NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 2083.

Zásada druhé věty §u 134 tr. zák. platí i pro obor §u 152 a násl. tr. zák.
V příčinné spojitosti s výsledkem jest každá jednotlivá jeho podmínka. K přičítání trestného výsledku se nevyžaduje, by výsledek nastal výhradně z konání neb opomenutí pachatelova; stačí, vyvolal-li jedinou z několika podmínek trestného výsledku.
(Rozh. ze dne 12. září 1925, Zm I 318/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 21. března 1925, jímž byl obžalovaný Josef P. podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin těžkého ublížení na těle podle §u 152 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovaného vinným, že dne 14. prosince 1924 v B. proti Václavu W-ovi, ne sice v úmyslu, by ho usmrtil, ale přece v jiném úmyslu nepřátelském takovým způsobem jednal, že tomuto z toho vzešlo těžké ublížení na těle, a že se tím dopustil zločinu těžkého poškození na těle podle §u 152 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost, uplatňující hmotněprávní zmatek §u 281 čís. 9 a) tr. ř., jest odůvodněna. Nalézací soud zjistil, že těžké poškození na těle utrpěl poškozený při odvrácení útoku, jejž podnikl naň obžalovaný v úmyslu nepřátelském, tím, že byl obžalovaným, zamotavším se náhodou do židle a následkem toho upadnuvším, k zemi stržen. Tento pád označuje rozsudek za zcela nahodilý, stržení poškozeného při tom za obžalovaným nezamýšlené a proto obžalovaného za prosta zodpovědnosti za těžký následek nastalý stržením a to ve směru nejen §u 152, nýbrž i §u 335 tr. zák. V tomto případě, kde jest zjištěn na straně obžalovaného v nepřátelském úmyslu podniknutý útok na poškozeného, právem označuje zmateční stížnost za pochybené i vyloučení zodpovědnosti podle §u 152 tr. zák., protože nebylo dbáno předpisu druhé věty §u 134 tr. zák., stanovící zásadu, platnou i pro obor §u 152 a násl. trestního zákona. V důsledku tohoto ustanovení, které praví, že, i když výsledek činu nastal pouze pro nahodilé okolnosti, za nichž čin byl spáchán, aneb jen z příčin vedlejších, náhodou k tomu přistoupivších, byly-li tyto způsobeny činem samým, nutno i pachatele těžkého poškození na těle činiti zodpovědným za všechny z jeho jednání vzcházející, třeba jen nahodilé výsledky. Každý výsledek předpokládá spolupůsobení jistého počtu okolností nebo sil, z nichž každá představuje podmínku výsledku. Celek všech podmínek tvoří příčinu; v příčinné spojitosti s výsledkem jest každá jednotlivá podmínka. K přičtení trestného výsledku se nevyžaduje, by výsledek nastal výhradně z konání neb opomenutí pachatelova; dostačí, vyvolal-li tento jedinou z několika podmínek trestného výsledku. K trestnosti činu obžalovaného stačí tudíž již okolnost, soudem prvé stolice za zjištěnou vzatá, že obžalovaný skočil po Václavu W-ovi, chytil ho rukou za klopy kabátu, který roztrhl, a pak se dostal s Václavem W-em do křížku, při čemž se Václav W. jen bránil, — tedy že obžalovaný zřejmě sám vyvolal tahanici, jejímž výsledkem bylo těžké zranění Václava W-a. Bez této tahanice by bylo k zranění Václava W-a nedošlo, jest zde tudíž příčinná souvislost úplně jasná. Proto bylo zmateční stížnosti po stránce té vyhověti, napadený rozsudek zrušiti jako zmatečný a uznati obžalovaného vinným ve smyslu obžaloby.

Citace:

č. 2083. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 471-472.