NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1294.

Exekuční vymáhání peněžitých pohledávek proti eráru.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1921, R II 415/21.)
Vymáhající věřitel navrhl ku vydobytí své vykonatelné pohledávky proti železničnímu eráru povolení exekuce na movitosti v budově ředitelství státních drah v O. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Jde tu o exekuci pro peněžitou pohledávku na železniční erár. Ohledně povolení a výkonu takovéto exekuce, protože jest obdobná s exekucí pro pohledávky proti obcím, veřejným a všeužitečným ústavům, přicházejí v úvahu §§ 15 a 28 ex. ř. Dle § 15 ex. ř. lze povoliti exekuci proti obcím, veřejným a všeužitečným ústavům jen ohledně takových předmětů, kterých může býti použito k uspokojení věřitele, aniž by tím byl ohrožen veřejný zájem. Vydati prohlášení, zdali ono ohrožení zde je čili nic, jsou povolány správní úřady. Protože dle § 3 ex. ř. o návrhu na povolení exekuce je rozhodnouti z pravidla bez předchozího ústního jednání a bez slyšení odpůrce, dále protože dle § 55 odstavec třetí ex. ř. je na navrhovateli, aby dokázal okolnosti, rozhodné pro soudní rozhodnutí, měl i v tomto případě navrhovatel okolnost, že oné v § 15 ex ř. uvedené překážky proti povolení exekuce není, dokázati a o tom vyjádření správního úřadu předložiti. Toto vyjádření předloženo nebylo a již proto neměla navrhovaná exekuce býti povolena. Kromě toho vzhledem ku zvláštním předpisům o placení dluhů se strany eráru, že totiž musí býti dluh nejprve u pokladny k výplatě poukázán, načež věřitel si peníze na kvitanci u pokladny vyzvedne (viz § 295 odstavec prvý ex. ř.), tedy vzhledem k tomu, že dluh eráru jest dluhem nikoliv na přínos, nýbrž na odnos, nestačí k povolení exekuce pouhé tvrzení navrhovatele, že mu nebyl dluh zaplacen, nýbrž nutno, aby dluh byl příslušným úřadem k výplatě a vyzvednutí poukázán. Také tento předpoklad v tomto případě pro povolení exekuce schází.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nesprávným jest názor rekurentův, že v příčině placení dlužné hotovosti sluší erár na roveň postaviti soukromé osobě a že povinností eráru jako kterékoli jiné osoby jest, zavčas (t. j. ve lhůtě rozsudkem nebo smírem určené) platiti. Pro výplatu hotovostí u státních pokladen platí zvláštní předpisy, jest tu třeba poukazu úřadu likvidujícího příslušné státní pokladně, takže výplata při složitém aparátu státním neděje se tak lehce, jako výplata peněz osobou soukromou. Tyto předpisy jsou všeobecně platné, nebyly exekučním řádem zrušeny a musí se jim též vymáhající věřitel podrobiti. Z toho plyne, že ustanovení exek. řádu o vymáhání peněžitých pohledávek proti eráru, nebyla-li pohledávka ve lhůtě rozsudkem neb smírem určené zaplacena, užíti nelze. Že by se byl rekurent dle platných předpisů zachoval, zejména že by byl žádal u příslušného úřadu za poukaz k výplatě pohledávky, dle smíru mu příslušející, nebylo ani tvrzeno, a nebyl proto oprávněn žádati za exekuci.

Citace:

č. 1294. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 791-792.