NPD documents search: Všehrd, 12 (1931) - Jest datio in solutum právním jednáním úplatným?

Čís. 674.

Kdo platil bankovkou, opatřenou padělaným kolkem, není příjemci povinen náhradou, dal-li tento bankovku dále, aniž stihla ho z toho povinnost, odškodniti dalšího příjemce.
(Rozh. ze dne 21. září 1920, Rv I 384/20.) Žalovaný platil pokladně státních drah tisícikorunovou bankovkou, jež byla po té třetí osobě, jíž ji dráha mezitím plnila, pozastavena jako padělek bez nároku na náhradu. Žalobě dráhy o náhradu škody procesní soud prvé stolice vyhověl, opřev své rozhodnutí o závazek z náhrady škody dle § 1293 a násl. obč. zák. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Žalobce opírá žalobní nárok o právní důvod náhrady škody a z tohoto důvodu byla mu také prvým soudcem zažalovaná pohledávka přisouzena. Jednou z podstatných náležitostí nároku na náhradu škody je, aby škoda skutečně vznikla (§ 1293 obč. zák.); kde není škody, není samozřejmě ani její náhrady. V čem by škoda v tomto případě záležela, žalující strana neuvádí, omezujíc se na to, že jí bylo placeno bezcennou bankovkou. Okolnost tato však k odůvodnění žalobního nároku nikterak nestačí, ježto je na bíledni, že, platila-li na př. žalující strana bankovkou, kterou od žalovaného obdržela, někomu, jinému, nepovstala jí tím ještě žádná škoda, leda že by byla povinna, bankovku vyměniti za jinou, dobrou. Že se však něco takového stalo, žalující strana v celém sporu netvrdila. Nepadá proto na váhu, dospěl-li soudce prvý k nesprávnému závěru, že žalující strana přišla ke škodě. Další podmínkou náhrady škody je zavinění škůdce (§§ 1295 a 1306 obč. zák.), neboť nikoliv škoda sama zavazuje k náhradě škody, nýbrž jen vina, bez níž závazku k náhradě není. Žalující strana vidí zavinění žalovaného prostě v tom, že platil bankovkou s padělaným kolkem. V tom však nelze při známé jednoduchosti kolků, k tomu cíli vydaných, jež měla v zápětí četná zdařilá padělání, spatřovati ani nedopatření ve smyslu ustanovení § 1297 obč. zák., tím méně pak hrubou nedbalost dle § 1324 obč. zák.; ostatně že tu o nějakém zavinění na straně žalovaného řeči býti nemůže, je nejlépe vidno z toho, že úředník žalující strany, zaměstnaný u staniční železniční pokladny přijímáním peněz, ač by mohl míti v rozeznávání bankovek daleko větší zběhlost, než žalovaný, sám ani nerozpoznal, že jde o bankovku s padělaným kolkem, neboť by ji jinak nebyl od žalovaného za dobrou bankovku přijal. Dle toho je žaloba, opírající se o právní důvod náhrady škody pochybena a pochyben je proto i rozsudek, když žalobě z tohoto důvodu vyhověl. V tomto případě mohlo býti žalováno jedině z důvodu správy, pro niž jsou tu veškeré zákonné podmínky a jež proviněním druhé strany podmíněna není. Nerozhodno je, že i při správě možno žádati náhradu škody, neboť nárok na náhradu škody, plynoucí ze správy, má, jak z ustanovení § 932 obč. zák. (ve znění 3. novely) vidno, pouze povahu nároku vedlejšího ve smyslu ustanovení § 912 obč. zák. a nárok takový může býti uplatňován jen ze správy a nikoliv samostatně a je nepřípustno, aby nárok hlavní, plynoucí ze správy, byl uplatňován z jiného právního důvodu než z důvodu správy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Aby nárok na zaplacení 1000 K — ať již z právního důvodu náhrady škody podle §§ 1293 a násl., nebo z důvodů správy podle §§ 922 a násl. obč. zák. , nebo konečně z původního poměru obligačního, totiž ze smlouvy dopravní — mohl býti pokládán za oprávněný, musil by žalující erár především dokázati, že mu vzešla majetková újma ve výši zažalo vané částky 1000 K. Ježto však dle potvrzení pokladny bankovního úřadu ministerstva financí ze dne 4. října 1919 dotyčná bankovka byla zadržena bez nároků na náhradu nikoli straně žalující, nýbrž osobě třetí, jíž ji byla dráha dále plnila, a žalující erár ve sporném řízení nikterak netvrdil natož pak prokázal, že snad této třetí osobě dal náhradu za bankovku patrně dále v oběh uvedenou, a ani v dovolání tvrditi to se nepokouší;— neprovedl důkazu výše naznačeného, a nelze mu tedy vůbec přiznati aktivní legitimace k této žalobě.

Citace:

JINDŘICH, X.. Mezinárodní sjezd nemocenského pojištění v Paříži. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1934, svazek/ročník 15, číslo/sešit 4, s. 165-167.