení buď straně procesně nezpůsobilé nebo jejímu nepravému zástupci a druhé doručení buď straně procesně způsobilé nebo jejímu pravému zástupci. První doručení jest směrodatným pro běh lhůty k řádnému opravnému prostředku, druhé pro běh lhůty k žalobě pro zmatečnost. Tato žaloba může býti podána teprve po pravomoci rozhodnutí (§ 529 prvý odstavec a § 534 druhý odstavec čís. 2 c. ř. s.), ale zákon tím rozumí jen pravomoc formální — neboli jak Neumann k § 534 с. ř. s. praví »zdánlivou« — totiž marné uplynutí lhůty k řádnému opravnému prostředku, počítajíc od doručení rozhodnutí oné osobě, která byla ve sporu označena jako strana nebo jako její zástupce (srov. také rozhodnutí čís. 1587 sb. n. s.). Tak tomu bylo i v souzeném případě. Rozsudky pro zmeškání byly doručeny tehdejšímu žalovanému a nynějšímu opatrovanci tím, že byly uloženy na poště, protože žalovaný jejich přijetí odepřel (§ 109 c. ř. s.) a nabyly formální pravomoci uplynutím odvolací lhůty. Nejlépe tomu svědčí okolnost, že podle nich procesní soud povolil exekuci. Byl tedy opatrovník oprávněn odporovati formálně pravoplatným rozsudkům žalobou pro zmatečnost podle § 529 prvý odstavec čís. 2 c. ř. s. a netřeba se vůbec obírati bezvýznamnou otázkou, zda bylo dodání rozsudků opatrovníkovi dne 27. ledna 1927 řádným doručením čili nic. Jde totiž již jen o to, zda byla žaloba podána ve lhůtě § 534 druhý odstavec čís. 2 c. ř. s., což se nesporně stalo, když byla podána již třetího dne po dodání rozsudků opatrovníkovi. Žalovaný trvá ještě v rekursu na názoru, že žaloba pro zmatečnost mohla býti zamítnuta již proto, že žalobce navrhoval v žalobní prosbě toliko, by byly rozsudky co do celého obsahu za zmatečné prohlášeny, ale že nevyhověl předpisu § 536 čís. 5 c. ř. s., podle kterého má žalobce také prohlásiti, »které jiné rozhodnutí ve věci hlavní se má státi«. V tom směru však již odvolací soud správně vyložil, že ona slova mají na — Čís. 7388 —
mysli jen žalobu pro obnovu, při které může býti jednáno o důvodu a o přípustnosti obnovy také ve spojení s věcí hlavní (§ 540 c. ř. s.), nebo hned po prohlášení rozhodnutí, kterým byla obnova připuštěna (§ 542 c. ř. s.). Při žalobě pro zmatečnost není nového projednávání věci hlavní, protože zákon v § 541 c. ř. s. nařizuje ve příčině žaloby pro zmatečnost toliko, že jest jednati a rozhodovati jen o prohlášení zmatečnosti. Bylo-li žalobě pro zmatečnost z důvodu § 529 prvý odstavec čís. 2 c. ř. s. vyhověno, jest tím věc vyřízena a žalobci to stačí, ježto byl exekuční titul odstraněn.

Citace:

č. 7387. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 237-240.