NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 15042.

Povolil-li soud odklad exekuce bez uložení jistoty, ač předpoklady pro uložení jistoty ve smyslu §§ 44, odst. 2, č. 2 ex. ř. v doslovu čl. V, č. 3 zák. č. 161/1936 Sb. z. a n. byly ze spisů patrné, a usnesení to na- bylo právní moci, lze žádati dodatečně za uloženi jistoty jen za předpokladu § 44, odst. 2, č. 3 nového znění ex. ř.
(Rozh. ze dne 19. března 1937, R I 189/37.)
Ve sporu o nepřípustnost exekuce podle § 37 ex. ř. navrhla žalovaná vymáhající věřitelka při prvém ústním jednání, aby bylo žalobkyni, která je tchyní povinného, uloženo složení jistoty. Žalobkyně namítla, že do usnesení procesního soudu, jímž byl jí povolen odklad exekuce na zabavené věci, nepodala žalovaná opravného prostředku, takže nabylo právní moci, a nemůže tedy teprve dodatečně býti učiněn odklad závislým na složení jistoty. Soud prvé stolice návrhu na složení jistoty vyhověl, vycházeje z názoru, že jsou splněny předpoklady § 44, odst. 2, č. 3 ex. ř. ve znění čl. V, odst. 3, č. 3 zák. č. 161/1936 Sb. z. a n., ježto žalovaná nemohla dříve uvésti skutečnost, že žalobkyně jest tchyní povinného. Rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs vychází z předpokladu, že okresnímu soudu v P., který na návrh žalobkynin povolil odklad exekuce, aniž jej učinil závislým na složení přiměřené jistoty navrhovatelkou, nebylo nebo nemohlo býti v té době známo, že žalobkyně je osoba blízká dlužníku V. N., nebo že s ním žije ve společné domácnosti (§ 44, odst. 2, č. 2 ex. ř. v doslovu čl. V č. 3 zákona č. 161/1936 Sb. z. a n.), a že proto vymáhající věřitelka nemohla tyto skutkové okolnosti uplatňovati v rekursu proti usnesení prvého soudu, ježto by šlo o nedovolené novoty. Tento předpoklad dovolacího rekursu je však mylný. V zápise o zabavení ze dne 23. července 1936, připojeného k exekučním spisům téhož okresního soudu E 873/36, je výslovně poznamenáno, že k zabaveným zvířatům, jejichž vyloučení z exekuce se žalobkyně domáhá žalobou podle § 37 ex. ř., ohlásila vlastnické nároky dlužníkova tchýně Anna J., t. j. žalobkyně, jež bydlí u dlužníka. Podle toho bylo tedy nebo aspoň mohlo a mělo býti soudu při vyřízení žalobkynina návrhu na povolení odkladu exekuce známo, že vylučovací žalobu podává osoba uvedená v § 42, odst. 2, č. 2 nového znění ex. ř. Neučinil-li soud přes to, že byla splněna i další podmínka tohoto ustanovení, — že totiž žaloba byla podána později než 14 dnů po výkonu zabavení zvířat a že žalobkyně neosvědčila, že mohla o výkonu zvěděti teprve krátce před uplynutím této lhůty nebo po ní a že žalobu podala bez zbytečného průtahu — povolení odkladu exekuce podle řečeného velícího předpisu závislým na složení přiměřené jistoty navrhovatelkou, bylo na žalované vymáhající věřitelce, aby podala proti usnesení prvého soudu rekurs a vytýkala v něm porušení uvedeného předpisu. Neučinila-li tak a spokojila-li se s usnesením prvého soudu, byla by mohla po povoleném odkladu exekuce žádati dodatečně za složení jistoty jen za předpokladu § 44, odst. 2, č. 3 nového znění ex. ř., t. j. byla by musela uvésti skutečnosti, jež činí pravděpodobným, že by odklad mohl ohroziti její uspokojení. Ani to však žalovaná neučinila, neboť ve svém návrhu učiněném při ústním jednání dne 9. září 1936, aby žalobkyni bylo uloženo složiti jistotu, poukázala jen na to, že žalobkyně je tchýní dlužníkovou, a jenom k odůvodnění dalšího eventuálního návrhu, aby povolený odklad exekuce byl zrušen, přednesla, že utrpí odkladem exekuce těžko nahraditelnou majetkovou újmu, aniž ovšem uvedla skutečnosti, které by činily pravděpodobným ohrožení jejího uspokojení. Rekursní soud tudíž nepochybil, zamítl-li návrh žalované na složení jistoty žalobkyní.

Citace:

Čís. 15942.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 358-360.