Čís. 4377.

Byla-li výzva doručovacím orgánem pouze vhozena do skřínky pro příjem dopisu, nebylo vyhověno předpisu §u 102 c. ř. s. a nedošlo proto k náhradnímu doručení tím, že písemnost byla 14 dní na poště uložena.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1924, R I 755/24). Soud prvé stolice odmítl odvolání pro opožděnost. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by ve věci dále jednal. Důvody: Stížnost jest důvodná. Bylo-li marně provedeno doručení k vlastním rukám adresáta, jakož i doručení náhradní, poněvadž nebyl zastižen ani adresát ani oprávněná osoba, pokud se týče osoby, uvedené v druhém odstavci §u 102 c. ř. s., odepřely přijímati písemnost, nutno písemnost uložiti. Dlužno vzíti zřetel na to, že nutno se předem pokusiti o oba způsoby náhradního doručení. Ze zpátečního lístku o doručení rozsudku ze dne 19. dubna 1924 jde na jevo, že příjemce nebyl zastižen, a že náhradní doručení nemohlo býti provedeno, pročež poštovní zřízenec na zpátečním lístku a na obálce napsal »uložen dne 26. dubna 1924«. Předpisy o doručení musí býti přesně zachovávány, z této poznámky však nejde jasně na jevo, zda se poštovní orgán řídil přesně zákonem a nelze proto považovati doručení rozsudku za správně provedené. Proto jest rozhodným, že zástupci, v plné moci žalované uvedení, rozsudek obdrželi 5. června 1924 a tuto dobu nutno považovati za den doručení. Poněvadž odvolání došlo k soudu 12. června 1924, bylo podáno včas.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jak ze zprávy doručovacího orgánu, listonoše S. patrno, byl rozsudek prvé stolice uložen dne 26. dubna 1924 na poštovním úřadě, ježto prý žalovaná nebyla doma zastižena a náhradní doručení se nemohlo státi. Dle §u 104 c. ř. s. má se uložení na poště ohlásiti písemnou oznámkou, upevněnou na dveřích bytu, a podle možnosti též ústním sdělením osobám v sousedství bydlícím. Šetřením dle §u 526 odstavce druhý c. ř. s. jest zjištěno, že doručovací orgán, když mu zahradní dvéře nebyly přes zvonění otevřeny, vložil do poštovní skřínky, u oněch dveří připevněné, písemní výzvu na adresátku (žalovanou), aby si písemnost (rozsudek prvé stolice) vyzdvihla u poštovního úřadu, a že, když se tak nestalo, doručovací orgán druhého dne (26. dubna 1924) vhodil do oné skřínky vyzvání, by si adresátka písemnost u poštovního úřadu vyzdvihla, jinak ze bude tato pokládána za uloženou na poštovním úřadě. Formálnosti §u 102 a násl. c. ř. s. jest však přesně zachovali. Byla-li výzva doručovacím orgánem jen vhozena do oné skřínky, při čemž na příklad ani sousedé ani domácí lidé, klíček od schránky nemající, se nemohou o obsahu výzvy dozvěděti, nebylo vyhověno předpisu §u 104 c. ř. s. a nedošlo proto k náhradnímu doručení tím, že písemnost byla 14 dní na poště uložena. V důsledku toho odvolací lhůta počala běžeti teprve 5. června 1924, kdy písemnost byla zástupci žalované strany u soudu doručena, a nenabyl proto onen rozsudek formální právní moci do dne skutečného podání odvolacího spisu k soudu, což se stalo dne 12. června 1924. Nelze přisvědčiti názoru stěžovatelovu, že nápravu lze zjednati jen žalobou pro zmatečnost dle §u 529 čís. 2 c. ř. s., ježto prý jde již o rozsudek, formálně v moc práva vešlý. Má-li býti řeč o formální právní moci rozsudku, musí při nejmenším dojíti k platnému doručení na onu osobu, na niž zní soudní doručovací příkaz. Nedošlo-li k tomuto platnému doručení na tuto osobu nedopatřením doručovacího orgánu, nelze osobu tu zbaviti řádného opravného prostředku a poukázati ji na mimořádný opravný prostředek §u 529 c. ř. s., a to ani z toho důvodu, že prvý soudce, neznaje nesprávnosti průběhu při doručení, měl neprávem za to, že je tu rozsudek formální v moc práva vešlý a proto povolil exekuci. Právem proto rekursní soud zrušil odmítací usnesení prvé stolice a nařídil, aby bylo dále dle §u 468 c. ř. s. jednáno.

Citace:

č. 4377. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 635-637.