NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 805.

»Lstivým předstíráním« (§ 197 tr. zák.) jest i přípověď plnění, jež slibující již předem byl odhodlán neplniti, a pouhé nepravdivé tvrzení, kde důvěra je nutností nebo zvyklostí.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1922, Kr I 1007/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Král. ze dne 1. července 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu dle §§ 197, 200 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost se opírá o důvody zmatečnosti čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř. Důvod čís. 5 § 281 tr. ř. shledává v tom, že prvý soud neuvádí, v čem záleželo lstivé jednání a předstírání obžalovaného; vytýká, že rozsudek jest v tomto směru nejasným, neúplným a trpí nedostatkem důvodů. Výtky jsou liché. Nalézací soud zjišťuje, že obžalovaný lstivě, t. j. nepravdivě předstíral v říjnu 1920 civilnímu geometrovi Karlu J-ovi, že mu dodá po 10 kg hrachu a čočky, na něž si vyžádal 334 K zálohy, že vsak nedodal ani zboží, ani nevrátil peněz, ačkoliv sliboval nejprve, že dodá zboží do 3 dnů, později do týdne v N., pak znova, že dodá zboží v určitý den do hostince v B. a ještě před hlavním přelíčením, že vrátí peníze. Rozsudek zjistil, že obžalovaný jednal tak nikoliv proto, že nemohl zboží sehnati nebo že neměl možnosti peníze vrátiti, — obhajobu obžalovaného, který tvrdil opak, soud výslovně odmítá jako nepravdivou, — nýbrž že od počátku neměl úmyslu, objednané věci dodati, že mu šlo jen o to, by vylákal zálohu. Z uvedeného jest zřejmo, že rozsudek zcela jasně vyslovuje, v čem shledává lstivé předstírání stěžovatelovo; svůj; výrok odůvodňuje náležitě poukazem na svědecké výpovědi Karla J-a staršího i mladšího, které vyvrátily obhajobu obžalovaného. V čem by spočívala tvrzená neúplnost rozsudku, stížnost nepraví. Po stránce věcné namítá stížnost, že jde o civilně-právní poměr, nikoliv o trestný čin. Ke lstivému předstírání prý se vyhledává, aby se pachatel vydával za něco jiného, než skutečně jest; v tomto případě prý obžalovaný vůbec ničeho nepředstíral, jednal v poctivém úmyslu, zboží dodati. Avšak lstivé předstírání nevyhledává zvláštní jen těžko seznatelné lstivosti, stačí, bylo-li jednání v tom kterém případě způsobilým k oklamání; stačí zejména dle okolností i pouhé nepravdivé tvrzení, zvláště tam, kde není možno neb aspoň obvyklo, přesvědčiti se o pravdivosti takového tvrzení, kde důvěra je nutností nebo zvyklostí. Za lstivé předstírání dlužno pokládati také přípověď nějakého plnění, když slibující byl hned předem odhodlán neplniti, jak tomu bylo v tomto případě; obžalovaný, povoláním obchodní jednatel, sliboval nepravdivě, že dodá zboží, ačkoliv od počátku byl rozhodnut nedodati; vydával se za řádného obchodníka, jenž chce do stati převzatému závazku — a oklamal svými planými sliby zákazníka, který neměl příčiny mu nedůvěřovati a přesvědčovati se o pravdivosti jeho tvrzení. Svým lstivým předstíráním uvedl Karla J-a v omyl, by ho poškodil na majetku. Že jednal v úmyslu podvodném, rozsudek zjišťuje. Pouhým popíráním tohoto úmyslu neprovádí zmateční stížnost materielně — právního důvodu zmatečnosti.

Citace:

č. 805. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 218-219.