NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1229.

Jednal-li soud odděleně o dvou nárocích, uplatňovaných v téže žalobě, nemůže toho, kdo vystupuje ohledně jednoho nároku jako strana, vyslýchati o druhém nároku jako svědka. Opačný postup odvolacího soudu nelze napadnouti dovolacím důvodem čís. 4 § 503 c. ř. s., po případě však možno tu použiti dovolacího důvodu čís. 2 téhož §.
(Rozh. ze dne 11. října 1921, Rv I 420/21.)
Touž žalobou domáhala se jednak nemanželská matka na žalovaném náhrady výloh slehnutí, jednak nemanželské dítě uznání otcovství a plnění výživného. Procesní soud prvé stolice žalobě v plném rozsahu vyhověl, slyšev o skutečnosti soulože nem. matku jako svědkyni. Odvolací soud rozsudek potvrdil a uvedl mimo jiné v důvodech: Odvolací důvod nesprávného právního posouzení uplatňuje žalovaný v tom směru, že matka nem. dítěte, ač jest ve sporu žalobkyní, byla slyšena jako svědkyně a nikoliv jako strana. Lze připustiti, že způsob, jímž byl tento důkaz proveden, neodpovídá zplna zákonu. Přes to má odvolací soud za to, že výslech matky jako svědkyně byl přípustným, avšak prvý soud dopustil se tu chyby v procesní technice. Správně uvádí prvý soud, že tu jde o nevlastní společenství v rozepři (§ 11 čís. 2 c. ř. s.) a že oba nároky bylo lze shrnouti v jedné žalobě. V podstatě šlo tu o dva samostatné nároky, jež z důvodu oekonomie procesní bylo lze spojiti v jedné žalobě. Chybným byl postup prvého soudu v tom směru, že před výslechem matky o souloži nepoužil předpisu § 188 c. ř. s. o odděleném jednání o každém z nároků. Nedostatek ten napravil odvolací soud. Provedení důkazu o souloži matkou jako stranou, pokud šlo o její nároky, nebylo třeba, poněvadž určení otcovství ve sporu nem. dítěte jevilo účinek i na nárok nem. matky, ježto rozhodnutí o žalobách statusových působí nejen mezi stranami, nýbrž i vůči osobám třetím.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel ne sice číselně ale obsahově uplatňuje dovolací důvody § 503 čís. 1, 2 a 4 c. ř. s., totiž zmatečnost řízení dle § 477 č. 4 c. ř. s., vadnost řízení a nesprávné právní posouzení rozepře této. Veškery tyto dovolací důvody spatřuje dovolatel v tom, že oba nižší soudy vyslechly nemanželskou matku jako svědkyni, ač je ve sporu stranou. V tomto postupu nižších soudů nelze však shledati důvod zmatečnosti dle § 477 čís. 4 c. ř. s., na který by v mezích dovolacího návrhu, ovšem i z moci úřední bylo hleděti (§§ 471 čís. 7, 477, 503 čís. 1 a 513 c. ř. s.). Důvod ten lze uplatniti tehdy, když byla straně nezákonným postupem odňata možnost na soudě projednávati. Tato možnost žalovanému odňata nebyla, naopak on při na soudě projednávati mohl a projednával osobně i svým zástupcem v obou nižších stolicích, výtka jeho vězí jenom ve výtce procesuální, že nemanželská matka nebyla slyšena jako strana, nýbrž jako svědkyně. V tomto směru dopustil se ovšem odvolací soud — a jen vada v jeho řízení je dovolacím důvodem § 503 čís. 2 c. ř. s. — procesuálního poklesku. Právním předpokladem nároku obou žalobců je zjištění nemanželského otcovství žalovaného k žalujícímu dítěti (§§ 166, 167 a 1042 obč. zák.), na něž zní žalobní návrh ve svém prvém odstavci, který je tedy oběma žalobcům společný a oba jsou proto ohledně něho stranami spornými vůči žalovanému, na zjištění jeho závisí nárok obou. Majíce v něm roli sporných stran, musí býti při zjišťování skutkových okolností, které se ho týkají, totiž otázky otcovství, slyšeni jako strany a ne jako svědci, §§ 1, 11 čís. 1 a 371, 373 poslední odstavec