NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 677.

Ustoupil-li žalobce, domáhající se splnění smlouvy neb alternativně z důvodu odškodnění číselně udaného odstupného, od nároku na splnění smlouvy, jest povinen, by dokázal, v jaké výši mu odškodné přísluší.
(Rozh. ze dne 21. září 1920, Rv I 446/20.)
Žalobce domáhal se na žalovaném vydání kočáru na základě smlouvy kupní anebo zaplacení interese 1000 K. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, nevzav za prokázáno, že by ku smlouvě kupní bylo došlo. V odvolání prohlásil žalobce, že netrvá vzhledem k tomu, že žalovaný již kočár jinam prodal, na dodání kočáru a obmezil žádost žalobní na zaplacení náhrady penízem 500 K. Odvolací soud vyhověl takto obmezené prosbě žalobní, dospěv oceněním důkazů k přesvědčení, že smlouva kupní byla uzavřena a uvedl po právní stránce v důvodech: Proti obmezení žádosti žalobní žalovaný v odvolacím řízení ničeho nenamítal a jest podle odstavce čtvrtého § 235 a odstavce třetího § 483 c. ř. s. přípustno. Pro výši interese jest jedině rozhodno udání žalobcovo a není soud oprávněn je snížiti, i když se zdá nepřiměřeným, neboť interese není předmětem sporu a má žalovaný právo volby, totiž buď plniti ony závazky, k nimž se byl smlouvou zavázal, aneb nesplniti je a dáti interese žalobcem požadované (§ 906 obč. zák.). Mohlo by se snad uvažovati o přiměřenosti žádaných 500 Kč, kdyby žalováno bylo prostě na náhradu škody; toho v tomto případě není. Bylo žádáno o soudní výrok alternativní, buď vydati věc koupenou neb nahraditi interese, které, jak shora již uvedeno, nelze snižovati.
Nejvyšší soud zrušil k dovolání žalovaného rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by o výši požadované náhrady 500 K dále jednal a rozhodl.
Důvody:
Původním žalobním žádáním domáhal se žalobce vydání kočáru nebo na místě toho zaplacení náhrady 1000 Kč a proti rozsudku prvního soudu, tuto žalobní žádost zamítajícímu, vznesl odvolání jen potud, pokud byla žaloba zamítnuta i co do náhrady 500 Kč, a prohlásil v řízení odvolacím, že netrvá na vydání kočáru, nýbrž jen na alternativním zaplacení náhrady 500 K a útrat procesních. Tím odpadl jeho nárok na vrácení předmětu a pominula možnost, by se žalovaný ve smyslu § 410 c. ř. s. zaplacením požadované částky sprostil plnění předmětu. Odvolací soud se neprávem domnívá, že žalovaný má ve smyslu § 906 obč. zák. právo volby, buď splniti závazky, k nimž se byl smlouvou zavázal, anebo je nesplniti a dáti požadované interese, neboť § 906 obč. zák. upravuje právo volby jen v případě alternativního závazku, kdežto ve sporu se jednalo o alternativní zmocnění ve smyslu § 410 c. ř. s. a toto zmocnění zamítnutím žaloby na vydání kočáru pokud se týče změnou žaloby odpadlo. Žalobní nárok přestal býti alternativním a předmětem jeho není již odstupné, jehož výši určuje sám žalobce, nýbrž náhrada škody рrо nesplnění smlouvy. Nelze proto souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že pro výši žalobcova nároku na náhradu jest jedině rozhodno udání žalobcovo a že soud není oprávněn ji snížiti. V důsledku svého nesprávného názoru odvolací soud o novém nároku žalobním vůbec nejednal, ačkoliv žalovaný výše jeho neuznal a již v první stolici — tehdy arci ještě nemístně — přemrštěnost náhrady alternativně požadované namítal. Odvolací soud sice správně dovodil, že žalovaný uzavřené kupní smlouvy
nesplnil a že proto k náhradě je povinen, ale nezjednal si podkladu pro posouzení výše této náhrady, takže odvolací řízení nepřipouští rozboru a posouzení věci a je podle § 503 č. 2 c. ř. s. vadným. Pro tuto vadu, jež nebyla odvolatelem zaviněna, byl odvolací rozsudek podle § 510 c. ř. s. zrušen.

Citace:

č. 677. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 544-545.