NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 11793.

Živnostenské právo: K výkladu pojmu »vhodné označení« obchodu klobouky.
(Nález ze dne 15. března 1935 č. 11190/33.)
Věc: Františka H. v B. proti zemskému úřadu v Brně o přestupky živn. řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem městské rady v Brně z 15. listopadu 1932 byla st-lka podle § 131 živn. řádu potrestána pokutou 100 Kč, po případě vězením 10 dnů, pro přestupek § 38 a) odst. 2, § 44 a § 49 č. 4 živn. řádu, kterého se dopustila tím, že přijímala opravy dámských a pánských klobouků bez ohledu na to, zda byly koupeny v jejím obchodě či jinde a že má vnější označení závodu »Mon typ« a jméno pouze Fr. R., provdaná H. Současně jí bylo zakázáno další neoprávněné přijímání oprav klobouků a uloženo, aby nevhodné označení závodu odstranila do pěti dnů.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-lčino vysloviv, že skutková podstata přestupku jest prokázána vlastním doznáním st-lky. Označení obchodu slovy »Mon typ« jest nevhodné, ježto jest způsobilé vyvolati u obecenstva dojem, že jde o živnost modistskou. Vhodným je takové označení, když souhlasí s opověděnou živností a obsahuje-li jméno, pak to musí býti jméno majitele živnosti. Živn. list st-lky zní na prodej dámských a pánských klobouků, jest tudíž označení nevhodné. Podle § 38 a) odst. 2 živn. řádu je st-lka oprávněna přijímati zakázky na zboží, které podle opovědí své živnosti smí prodávati a na nich prováděti změny a opravy, ne však pokud jde o výrobky jí nedodané. Zákaz dalšího neoprávněného přijímání oprav, jakož i příkaz odstraní ti nevhodné označení závodu zůstávají v platnosti.
Ve stížnosti proti rozhodnutí tomuto podané se vytýká, že odsouzení st-lky pro přestupek § 38 a) spočívá na vadném řízení, protože ničím nebylo prokázáno, že by st-lka přijímala klobouky k opravě nebo tyto sama prováděla. Námitka ta jest v rozporu se spisy. St-lka,sama při výslechu výslovně doznala, že přijímá opravy pánských a dámských klobouků a to i takových, které nebyly u ní koupeny. Totéž připustila i ve svém odvolání. Měl tedy žal. úřad dostatečný podklad pro výrok, kterým st-lku odsoudil pro přestupek § 38 a) odst. 2 živn. řádu.
Proti oné části rozhodnutí zemského úřadu, jíž st-lka byla odsouzena pro přestupek §§ 44 a 49 č. 4 živn. řádu, uplatňuje stížnost, že st-lka neužívá označení »Mon typ« jako firmy, nýbrž jen jako označení svých výrobků (klobouků) a že zevní označení její obchodní místnosti obsahuje jen jméno st-lky s dodatkem »Mon typ, zák. chráněná facona klobouků«. Tento poukaz na prodej klobouků, touto známkou opatřených, na zevní straně obchodu je nezávadný, a je nesrozumitelno, kterak mohl úřad ze slov »Mon typ« usuzovati, že jde o živnost modistskou.
Vzhledem k těmto námitkám jest předem konstatovati, že žal. úřad vycházel ve svém rozhodnutí ze skutkové podstaty, že zevní označení obchodní místnosti st-lky obsahuje pouze její jméno a slova »Mon typ«, tedy nikoli s dalším dodatkem »zák. chráněná facona klobouků« — jak tvrdí stížnost. Toto skutkové pojetí odpovídá spisům; připustila je výslovně st-lka v protokolu z 15. listopadu 1932 a i v rekursu uvádí, že slova »Mon typ« jsou »označením obchodu«, »názvem obchodu«; ovšem v rekursu se dále praví, že tato slova jsou pro st-lku »lépe řečeno ochranná značka jejích klobouků«, ale že by tato okolnost byla uvedena v zevním označení závodu — jak to tvrdí nyní stížnost — ani v této souvislosti st-lka netvrdila. Proto právem mohl žal. úřad vycházeti ze skutkové podstaty svrchu vyznačené a z téže podstaty jest podle § 6 zák. o ss vycházeti též nss-u.
Ale pak ze všech prve uvedených námitek stížnosti jest vzhledem k odůvodnění rozhodnutí, že totiž označení st-lčina obchodu slovy »Mon typ« jest nevhodné proto, poněvadž je způsobilé vyvolat u obecenstva dojem, že jde o živnost modistskou, aktuální jen jedna, to jest ona, v níž se tvrdí, že tento úsudek je nesrozumitelný. Nss neshledal však, že by názor úřadu byl nelogický a tedy ve smyslu § 6 zák. o ss vadný. Neboť skutečnost, že obchod, v němž se prodávají klobouky i dámské, je opatřen jen svrchu uvedeným zevním označením, které výslovně neudává, jde-li o živnost obchodní či výrobní (modistskou), umožňuje obecenstvu i mínění, že jde o živnost druhu posléz uvedeného, a to tím spíše, že v takovýchto živnostech je notoricky obvyklým, přikládati jim označení ve francouzském jazyku. Došel-li úřad takto k závěru, že označení obchodu je způsobilé vyvolat u obecenstva nesprávný pojem o živnosti, kterou st-lka provozuje, pak právem shledal, že zevní označení závodu je nevhodné ve smyslu § 44 živn. řádu, neboť vhodným podle tohoto předpisu jest jen ono, které souhlasí s ohlášenou živností a vylučuje pochybnost, že by se mohlo jednati o živnost jiné kategorie.

Citace:

č. 516. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 532-533.