c. ř. s. Tuto roli sporných stran podrželi proto oba žalobcové po celé sporné jednání, ve kterém se jednalo o otázce otcovství a nepozbyla žalobkyně matka role té tím, že soud odvolací, jak uvádí, rozloučil spojení obou sporů za účelem výslechu nemanželské matky jako svědkyně pouze ve sporu dítěte proti žalovanému. Neprávem se tu dovolává soud odvolací předpisu § 188 c. ř. s., dle něhož lze o více nárocích, uplatňovaných v téže žalobě, odděleně jednati, právě tak jako lze více sporů dle § 187 c. ř. s. sloučiti ke společnému jednání. Vždy možno jenom odděleně nebo společně jednati, nikdy však rozloučiti, nebo sloučiti spory samostatně vedené (srovnej § 187 odstavec druhý a 404 odstavec druhý c. ř. s.). Právní věc, společníkům rozepře společná, musí jim přivoditi též stejnou společnou roli ve sporu, pokud právě této společné věci se spor týká. Nemanželská matka, žalobkyně, měla proto v otázce otcovství vyslýchána býti jako strana. Poněvadž se to nestalo, trpí řízení odvolací, jak již shora řečeno, procesuální vadou. Vadu tuto nelze uplatňovati dovolacím důvodem § 503 čís. 4 c. ř. s., poněvadž nejde zde o nesprávné použití předpisu práva materielního na spornou »věc«, t. j. předmět sporu, nýbrž nesprávné použití předpisu procesního. Zbývá tedy zodpověděti otázku, zda v tomto případě tato vada odvolacího řízení byla způsobilá zameziti úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře (§ 503 čís. 2 c. ř. s.). Otázku tu třeba zodpověděti záporně. Nejde o nic jiného, nežli o skutkové zjištění kritické soulože a při tom o posouzení věrohodnosti matky. Nižší soudy nezaložily své přesvědčení o kritické souloži žalovaného s nemanželskou matkou jenom na výpovědi této matky, nýbrž na výpovědi jiných svědkův a zejména na doznání žalovaného, že v kritické dny s nemanželskou matkou skutečně se sešel. Případné a výstižné jsou v tom směru úvahy soudu odvolacího, že žalovaný nemůže činiti nároků na svou věrohodnost, uváží-li se, že je to mladý muž, který přerušil víceletý poměr se svou milenkou, navázal milostný poměr s jinou dívkou a když přes to, že věděl, že je tato těhotnou, po měsících v říjnu a listopadu t. r. opětné se stýkal s prvou dívkou, ačkoliv chtěl druhou milenku pojati za manželku, jak výpovědí svědka S. a nemanželské matky a částečně vlastním jeho doznáním je zjištěno, když on s prvou, nemanželskou matkou, výroční trhy, kino a divadlo navštěvoval a s ní sám šel v noci domů, pak může se zajisté důvodně souditi na to, že při těchto příležitostech nezůstalo při »přátelském styku«. Uváží-li se dále doznání žalovaného, že měl před tím již současně intimní známost s nemanželskou matkou, žalobkyní, a svou nynější manželkou, že s oběma tělesně obcoval, až nynější jeho manželka otěhotněla, pak při zjištěných a doznaných okolnostech je přirozeno a pravděpodobno, že i s nemanželskou matkou později v době kritické souložil, když při velmi pokročilém těhotenství své druhé milenky opětně navázal styky s první milenkou za okolností tak nápadných a podezřelých. Nelze proto nijak na to souditi, že by vytýkaná vada řízení odvolacího byla způsobilá zameziti úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře, když celá řada zjištěných a zejména doznaných okolností v tak velké míře nasvědčuje věrohodnosti matky, že zjištění nižších soudů jest zcela správné a pevné a jinak by ani dopadnouti nemohlo, kdyby nemanželská matka byla slyšena jako strana, zároveň se žalovaným jako strana slyšeným.

Citace:

č. 1229. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 674-676.