NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 6902.

Vojenské věci. * Ustanovení § 24 vl. nař. č. 10/1924 neposkytuje právního nároku na plné započtení služ. doby voj. gážistům tam uvedeným a není v tomto směru v rozporu se zákonem.
(Nález ze dne 23. listopadu 1927 č. 18469).
Věc: Karel S. (adv. Dr. Vilém Magerstein z Prahy) proti ministerstvu národní obrany stran propočtu služebních let.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l sloužil v býv. armádě rak.-uh. jako gážista z povolání, posléze jako podplukovník intendantstva a byv 4. srpna 1919 propuštěn z italského zajetí, žádal přihláškou z 20. srpna 1919 o převzetí do čsl. armády; byl převzat jako gážista ve výslužbě a konal jako dočasně aktivovaný s plnými akt. požitky činnou službu od 9. července 1921 až do 1. února 1923, kdy byl přeložen do poměru gážistů sloužících za remuneraci. — Podáním z 22. listopadu 1924 žádal za dodatečné propočtení služ. let podle čl. VIII. zák. č. 152/23 a podle § 24 vl. nař. č. 10/24 a ospravedlňoval opožděné podání přihlášky o převzetí. — Nař. rozhodnutím zamítlo mno žádost tuto z důvodu, že neshledalo odůvodnění stran opožděné předlohy přihlášky dostatečným.
O stížnosti nss uvážil:
Zákon ze 4. července 1923 č. 152 Sb. stanovil v čl. VIII, že se ustanovení § 7 zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb. doplňuje novým bodem f) takto: »Ustanovení o prvními propočítání služ. doby voj. gážistům ve výslužbě, aktivovaným na dobu potřeby, se určí nařízením.« Ustanovení toto bylo provedeno §em 24 vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. ex 1924, jenž zní: 1. Důstojníkům býv. armády rak.-uh., kteří byli do čsl. vojska pře- vzati jako důstojníci ve výslužbě a na dobu potřeby aktivováni s platy gážistů aktivních, může mno na žádost povoliti, aby jejich služební doba, ztrávená ve vojsku, byla hodnocena podle ustanovení § 6 zák. č. 195/1920, jestliže délka jejich služby v čsl. vojsku činí nejméně jeden rok.
2. Při posuzování žádosti o zařadění podle předcházejícího odstavce bude přihlíženo zejména k tomu, podal-li dotčený gážista zavčas do čsl. vojska předepsanou přihlášku a konal-li v čsl. vojsku s úspěchem službu odpovídající plně jeho hodnostnímu postavení, jakož i oboru služby, který zastával dříve jako gážista z povolání v činné službě.
Vl. nař. č. 10/1924 užívá tam, kde přiznává gážistům na propočtení nárok, důsledně slov »propočítá se« nebo »jest započísti«, »jest propočtení provésti« (srovnej §§ 25, 27—29, 31 a j.). Shora uvedené znění § 24, odst. 1, zejména slova »může mno na žádost povoliti«, nezůstavuje naproti tomu pochybností o tom, že se jím přiznání anebo nepřiznání plného propočtení služ. doby dává do volné úvahy mno a že ustanovení 2. odst. o tom, k čemu bude při posouzení žádosti zejména přihlíženo, jest pak jen pouhou instrukcí, která ponechává min-u plnou volnost, ke kterým okolnostem při povolení propočtení chce přihlížeti a která je ani za existence okolností tam uvedených nezavazuje, aby žádosti vyhovělo.
To jde i z odst. 3. a 7. téhož § 24. Odst. 3. praví totiž »vyhoví-li mno žádosti uvedené v odst. 1....« a odstavec 7. praví, že u oněch důstojníků, kterým nebude povoleno zařadění dle § 6 zák. č. 195/1920, anebo kteří sloužili v čsl. vojsku dobu kratší jednoho roku, zjišťuje se jen, jak dlouhou dobu ztrávili v aktivních platech své skutečné hodnosti. Tím bylo rovněž řečeno, že plné propočtení může býti odepřeno i těm, kteří splnili podmínky v § 24 uvedené, zejména i těm, kteří sloužili v čsl. vojsku aspoň 1 rok. Právní nárok byl tedy tímto ustanovením § 24, odst. 7 založen pouze na propočtení omezené na skutečnou hodnost, ve které se dotyčný gážista právě nachází.
Podle této stylisace neposkytuje tedy ustanovení § 24 na plné propočtení služební doby žádný právní nárok.
