Podniky bankovní.

P. b-mi v širším slova smyslu vyrozumívají se běžně podniky mající předmětem provozování bankéřských a směnárenských obchodů (čl. 272, č. 2 obch. zák. č. 1/1863 ř. z., § 259, č. 2 zák. čl. XXXVII/1875) po živnostensku.
Platné právo neobsahuje definice pojmu bankéřských a směnárenských obchodů z průhledné příčiny, že jde tu o výsek hospodářské činnosti, jejíž obsah i rozsah podléhá ustavičné změně s postupem hospodářského vývoje. Podle nazírání judikatury, právní vědy i praktického obchodního života, zrcadlícího se v nejnovějších zákonodárných přípravách v oboru peněžnictví, spadají sem obchody, jimiž se obstarávají platy, poskytuje úvěr a spravuje kapitál, tedy zejména: vydávání a vyplácení poukázek a pověřovacích listů, šeků, směnek atp., inkaso vůbec; diskont směnek, pohledávek, slosovaných cenných papírů a nedospělých kuponů; poskytování peněžních zápůjček jakéhokoli druhu, předpokládajíc, že se k tomu nepoužívá výlučně prostředků vlastních; zaručování se za jakékoli cizí závazky, leč by šlo při tom toliko o obchod pomocný; přejímání akcií a jiných podílů na základním jmění kapitálových asociací za účelem dalšího jejich umístění na kapitálovém trhu a upisování státních a jiných veřejných půjček za týmž účelem; spolupůsobeni při konversích, sanacích a fusích kapitálových asociací; obchody s cennými papíry, drahými kovy, mincemi, devisami a valutami, zejména obstarávání nákupu, jinakého opatřování neb zcizování ať na burse, ať mimo bursu; přejímání právě řečených hodnot do úschovy a přijímání peněžních vkladů. Podle toho náležejí k b-m p-ům v širším slova smyslu především akciové banky a zemské úvěrní ústavy (viz heslo „Banky“), spořitelny, okresní záložny hospodářské, záložny spolkové i družstevní a úvěrní družstva, poštovní spořitelna, cedulová banka, dále b. p. společností s r. o., společností komanditních, veřejných obchodních společností i jednotlivců. Vlivem již zmíněných zákonodárných příprav v oboru peněžnictví, datujících se od r. 1926, vžívá se v právním názvosloví výraz „bankovní podniky“ v užším slova smyslu neboli „bankéřské podniky“ pro označení podniků jednotlivců, veřejných obchodních společností a společností komanditních; tyto podniky, nespadajíce pod ustanovení čl. V, lit. k) uv. pat. k živnost. řádu [§ 251, odst. 2., lit. k), živnost. zák. č. 259/1924], podléhají živnostensko-právní úpravě a platí za živnost svobodnou (viz rozh. zem. spr. polit. v Praze z 2. května 1923, č. 3 B 261/1—181694). Nové zákonodárství zasáhlo jen z části úpravně do provozování této živnosti; tak podle § 2 zák. č. 239/1924 nesmí bankéřské podniky vydávati o přijatých peněžních vkladech vkladní knížky, dále pro ně též platí přísné předpisy zák. č. 241/1924, jichž dlužno zachovávati při depositních, lombardních a komisních obchodech s cennými papíry,
8* a k soukromému sprostředkování úvěru hypotečního a osobního potřebují podle zák. č. 203/1925 (prov. nař. č. 71/1926) koncesi; z příslušenství k Zvláštnímu fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů a k Všeobecnému fondu peněžních ústavů v republice Československé jsou vyloučeny (srov. § 2 zák. č. 237/1924 a § 3 zák. č. 238/1924) a rovněž jest jim odepřeno dobrodiní příročí, jež možno podle zák. č. 240/1924 naříditi k ochraně peněžních ústavů a jejich věřitelů (viz § 1, odst. 1. posléz cit. zák.). Povinná revise celého jejich hospodaření s hlediska bezpečnosti vkladatelů a jiných věřitelů není u bankéřských podniků zavedena; takovým revisím podléhají jen jako dobrovolní členové „Jednoty“, revisního a důvěrnického sdružení československých bank v Praze, zapsaného společenstva s r. o., jež bylo založeno podle § 18 zák. č. 239/1924. Povahy takové revise nemá kontrola, kterou u bankéřských podniků provádějí jednak finanční orgánové podle § 3, lit. e) zák. č. 90/1878 ř. z. v souvislosti s prodejem státních nebo jiných losů na splátky, jednak živnostenské úřady podle § 3 vl. nař. č. 71/1926 v souvislosti se sprostředkovatelstvím úvěru hypotečního a osobního. Nemalý národohospodářský význam bankéřských podniků a obava před nepříznivým odrazem jejich úpadků na důvěru v peněžnictví vůbec vedly poslední dobou v řadě cizích států k zvláštní právní úpravě provozování bankéřské živnosti; v Rakousku se tak stalo nař. spolk. ministra financí ze 17. 7. 1925, č. 263 B.-G.-Bl., v Maďarsku nař. ministra financí z 22. 3. 1923, č. 1300 a je doplňujícími nař. ze dne 14. 4. 1923, č. 1800 a 7. 1. 1924, č. 6700, a v Litvě zákonem o bankách, bankovních závodech a směnárnách, vyhlášeným pod č. 177 v části 1218 úředního listu „Vyriausibés Zinios“, roč. 1924. U nás měly se reformní snahy uskutečniti v t. zv. osnově bankéřského zákona, která hleděla uplatniti zásady, směřující k zamezení volného přírůstku bankéřských podniků, ke zvýšení intelektuální i mravní úrovně příslušníků bankéřského stavu a k ochraně zákaznictva zavedením povinné revise takových podniků.
Tento způsob normativního řešení opouští zák. z 21. 4. 1932, č. 54 Sb., jehož čl. LII zmocňuje vládu, aby nařízením upravila provozování bankovních a peněžních obchodů jednotlivci, veřejnými obchodními společnostmi a společnostmi komanditními; toto nařízení může zejména stanoviti, že i jednotlivec nebo taková společnost smí provozovati uvedené obchody nebo některé jejich druhy jen s úředním povolením, určiti podmínky, za kterých takové povolení může býti uděleno a za kterých zaniká, a podrobiti takové peněžní podniky obmezením a revisím podle obdoby ustanovení zákona č. 239/1924 Sb. z. a n.
Literatura.
Dr. Štědrý-Buchtela: „Řád živnostenský" (Komentované zákony Československé republiky, sv. X a X B); zejména viz díl I., str. 221, 1075/6 a 1080, díl II., 730; Dr. Ant. Jeřábek: „O právní úpravě depositního, lombardního a komisního obchodu s cennými papíry (vyd. 1925 Pražskou akciovou tiskárnou). O výkladu pojmu bankéřských a směnárenských obchodů viz Dr. Riessera „Das Bankdepotgesetz“, vyd. 1923, str. 27; Staub-Piskův komentář k obch. zákoníku, díl II., vyd. 1920, str. 18 a 19, kde zároveň jest uvedena též příslušná judikatura, a Dr. Piskův „Lehrbuch des öst. Handelsrechtes“, vyd. 1923, str. 33.
Ant. Jeřábek.

Citace:

Správce jmění osoby žalované na náhradu škody. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1917, svazek/ročník 26, číslo/sešit 7, s. 333-334.