NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 1878.

Smírčí jednání starostovo (na Moravě) v záležitosti urážek na cti nutno pokládati s hlediska místní policie za konání jeho povolání (§ 68 tr. zák.), bylo-li se ho některou stranou dovoláváno.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1925, Zm II 555/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 30. srpna 1924, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem §u 411 tr. zák. a sproštěn podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přestupek podle §u 312 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud zjistil, že obžalovaný při smírčím jednání před obecním starostou v R. Josefem Š-em v záležitosti Františka K-a a Josefa D-y pro urážku na cti, starostu Š-a holí lehce poranil a po té, když €8
byl z obecné kanceláře odstraněn, nadávkami »ty lumpe, zloději, keťase«, urazil. Než soud uznal obžalovaného pro lehké poranění starostovo vinným jen přestupkem podle §u 411 tr. zák. a sprostil ho z obžaloby pro přestupek §u 312 tr. zák., vzav za dokázáno, že jak úder holí, tak i nadávky staly se teprve, když byl starosta po námitce obžalovaného, že mu starostův výrok o jeho vině urážky na cti nestačí a že chce míti celý výbor, prohlásil, že mu to musí stačit a aby opustil obecní kancelář, čímž prý bylo úřední jednání starostovo skončeno, takže starosta poraněn a uražen by již jen jako osoba soukromá. Zmateční stížnost napadá rozsudek z důvodu §u 281 čís. 5, 9 а) с) a 10 tr. ř., poněvadž soud ohledně poranění starostova jednak nevzal v úvahu, že zločinu podle §u 153 tr. zák. nedopouští se toliko ten, kdo veřejného úředníka lehce poraní když vykonává povolání své, nýbrž i ten, kdo ho lehce poraní pro toto vykonávání, a důsledkem toho opominul zabývati se v rozsudku výsledky trestního řízení, na to poukazujícími, že poranění starostovo stalo se pro zmíněné vykonávání starostova úřadu, totiž svědkem Františkem K-em potvrzenou okolnost, že obžalovaný úder holí doprovázel slovy: »Ty o mně nebudeš rozhodovati«, jednak, že v době úderu a urážky v kanceláři byly ještě ostatní na úředním výkonu súčastněné osoby, totiž druhá strana a svědci, takže neudržitelným byl by náhled soudu, že úřední jednání bylo již před spácháním činů formálně skončeno. V obojím směru sluší zmateční stížnosti přisvědčiti. Jelikož zákon v §u 153 tr. zák. výslovně lehkému poranění veřejného úředníka při vykonávání jeho povolání klade na roveň lehké jeho poranění pro toto vykonávání, nesměl soud, když tu byly výsledky hlavního přelíčení tuto druhou možnost napovídající, dle zásady, že odsouzení dle mírnějšího předpisu trestního nastati může jen, když potrestání podle předpisu ostřejšího jest vyloučeno, a předpisu §§ů 262, 267 tr. ř., uznati obžalovaného vinným pouze přestupkem, dokud se s touto druhou možností §u 153 tr. zák. nezabýval a, učiniv potřebná skutková zjištění, skutkové podstaty zločinu i v tomto směru nevyloučil. Rovněž právně pochybeným jest názor nalézacího soudu, že úřadování starostovo bylo formálně skončeno již tím, že obžalovaného pro vzpurné jeho vystoupení z obecní kanceláře vykázal. I vykázání obžalovaného z kanceláře stalo se ještě v rámci úředního jednání a, dokud obžalovaný obecní kancelář neopustil, mohla se starostovi naskytnouti příležitost k dalšímu zakročení proti němu; ostatně ani vlastní úřední jednání nebylo nutně zakončeno, dokud druhá strana a svědci v obecní kanceláři zůstali, ježto i v nepřítomnosti obžalovaného mohl s těmito starosta dále jednati. S hlediska §u 312 tr. zák. stačilo ostatně i všeobecné konání úřadu starostova, dokud on sám v úřední kanceláři setrval.
Pro posouzení případu ovšem přichází v úvahu, zda smírčí jednání starostovo možno pokládati vůbec za konání jeho povolání, ježto podle §u 27 čís. 11 obecního řádu pro Moravu přísluší obci, činiti narovnání mezi stranami spor vedoucími, skrze důvěrníky z obce zvolené. Kdyby skutečně s toho hlediska nebylo lze uznati konání takového smírčího jednání za část vlastní působnosti starostovy, tedy přece nelze mu právo k zakročení v záležitostech urážek na cti mezi občany odepříti, bylo-li se ho některou stranou dovoláváno, již s hlediska místní policie (§§y 27 čís. 2, 55), protože i z takového podnětu snadno může nastati ohrožení bezpečnosti osoby (§ 27 čís. 2), o niž pečovati jest jednou z hlavních povinností obecního starosty (§ 55). (Srov. vid. sb. 3327; zák. ze dne 27. února 1907, čís. 59 ř. zák. nenabyl dosud pro české země účinnosti).

Citace:

č. 1878. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 79-81.