NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 134.

Neodvedení erární výzbroje a výstroje vojínem vrátivším se z vojny zakládá skutkovou povahu krádeže, jsou-li tu jinak náležitosti tohoto trestného činu, i když pachatel nezvěděl o veřejné vyhlášce, nařizující odevzdání těchto předmětů.
(Rozh. ze dne 17. února 1920, Kr II 148/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl zmateční stížnosti obžalovaných A. Š. a S. D. do rozsudku krajského soudu v Olomouci, jímž uznáni byli vinnými zločinem, pokud se týče přestupkem krádeže, mezi jiným z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost uplatňuje proti rozsudku především důvod zmatečnosti dle čís. 5 § 281 tr. ř., a to v ten smysl, že výrok rozsudku, že obžalovaný D. 1 polní láhev, vojenské patrony, 1 chlebník a 1 závěru od vojenské pušky, když se z vojny vrátil, s sebou přinesl a je vzdor tomu, že bylo řádně vyhlášeno, že veškeré vojenské věci, zbraně, náboje atd. se mají odevzdati, sobě podržel a neodvedl, tedy je vojenskému eráru odcizil, je prý v rozporu se spisy proto, že starosta T. M. jako svědek udal, že v T. nebylo ani ústně ani písemně vyhlášeno, že se má zbraň odevzdati a stalo se tak teprve v měsíci dubnu 1919. Než v tomto směru není stížnost odůvodněna resp. po zákonu provedena, neboť rozsudek se na výpověď svědka T. M. neodvolává, i nelze proto tvrditi, že za její obsah předpokládá něco, co v ní dle protokolu obsaženo není. Při hlavním přelíčení byla však čtena zpráva četnického velitelství v P., v níž potvrzeno, že obžalovaný A. Š. přijel z vojny v plné zbroji, ale u tehdejšího starosty se vůbec nehlásil, k propuštění ku pluku se nedostavil, že dále v obci byly vyvěšeny vyhlášky od hejtmanství a také bylo na rozkaz tehdejšího starosty strážníkem obecním dvakráte, a to v prosinci 1918 a v lednu 1919 vybubnováno, že veškerá vojenská výzbroj a výstroj se odevzdati má, Š. že však věcí neodevzdal jako učinili jiní. Jestliže soud nalézací za podklad svého přesvědčení o vyhlášce zmíněné vzal tuto četnickou zprávu a nikoliv výpověď svědka T. M., jenž v kritické době starostou ještě nebyl, nesmí tomu stížnost odporovati (§§ 258 a 288 č. 3 tr. ř.). Ostatně je celá otázka vyhlášky obsahu shora zmíněného právně bezvýznamná, a proto též lhostejno, zvěděli-li obžalovaní o vyhlášce, neboť čin obžalovaným za vinu kladený nespočívá v neuposlechnutí nějaké vyhlášky, jež mohla míti jen význam upozornění na stávající povinnost odvésti předměty vojenské výzbroje a výstroje, a na následky nesplnění jejího, nýbrž v odnětí věcí těch bez dovolení a z držení vojenského eráru. Nezjištěním znění vyhlášky a vědomí obžalovaných o jejím obsahu nestal se tedy rozsudek zmatečným.

Citace:

Čís. 134. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 202-203.