NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 2016.

Jde o nabídku osobě nepřítomné, byla-li učiněna vůči nezmocněnému sprostředkovateli nepřítomné strany, vázanému jejím souhlasem, nebo advokátu, jenž si vyhradil souhlas svého mandanta.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1922, Rv 1 373/22.)
Žalobce domáhal se v původní žalobě na žalované firmě zapravení doplatku 8000 Kč za dodaný nábytek, účtovaný na 16000 Kč. V červnu 1920 nabídla žalovaná firma žalobcovu zástupci, že doplatí 2500 Kč, zástupce žalobce vyhradil si jeho svolení; žalobce schválil smír teprve v říjnu 1920. Ježto žalovaná 2500 Kč nezaplatila, domáhal se jich prodatel žalobou, opíraje se o zmíněný smír. Oba nižší soudy žalobě vyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: Soud prvé stolice zjistil, že mezi stranami došlo k narovnání ohledně ceny za dodanou ložnici na 10500 Kč. I soud odvolací dle § 498 c. ř. s. osvojuje si toto zjištění, které odvolacím řízením opravy nedoznalo, a béře je za podklad svého rozhodnutí. Námitka žalovaného, že schválením své nabídky teprv po 3 měsících není vázán, není důvodná. Dle výpovědi svědka K-a určitá lhůta ku přijetí nabídky žalovaného stanovena nebyla, a svědek, jak se mu vyjádření žalobcova dostalo, je také žalovanému dopisem, ze dne 25. října 1920 oznámil; tím nabídka právoplatně přijata a cena mimosoudním soudním narovnáním upravena. Vzhledem na vyhražení si informace svědkem u jeho klienta-žalobce nelze na případ tento použiti ani předpisu čl. 318 ani čl. 319 obch. zák., které se vztahují bud' na jednání výhradně mezi přítomnými neb výhradně mezi nepřítomnými. Žalovaný ani netvrdí, že by později upomínal žalujícího o vyjádření aneb že mu dodatně při upomínce nějakou lhůtu stanovil, a nelze tedy tvrditi, že přijetí stalo se opožděně po projíti lhůty. Ostatně dle pravé své povahy jest vyjádření žalovaného uznáním kupní ceny v určité výši.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl, a uvedl v otázce, o niž tu jde,
v důvodech:
Výtce nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) nelze upříti oprávnění. Otázku, zda v tomto případě se jednalo o nabídku ke smlouvě mezi přítomnými, či nepřítomnými, dlužno zodpověděti ve směru poslednějším. Vyjednávání děje se mezi přítomnými, když styk stran je takovým, že připouští okamžitou výměnu náhledů, okamžitý projev vůle obou stran. To bude nejen tehdy, když strany jsou přítomny tělesně, nýbrž i když vyjednávají telefonicky (§ 862 obč. zák.) aneb když vyjednávání děje se plnomocníky. Tomu není více tak, když vyjednáváni děje se zprostředkovateli, kteří nejsou zplnomocněni k uzavření smlouvy. Tu platí zásady o nabídce mezi nepřítomnými. Totéž platí, když se činí, jako v tomto případě, nabídka advokátu druhé strany, který si vyhradí, vyžádati si souhlas nepřítomného svého mandanta. Tu jest oferent nabídkou vázán po tak dlouhý čas, jakého jest zapotřebí, aby advokát druhé strany dle pravidelného průběhu jednání mohl nabídku s druhou stranou sděliti od ní odpověď obdržeti a ji oferentovi doručiti (čl. 319 obch. zák. a § 862 obč. zák.). Раk-li druhá strana přijetí nabídky ihned neodešle, není již nabízející nabídkou vázán (čl. 319 obch. a § 862 obč. zák.). V tomto případě zjistil procesní soud výpovědí svědka Dra J-a, že tento jako advokát žalobcův uzavřel v červnu 1920 se žalovaným narovnání ohledně sporné pohledávky za dodanou ložnici a že ujednali spolu mzdu 10500 Kč. Advokát žalobcův vyhradil si však zjistiti dotazem souhlas svého mandanta. Tento mandant (strana žalující) dostavil se však teprve na opětné vyzvání advokátovo až v říjnu 1920 к svému právnímu příteli a přijal tedy až v říjnu onu nabídku žalovaného, načež advokát toto přijetí 25. října 1920 žalovanému sdělil. Přijetí nabídky bylo tedy žalovanému oznámeno přibližně za 4 měsíce, tedy ve lhůtě, která neodpovídá pravidelnému obchodnímu styku a tudíž nelze toto přijetí nabídky a oznámení přijetí pokládati za včasné. Žalovaný nebyl již v měsíci říjnu 1920 více nabídkou vázán (čl. 319 obch. a § 862 obč. zák.).

Citace:

č. 2016. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1059-1060.