NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 11214.

Cesty. — Řízení před nss-em (Slovensko): * Rozhodnutí zemského úřadu o odvolání do výroku silniční komise, schvalující závěrečný roční účet vicinální cesty podle § 41 zák. čl. I/1890, jest za účinnosti organisačního zák. č. 125/1927 Sb. (čl. 8 odst. 2) rozhodnutím konečným.
(Nález ze dne 14. dubna 1934 č. 7146.)
Věc: Josef W. v P. proti zemskému úřadu v Bratislavě o schválení účtu vicinální cesty.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: St-l podal proti závěrečnému účtu za rok 1930 ohledně vicinální cesty P.—S.—C. odvolání, vytýkaje, že částky preliminované na stavbu mostu bylo použito částečně na jiné silniční účely, což se protiví hospodaření vicnálních silnic. Žal. úřad toto odvolání nař. rozhodnutím zamítl s odůvodněním, že práce provedené v účtovaném roce byly pravoplatně preliminovány, zaplacené příspěvky, které nebyly v celku spotřebovány následkem neuskutečnění veškerých, rozpočtem zamýšlených prací, objevují se v pokladničním zbytku za rok 1930, kterého bude použito jako úhrady v roce 1931.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Nss musil předně z povinnosti úřední podle §§ 4 a 5 zák. o ss zkoumati, zda nař. rozhodnutí je rozhodnutím úřadu příslušného a zda je v pořadu stolic správních konečným. Nař. rozhodnutí má tuto povahu a to z těchto důvodů: Jde o schválení závěrečného účtu ohledně vicinální cesty. Zkoumání účtu takového náleží podle § 41 písm. e) zák. čl. I:1890 do kompetence silniční komise. Z rozhodnutí silniční komise o schválení účtu šlo podle předposledního odstavce cit. paragrafu odvolání k místožupanu, další odvolání pak šlo k adm. výboru, který byl instancí konečnou. Kompetence místožupana přešla podle zák. č. 126/20 Sb. a nař. č. 310/22 Sb. od 1. ledna 1923 na župní úřad, tato kompetence přešla pak podle § 5 odst. 1 zák. č. 125/27 Sb. na zemský úřad. Ku přesunu této kompetence ze zem. úřadu na úřad okresní podle vl.
41* nař. 96/28 a 186/29 Sb. nedošlo, zem. úřad tedy kompetentně rozhodoval o odvolání z rozhodnutí silniční komise ohledně schválení závěrečného účtu. Poněvadž pak rozhodoval jako instance odvolací, dopadá tu předpis čl. 8 odst. 2 org. zák., podle něhož rozhodnutí zem. úřadu jako odvolacího jest konečné. K tomu jest ještě uvésti, že tu nejde o případ, jaký má na mysli § 5 odst. 3 zák. č. 125/1927 Sb., poněvadž tento předpis jedná o případech, kde podle uherského zákonodárství rozhodoval místožupan v prvé a župní správní výbor v druhé stolici, v případech takových však, o jaký jde v tomto sporu, rozhodoval podle zák. čl. I:1890 — jak uvedeno již shora — místožupan v druhé a správní výbor ve třetí stolici.
Je tedy nař. rozhodnutí podle §§ 4 a 5 zák. o ss způsobilým předmětem rozhodování nss-u.
Nss však shledal stížnost nepřípustnou podle §§ 2 a 18 zák. o ss — — — — — —.

Citace:

Č. 11214. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 859-860.