NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 15910.

Jde o nezákonnost (§ 46, odst. 2, zák. č. 100/1931 Sb. z. a n.), ne- byl-li důkaz znalcem proveden pro preklusi (poněvadž nebyla složena včas záloha).
Prekluse důkazů v řízení nesporném není přípustná.
(Rozh. ze dne 11. března 1937, R I 672/36. ) Srv. Úr. sb. č. 1798.
V řízení o odhadu nemovitostí, postupovaných z důvodu vyvlastněni navrhující obci, navrhli odpůrci, aby byl přibrán k odhadu ještě jeden znalec. Poněvadž nesložili zálohu na odměmu uvedeného znalce, rozhodl prvý soud, že bude v řízení pokračovati bez zřetele na návrh odpůrců na přibrání druhého znalce, maje za to, že odpůrci byli s návrhem prekludováni, a řízení provedl a rozhodl, ač odpůrci složili před rozhodnutími o návrhu obce zálohu na znalce. Rekursní soud potvrdil usnesení prvého soudu.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu, aby si opatřil posudek druhého znalce.
Důvody:
Jde o to, zdali v nesporném řízení možno v jednání pokračovati bez zřetele na neprovedený důkaz (druhými) znalcem proto, že záloha na znalečné nebyla včas složena, ač se tak stalo dodatečně před věcným rozhodnutím první stolice (§ 34 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n. a §§ 367, 332, odst. 2, c. ř. s.). Oba nižší soudy souhlasně uznaly, že nastala prekluse tohoto průvodního prostředku, což dovolací stěžovatelé právem napadají pro nezákonnost (§ 46, odst. 2, zák. č. 100/1931 Sb. z. a n.). Při výkladu § 34 zákona o základních ustanoveních soudního řízení nesporného nutno míti na paměti, že toto ustanovení dopouští jen obdobné užití předpisů o řízení sporném. Přípustnost obdoby je určována zásadami o základních ustanoveních soudního řízení nesporného, jimž jest podříditi ustanovení civilního řádu soudního, jejichž obdobné užití bude tedy pouze tenkrát možno, když se to nepříčí zásadám. Soudního řízení nesporného. Prekluse důkazu, ať svědeckého, nebo znaleckého, je dovolena jen v řízení sporném, které jest ovládáno zásadou projednací, nemůže však býti přípustná v řízení nesporném, kde jde o zjištění materiální pravdy a kde soud je podle § 23 zák. č. 100/31 Sb. z. a n. povinen vyšetřiti z úřední moci všechny okolnosti a poměry důležité pro rozhodnutí. Napadené usnesení se tedy příčí jasnému a nepochybnému znění a smyslu § 23 řeč. zák. a bylo proto vyhověno dovolacímu rekursu. Ustanovení § 11, odst. 1, uved. zák. se na souzený případ nehodí, ježto nejde o zahájení řízení.

Citace:

č. 1241. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 693-694.