Čís. 14849.

K vlád. nař. čís. 142/34 Sb. z. a n.
Obsah ochrany poskytnuté zemědělcům podle vlád. nař. čís. 142/34 jest širší než podle zák. čís. 33/34 v doslovu vlád. nař. čís. 259/34 potud, že kategorie pohledávek, pro které se dává podle § 2 vlád. nař. čís. 142/34 exekuci volný průchod, je méně rozsáhlá, než ustanovuje § 3 zák. čís. 33/34.
(Rozh. ze dne 9. ledna 1936, R I 1233/35.)
Prvý soud povolil dne 18. června 1935 Zemědělské pojišťovně podle platebního jejího výměru ze dne 10. října 1934 exekuci mučeným zřízením práva zástavního na nemovitostech povinných. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Dle § 1 vlád. nař. čís. 142/34 (258/34) nemohou býti proti zemědělcům, kteří provozují zemědělský podnik výhradně aneb převážně v okresích, zvláště postižených neúrodou obilnin a pícnin, pohledávky vymáhány do 31. prosince 1935. Povinní jsou v návrhu exekučním označeni jako statkáři a to v okrese, na nějž se dle § 1 odst. 2 výše citovaného nařízení uvedený zákaz vztahuje. Z exekučního návrhu sice není zřejmo, jsou-li povinní skutečně zemědělci ve smyslu uvedených vládních nařízení, avšak označení jich jako statkářů dává podklad možnosti, že o takové zemědělce jde a proto bylo dle předpisu § 54 odst. 3 ex. ř. povinností strany vymáhající, aby ve svém návrhu uvedla a osvědčila, že tomu tak není a že nic nebrání povolení navrhované exekuce. V daném případě jediná se o běžnou peněžitou pohledávku nepožívající přednostního práva ve smyslu § 2 vlád. nař. čís. 142/34, 258/34, a sice patrně o pohledávku vzniklou nezaplacením pojistných příspěvků, na kterou by se nevztahoval ani § 3 lit. d) zákona čís. 33/34, jehož ustanovení jednající o pojistných prémiích vztahuje se toliko na dávky vybírané a placené podle pojišťovací smlouvy, nikoliv však na pojistné ukládané a placené podle předpisů veřejnoprávních a podle zákonů sociálních.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Otázku stěžovatelkou nadhozenou, zda proti zemědělci lze (jsou-li tu podmínky vládního nařízení ze dne 13. července 1934 čís. 142 Sb. z. a n. ve znění vládních nařízení čís. 207/34 a 258/34 Sb. z. a n.) povoliti exekuci vnuceným zřízením práva zástavního, probral a řešil ve smyslu záporném nejvyšší soud v rozhodnutí čís. 14268 Sb. n. s., k ně- muž se odkazuje. Zda vymáhaná pohledávka požívá přednostního práva již podle zákona, jest bezvýznamné. Obsah ochrany poskytnuté zemědělcům podle vládního nařízení č. 142/34 Sb. z. a nař. jest širší než podle zákona ze dne 24. února 1934 čís. 33 Sb. z. a nař. v doslovu vlád. nař. čís. 259/34 Sb. z. a n. hlavně i potud, že kategorie pohledávek, pro které se dává podle § 2 vlád. nař. exekuci volný průchod, je méně rozsáhlá, než ustanovuje § 3 zákona, neboť zahrnuje jen pohledávky uvedené v zákoně v § 3 odst. 1 písm. a—c) (viz důvodovou zprávu k vládnímu nařízení č. 142/34). Nelze proto vésti proti zemědělcům, požívajícím ochrany podle vládního nařízení 142/34 Sb. z. a n. exekuci ani pro pojistné prémie (§ 3 odst. 1 písm. d) zák. č. 33/34), tím méně pro nedoplatky pojistného podle § 175 zák. o sociálním pojištění čís. 221/24 ve znění zák. č. 184/28 a vyhlášky č. 185/28 Sb. z. a n., o něž podle exekučního návrhu a připojeného exekučního titulu v souzeném případě jde a které nelze zařaditi pod pojistné prémie (viz rozhodnutí čís. 13935 Sb. n. s.).

Citace:

Č. 14849. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 47-48.