Č. 5236.


Živnostenské právo. — Policejní právo trestní: Přestupku zákona o nedělním klidu se dopouští majitel živnosti hostinské, který živnost svou provozovanou v téže místnosti se živností podle § 38 živn. řádu, provozuje v době, kdy je pro živnost podle § 38 živn. řádu nařízen nedělní klid.
(Nález ze dne 21. prosince 1925 č. 18148/24.)
Věc: Karel V. v Praze proti zemské správě politické v Praze o rušení nedělního klidu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno odvolání st-le z trestního nálezu osp-é v K. z 1. srpna 1923, kterým byl st-l uznán vinným přestupkem §u 4 odst. A nařízení býv. místodržitelství z 8. listopadu 1913 č. 69 z. z. soustavným rušením nedělního klidu a přestupkem § 96 lit. e) živn. řádu, jehož se dopustil tím, že neuzavřel své obchodní místnosti v dobu ustanovenou, a odsouzen za to dle §u 131 živn. řádu k pokutě 500 Kč, pro případ nedobytnosti k vězení v trvání 50ti dnů.
Stížnost vytýká rozhodnutí tomu nezákonnost a vadnost řízení, dovolává se hostinské koncese, na kterou se předpisy o nedělním klidu ne- vztahují, a dovozuje z toho, že okolnost, že hostinská živnost a obchod dle § 38 živn. řádu prvozovány jsou v téže místnosti, nemůže míti za následek, že st-l provoz hostinské koncese v neděli musí zastaviti.
Nss o stížnosti této uvážil toto:
Zákon ze 16. ledna 1895 č. 21 ř. z. o nedělním klidu, ve znění zák. z 18. července 1905 č. 125 ř. z., stanoví v odstavci 7 čl. IX., že pro případ, že se ve společné provozovně se živností obchodní provozuje ještě jiná ve příčině nedělního klidu odchylně upravená živnost a nelze-li jednotlivé provozy místně tak odděliti, aby spolehlivě bylo zaručeno zachování příslušných předpisů o klidu nedělním, platí pro celý provoz přísnější předpis o klidu. Předpis ten byl vyhlášen také nařízením býv. místodržitelství z 8. listopadu 1913 č. 69 z. zák.
Není sporu o tom, že v téže živn. provozovně, ve které st-l provozuje koncesi hostinskou, provozuje jeho manželka obchodní živnost dle § 38 živn. řádu a že provoz obou živností způsobem shora stanoveným místně spolehlivě odděliti nelze. Z toho jde, že st-l byl povinen i ve své hostinské živnosti zachovávati nedělní klid a zavírati místnosti vůbec, jakmile nastala doba nedělního klidu pro obchod manželčin. — — —
Citace:
č. 15443. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 880-882.