NPD documents search: Sociální revue, 10 (1929) - Přihláška podaná u nepřslušného úřadu je neúčinnou. (§§ 26 a 27.)

Přihláška podaná u nepříslušného úřadu je neúčinnou. (§§ 26 a 27.)

597 Naříkaným rozhodnutím ministerstva sociální péče ze dne 7. listopadu 1927, č. j. 28348-V/Iа-2/, nebyla stěžovateli povolena dodatečná přihláška k lékařské prohlídce, ježto nejsou splněny podmínky §u 2, odst. 1., zákona ze dne 4. července 1923, č. 140 Sb. z. a n.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nejvyšší správní soud:
Stěžovatel vytýká naříkanému rozhodnutí vadnost a nezákonnost proto, že prý žalovaný úřad nezjistil skutečnost pro řešeni tohoto sporu závažnou, že stěžovatel podrobil se na jaře v roce 1921 sociálně-lékařské prohlídce v Jičíně, která byla prý prohlídkou dle §u 3. odst. 2., zákonа ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n., a dle vládního nařízení ze dne 23. dubna 1919, č. 224 Sb. z. a n., a že dostával vyplacenou invalidní rentu něco přes 50 Kč měsíčně z Karlína až do roku 1921 a i potom po sociálně-lékařské prohlídce v Jičíně, že mu byl důchod zasílán, nemohl mu však býti doručen pro závady doručovací. Z uvedených skutečností vyvozuje, že podal včas přihlášku o důchod invalidní a že proto neprávem žalovaný úřad posuzoval případ tento pod zorným úhlem dodatečné přihlášky dle zákona ze dne 4. července 1923, č. 146 Sb. z. a n.
Nejvyšší správní soud nemohl však výtky tyto shledati opodstatněnými.
V řízení správním uplatňoval stěžovatel zmíněné skutečnosti a bylo podle spisů správních konáno o nich šetření.
Zpráva okresní úřadovny v Jičíně ze dne 2. května 1927 i vojenské spisy vyzněly v ten rozum, že stěžovatel nebyl u tamější úřadovny podroben sociálně-lékařské prohlídce, nýbrž že byl dne 9. května 1921 superarbitrační komisí v Jičíně uznán schopným k službám pomocným a ponechán u vlastního vojenského tělesa. Stěžovatel ostatně sám ve stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu přiznává, že jeho prohlídka konala se na jaře 1921 u doplňovacího velitelství na Novém městě v Jičíně a že prohlížející lékař byl ve vojenské uniformě. Ve své přihlášce ze dne 14. listopadu 1923 také uvedl, že dosud nebyl předvolán k sociálně lékařské prohlídce.
Dále bylo sděleno úřadu spisy vojenskými, že po své superarbitraci v Jičíně dne 9. května 1919 pobíral stěžovatel od vojenské správy zaopatřovací požitky až do dne 1. října 1921, a to invalidní pensi 72 Kč a příspěvek na zranění 96 Kč ročně, dalším pak potvrzením likvidatury zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze bylo oznámeno, že tam vůbec není veden v evidenci a nebylo mu nic poukazováno.
Zemský úřad proto také sdělil výměry ze dne 23. září 1926; č. j. 266837/26, a ze dne 15. dubna 1927. č. j. 81978/27, stěžovateli, že dle tamějších záznamů stěžovatel v roce 1921 u sociálně-lékařské prohlídky nebyl a od zemského úřadu žádného důchodu invalidního nikdy nedostával.
Měl tedy žalovaný úřad ve správních spisech spolehlivou oporu pro úsudek, že stěžovatel nepodal včas přihlášku o důchod, a že opačné tvrzení stěžovatelovo není správné. Neboť okolnosti stěžovatelem jako důkaz o tom vedené výsledky šetření nebyly potvrzeny, nýbrž ze šetření provedeného se podávalo, že stěžovatel nebyl vůbec v roce 1921 u sociálně-lékařské prohlídky v Jičíně, nýbrž že byl v roce 1921 prohlížen vojenskými úřady a to superarbitrační komisí, kterou ovšem nelze pokládati, jak mylně za to má stěžovatel, za sociálně-lékařskou komisi po rozumu §u 3, odst. 2., zákona ze dne 8. dubna 1919. č. 199 Sb. z. a n., a dle vládního nařízení ze dne 23. dubna 1919. č. 224 Sb. z. a n. Taktéž plyne ze spisů správních, že požitky, které byly stěžovateli od roku 1919 zaslány, nebyly důchodem invalidním, nýbrž zaopatřovacími požitky vojenskými. Postrádá proto důvodnosti i výtka stížnosti, že nemůže býti stěžovatel připraven o invalidní rentu z toho důvodu že byl nucen pro svoji invaliditu stále měniti zaměstnání a že proto nemohla mu renta býti po roce 1921 z důvodu nedoručitelnosti nadále vyplácena.
598 Podal-li stěžovatel pak teprve dne 14. listopadu 1923 přihlášku o důchod, pokud se týče přihlášku k prohlídce sociálně-lékařské, která došla k okresní úřadovně pro péči o válečné poškozence v Jičíně dne 16. listopadu 1923, ač pro zranění ve válce utrpěné byl superarbitrován dne 8. května 1919, není vadným ani nezákonným výrok žalovaného úřadu, který tuto přihlášku nepokládal za včasně podanou ve lhůtě stanovené §em 28 zákona o požitcích válečných poškozenců, nýbrž za přihlášku dodatečnou po rozumu §u 2. č. 1. zákona č. 146/1923 Sb. z. a n.
Poněvadž tudíž námitka stížnosti spočívající na tvrzení, že stěžovatel podal včas přihlášku o důchod invalidní, objevila se neodůvodněnou a jiných výtek stížnost proti naříkanému rozhodnutí neformuluje, musila býti stížnost zamítnuta jako bezdůvodná.
(Nález N. S. S. ze dne 27. dubna 1929, č. j. 6086/28.)

Citace:

Přihláška podaná u nepřslušného úřadu je neúčinnou. (§§ 26 a 27.). Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1929, svazek/ročník 10, s. 615-617.