NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 10825.

Vyrovnací správce jest práv z náhrady škody, způsobené tím, že bez dlužníkova souhlasu prodal pod cenou jeho věci. Lhostejno, že vyrovnacím dlužníkem byla společnost v likvidaci.
(Rozh. ze dne 28. května 1931, Rv I 745/30.)
O jmění veřejné obchodní společnosti v likvidaci bylo nejprve zahájeno vyrovnací řízení (vyrovnacím správcem byl žalovaný Dr. Ch.), napotom byl na její jmění vyhlášen úpadek. Za vyrovnacího řízení prodal vyrovnací správce bez souhlasu společníků L-ovi věci (cementářské formy) za 8500 Kč. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se správce úpadkové podstaty na L-ovi a Dr. Ch-ovi vydání prodaných věcí nebo náhrady škody, tvrdě, že prodané věci měly cenu 18837 Kč. Procesní soud prvé stolice uznal žalobní nárok důvodem po právu a uvedl ohledně žalovaného Dr. Ch-a v důvodech: Zavinění Dr. Ch-a jest v tom, že prodal věci L-ovi, neopatřiv si souhlas společníků. Bylo jeho povinností, by se zeptal společníků, zda souhlasí s prodejem za cenu 8500 Kč, kterou pokládal za přiměřenou, to tím spíše, ani se sami společníci namáhali inseráty nalézti kupce. Jak vyplývá z výpovědi svědka Ch-a, poptával se svědek ještě před prodejem forem L-ovi u Dr. Ch-a a bylo povinností Dr. Ch-a vyžádati si od něho nabídku, by prodej byl co nejvýhodnější. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a odvětil k dovolání Ch-a v
důvodech:
Pokud jde o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., nebyl dovolatel jako vyrovnací správce oprávněn, prodati cementářské formy, patřící dlužnici, a nemění nic na tom okolnost, že dlužnice byla v likvidaci. Zejména by nemohla tato okolnost odůvodniti obdobné použití předpisů úpadkového řádu na souzený případ. Chtěl-li vyrovnací správce cementářské formy prodati, měl si vyžádati souhlas vlastníků, zejména ohledně kupní ceny. Neučiniv tak, jednal o své újmě a právem v tom spatřovaly nižší soudy jeho zavinění, jež ho činí zodpovědným za škodu, způsobenou žalující straně tímto jednáním. Dovolání neprávem odvolává se v této příčině na zdejší rozhodnutí, uveřejněné ve sb. n. s. pod čís. 2993, kde nešlo o prodej vyrovnacím správcem. Poukazuje-li dovolatel k tomu, že společník Max G. potvrdil, že společníci firmy s prodejem zásadně souhlasí, přezírá, že nerozhoduje, co potvrdil Max G., nýbrž, co zjistily nižší soudy činností v § 272 c. ř. s. jim vymezenou, a že zásadní souhlas s prodejem ještě neznamená souhlas s prodejem za určitou kupní cenu, která podle zjištění nižších soudů neodpovídala ani polovině ceny skutečné.

Citace:

Čís. 10825. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 766-766.