Čís. 14910.
K § 4 (1) zák. čís. 34/34 Sb. z. a. n.
Nezaměstnaní podle § 4 odst. 1 zák. čís. 34/34 Sb. z. a n. jsou i ti, kdož ztratili své zaměstnání vlastní vinou a nemohou nové nalézti.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1936, R II 598/35.) Prvý soud nevyhověl žádosti žalovaného, by spor proti němu vedený, byl podle § 3 vl. nař. čís. 142/34 ve znění vl. nař. čís. 207, 211, 258/34 Sb. z. a n. přerušen do 31. prosince 1935. Rekursní soud uznal podle návrhu. Důvody: Podle § 4 zák. č. 34/34 považují se za nezaměstnané osoby, které v posledních 3 letech před účinnosti tohoto zákona aspoň po dobu 3 měsíců byly v zaměstnání podrobeném povinnému nemocenskému pojištění, a, ač se o to u zprostředkovatelny práce ucházely, nemají zaměstnání vůbec nebo jsou zaměstnány jen obmezeně, či střídavě a nemají příjem, rovnající se aspoň mzdě (platu), jež při plném zaměstnání jejich oboru by odpovídala mzdě podle platného mzdového tarifu, nebo mzdě v místě obvyklé. U žalovaného jest zjištěno, že byl zaměstnán u velkostatku jako lesní hajný od 1. července 1931 až do 1. října 1933, že byli přihlášen k nemocenskému pojištění od 10. května 1930 do 1. října 1933, jakož i zprávou obecní rady ve Z. ze dne 10. září 1935, že se uchází u zprostředkovatelny práce o práci, že však práci doposud nedostal a nemá žádného výdělku. Jsou tedy u žalovaného splněny všechny předpoklady dle § 4 odst. 1 zák. č. 34/34 a nutno ho proto považovati za nezaměstnaného, neboť jest zcela nerozhodno, z jakého důvodu dlužník svého dřívějšího zaměstnání pozbyl. Nepadá proto na váhu, že žalovaný pozbyl svého zaměstnání z vlastní viny.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde o to, zda žalovaného Oskara K-a jest považovali za nezaměstnaného ve smyslu odstavce 1 § 4 zákona čís. 34/34 Sb. z. a n. Rekursní soud zjistil, že Oskar K. byl zaměstnán jako lesní hajný od 1. července 1931 do 1. října 1933, že jeho zaměstnání bylo podrobeno povinnému nemocenskému pojištění a že se ucházel u zprostředkovatelny práce o práci, že však nemá dosud zaměstnání vůbec. Zjistil tedy rekursní soud veškeré předpoklady pro pojem nezaměstnaného v uvedeném zákonném ustanovení vypočtené a jest Oskara K-a považovati za nezaměstnaného ve smyslu § 4 odst. 1 zmíněného zákona. Zákon čís. 34/34 Sb. z. a n. v prvním odstavci § 4 přesně a jasně stanoví zvláštní podmínky pro posouzení, které osoby jest považovati za nezaměstnané ve smyslu tohoto zákona. Jsou-li tyto podmínky splněny, nelze soudu uvažovati také ještě o tom, zda nezaměstnaná osoba přišla o své dřívější zaměstnání vlastní vinou nebo bez své viny, neboť o tom se zákon vůbec nezmiňuje a nečiní v tom směru rozdílu. Ustanovení druhého odstavce § 4 mluví sice o nutnosti vzdání se výdělečné činnosti pro hospodářské poměry (viz o tom rozhodnutí čís. 13805 Sb. n. s.), ale to platí jen o osobách, které provozovaly samostatnou výdělečnou činnost, nikoliv i o osobách, jež byly v zaměstnání podrobeném povinnému nemocenskému pojištění a pro něž zákon stanoví v prvním odstavci § 4 podmínky zvláštní. Z důvodových zpráv k návrhu zákona čís. 34/34 Sb. z. a n. (tisk 1211 a 1214 senátu) vyplývá, že podnětem k jeho vydání byla všeobecná hospodářská krise, která zejména těžce postihla vrstvy zaměstnanců a kterou způsobily příčiny na jejich vůli zcela nezávislé. Ve zprávě výborů poslanecké sněmovny (tisk 2499 posl. sněm.) se dále výslovně mluví o oprávněném požadavku ochrany těch, kteří bez své viny nemohou obdržeti nové zaměstnání, takže nesejde na tom, zda o své dřívější služební místo přišli vlastní vinou nebo ne. Zákon čís. 34/34 Sb. z. a n. sleduje zřejmě také účel, aby nezaměstnané osoby v odstavci prvním § 4 uvedené byly před vymáháním některých pohledávek dočasně chráněny z důvodů sociálních a také z důvodu udržení veřejného pořádku, tedy z důvodů objektivních a v zájmu veřejném. Čistě osobní důvody a úvahy s hledisek morálních ustupují před touto hlavní snahou zákona do pozadí. Nelze ostatně přehlížeti, že nynější nepříznivé hospodářské poměry znemožňují nebi aspoň značně ztěžují nalézti si nové zaměstnání všem osobám, které je hledají, tudíž i těm, které přišly o své dosavadní služební místo vlastní vinou. Nelze proto schváliti názor, že výhod zákona č. 34/34 Sb. z. a n. nemohou se dovolávati nezaměstnané osoby tehdy, byly-li ze svého dřívějšího zaměstnání propuštěny pro trestný čin, jehož se dopustily ve svém zaměstnání. Na tom nemohou nic změniti úvahy o tom, zda by snad »de lege ferenda« byl oprávněn požadavek, aby takové osoby byly z ochrany zákona vyňaty.