Zkoumaje ve smyslu § 8 zák. o ss platnost ustanovení § 24 cit. vl. nař., neshledal nss, že by ustanovení to, pokud právě dočasně aktivovaným důstojníkům ve výslužbě nepřiznává na plné propočtení služ. doby právní nárok, odporovalo zákonu, totiž ustanovení čl. VIII cit. zák. č. 152/1923. Při uvažování o tom přihlédl nss nejprve k znění vládních motivů k zák. č. 152/1923 (tisk 3963 str. 6).
Dotčené místo zní: »8. K článku VIII. Tímto ustanovením má býti zamezeno, aby důstojníci ve výslužbě, aktivovaní na dobu potřeby a zaměstnání v různých podřízených službách, nebyli účastni výhod plného propočítání služební doby a to z těchto důvodů: »V den účinnosti požitkového zákona byli v činné službě na příklad plukovníci a podplukovníci, kteří konali manipulační službu. Že konali podřízenou činnost uspokojivě, nelze pokládati ještě za dostatečný důvod, aby byli podle této podřízené služby zařaděni platově třebas do nejvyšší požitkové stupnice 6. hodn. třídy, tudíž vlastně do platu generála. Tito důstojníci nemají někdy žádné kvalifikace pro velitele pluku nebo velitele brigády, důstojníci řadové služby, konající službu, jež se úplně srovnávají s jejich hodností, byli by tedy proti shora řečeným osobám ve velké nevýhodě. Mimo to by byl stát na léta zatížen vyššími zaopatř. požitky pro tyto důstojníky, konající krátkodobou podřadnou službu. Této kategorii důstojnictva bylo omezeno propočítání celkové služ. doby jen ten způsob, že se jenom zjistilo, jak dlouho jsou v platech své hodnosti a kolik vál. pololetí jim náleží; podle toho byli pak zařaděni do příslušného platového stupně své hodnosti. To se stalo na základě prov. předpisů k požitkovému zák. č. 195/20, které z různých důvodů nemohly býti doposud zveřejněny ve Sb. Doplněk nového bodu k § 7 požitkového zák. sleduje účel, aby byly zamezeny všechny pochybnosti o právní závaznosti prov. nařízení stran omezeného propočítání služ. let shora jmenovaným gážistům, poněvadž v požitkovém zákoně nebylo pamatováno na tuto kategorii důstojnictva.«
Prov. nařízení, resp. předpisy, o nichž se tuto mluví, byly uveřejněny ve věcném věstníku mno ze 7. srpna 1920 č. 42 čl. 454 k §§ 6 a 7 zák. č. 195/1920 a znějí: »Dále se povoluje výjimečně propočítání služ. let těm dočasně aktivovaným gážistům ve výslužbě, kteří aspoň 1 rok činnou službu v čsl. armádě konali; jinak platí pro ně ustanovení prvního odstavce tohoto bodu, — což znamená, že se u nich zjistí jen, jak dlouho jsou v platech své nynější skutečné hodnosti a kolik vál. let jim přísluší a že se podle toho zařadí do příslušného platového stupně.«
Tyto prov. předpisy stanovily tedy právní nárok na plné propočtení těm dočasně aktivovaným gážistům ve výslužbě, kteří aspoň 1 rok v čsl. armádě činně sloužili, ostatním pak právní nárok na omezené propočtení.
Shora uvedený vládní návrh (tisk 3963) zdůrazňuje však vůli, aby z těchto ustanovení prov. předpisů zůstala nadále právně závaznými pouze ustanovení o omezeném propočtení těm gážistům ve výslužbě, kteří za doby svého dočasného aktivováni konali krátkodobou a podřadnou službu, nemá však zmínky o tom, že by těm, kteří konali služby v obou směrech hodnotnější, měl být poskytnut na plné propočtení také právní nárok.
Nemohl tedy nss shledati, že by ustanovení § 24 vl. nař. č. 10/1924, jež, jak shora uvedeno, poskytuje právní nárok jen na omezené propočtení, kdežto rozhodování o plném propočtení ponechává volné úvaze mno, bylo v rozporu s čl. VIII. zák. č. 152/1923, když článek tento ponechal úpravu propočtení, o které jde, úplně vl. nařízení. Pro stanovisko stížnosti, že z ustanovení § 24 vzniká gážistovi právní nárok i na plné propočtení, nelze tedy v cit. nař. shledati žádnou oporu. Nezakládá-li však cit. předpis § 24 žádného právního nároku na plné propočtení, nemohl býti st-l postupem žal. úřadu, jenž mu přiznal pouze propočtení omezené, ve svém subj. právu vůbec dotčen.

Citace:

č. 6902. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 502-505.