NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14594.

K výkladu § 80 čís. 2 ex. ř.
Má-li býti vedena v tuzemsku exekuce k vydobytí útrat sporu na základě cizozemského exekučního titulu proti žalobci, není třeba, aby byl podán průkaz, že bylo žalobci k řízení před cizozemským soudem doručeno obeslání do vlastních rukou.
(Rozh. ze dne 4. října 1935, R II 431/35.)
Nižší soudy nevyhověly návrhu vymáhající věřitelky firmy W. a M. v Cieszyně na povolení mobilární exekuce proti Rudolfu D-ovi v Českém Těšíně k vydobytí útrat sporu přisouzených jí proti žalobci (povinnému) ve sporu u okresního soudu v Cieszyně, prvý soud z těchto důvodů: Vymáhající strana nevykázala, že obeslání dlužníka v řízení provedeném před okresním soudem v Cieszyně bylo dlužníkovi doručeno do vlastních rukou, což jest podle § 80 odst. 2 ex. ř. předpokladem přípustnosti povolení exekuce na základě cizozemského exekučního titulu.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou soudů a prvému soudu uložil nové rozhodnutí.
Důvody:
Podle čl. 3 čís. 1 smlouvy s republikou Polskou ze dne 6. března 1925 čís. 5 sb. z. a n. na r. 1926 připouští se exekuce proti žalobci za podmínek tam stanovených, byl-li odsouzen soudy jednoho státu k náhradě útrat sporu, na území druhé smluvní strany podle předpisů o vykonatelnosti cizích rozsudků. K těmto předpisům patřil by ovšem také předpis § 80 ex. ř. Neprávem však zamítly oba nižší soudy exekuční návrh jenom proto, že nebylo prokázáno, že v řízení před soudem procesním bylo obeslání povinnému doručeno do vlastních rukou, jak vyžaduje § 80 čís. 2 ex. ř., neboť průkaz o takovém doručení do vlastních rukou je podmínkou povolení exekuce v tuzemsku jenom, vede-li se exekuce proti žalovanému, nikoli však, jak je tomu v souzeném případě, jde-li o vydobytí útrat, k jejichž náhradě byl odsouzen podlehnuvší žalobce; ani tuzemský c. ř. s. nepředpisuje, aby žaloba byla doručena do vlastních rukou žalobcových, a nelze tedy předpis § 80 čís. 2 ex. ř. vykládati jinak, nežli že zákon neměl tu na mysli výroky směřující proti žalobci. Povinná strana není ani tu bez právní ochrany. Mohlo by se totiž státi, že byl žalobce odsouzen kontumačním rozsudkem, ačkoli mu žaloba s obsílkou nebyla vůbec doručena, tedy ani takovým způsobem, který by odpovídal § 102 c. ř. s. Tu by se však povinný musil brániti exekuci odporem, jímž by potíral správnost klausule o pravomoci a vykonatelnosti rozhodnutí, a musil by prokázati, že opravné prostředky, jimiž závadu tu uplatňoval před cizozemskými soudy, neprávem neměly úspěchu, anebo, že mu v tom bylo zabráněno nesprávným postupem při doručování. Protože pak soudy z jiných hledisek oprávněnost návrhu nezkoumaly, jakož i proto, aby zachována byla možnost opravných prostředků povinnému, bylo obě usnesení zrušiti a vyhraditi soudu první stolice nové rozhodnutí.

Citace:

Čís. 14594.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 668-669.