Čís. 6969.

Byla-li před státním převratem sjednána mezi napotomním zdejším příslušníkem a cizozemskou pojišťovnou pojišťovací smlouva v ten způsob, že pojišťovna vyplatí pojištěný peníz v rakousko-uherských válečných půjčkách, přestala tato možnost placení dnem 31. července 1925 a jest pojišťovna nadále povinna platiti v Kč.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1927, Rv I 1549/26.)
Josef P. dal se dne 6. dubna 1914 pojistiti na život na 10.000 K u žalované říšsko-německé pojišťovny, k vyplacení dne 6. dubna 1932, v případě dřívějšího úmrtí k vyplacení jeho manželce Irmě P-ové. Dne 10. června 1917 zmocnil Josef P. žalovanou, že může veškeré peníze z této smlouvy vyplývající do výše 10.000 K vyplatiti místo v hotovosti v 5 1/2% rakouské šesté válečné půjčce, dodatečným prohlášením ze dne 6. října 1917 změněna smlouva v ten smysl, že zníti má ku prospěchu žalujícího spolku. Josef P. zemřel dne 5. června 1925 a dne 27. července 1925 zaslala žalovaná žalujícímu spolku rakouskou válečnou půjčku třetího vydání na 10.000 K, kterou však žalující spolek vrátil jako bezcennou a žaloval pak o zaplacení 10.000 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Jest zjištěno, že dodatným prohlášením ze dne 10. června 1917 byla pojišťovací smlouva, uzavřená dle pojistky ze dne 6. dubna 1914 mezi žalovanou a Josefem P-em, změněna potud, že zmocněna byla žalovaná pojišťovna, že pojištěný peníz 10.000 K může vyplatiti v šesté rakouské válečné půjčce. Toto ustanoveni nedoznalo změny dodatečným prohlášením ze dne 6. října 1917, dle něhož pojistka měla na dále zníti na žalobkyni, neboť výslovně se v tomto prohlášení praví, že veškeré pojišťovací podmínky mají zůstati v platnosti. Dle toho byla žalovaná pojišťovna, přijavší zmocnění ze dne 10. června 1917, oprávněna vyplatiti pojištěnou sumu v titrech šesté válečné půjčky rakouské. Volila-li žalovaná tento způsob úhrady pojištěné sumy, zachovala se dle smlouvy uzavřené mezi ní a Josefem P-em a nemůže se žalobkyně domáhati ničeho jiného, nežli vyplacení tuto zmíněné válečné půjčky. Správně usuzuje prvý soud, že bez zmocnění žalující nemohla žalovaná vyměniti rak. vál. půjčky za půjčku československou, neboť věcí pojištěného bylo starati se o takovou výměnu, vždyť přirozeně nemohla žalovaná předpokládati, že žalující strana nebo Josef P. hodlají provésti přeměnu válečných půjček na půjčku československou. Takový úmysl měla žalující strana projeviti proti žalované — Čís. 6969 —
616
příslušným příkazem a, neučinivši tak, musí škodlivé následky z toho plynoucí sobě přičítati. Jest ovšem správné, že žalovaná měla žalující zaslati titry šesté válečné půjčky, nikoli ale třetí válečné půjčky. Neučinila-li tak žalovaná, nedává to ještě žalující právo žádati zaplacení 10000 Kč, nýbrž ona má toliko nárok na požadování šesté válečné půjčky, když žalovaná dle zmocnění jí daného zvolila tento způsob úhrady pojištěné sumy. Nemůže se proto předem domáhati toho, by zaplatila žalované 10000 Kč v hotovosti, toho by se mohla snad domáhati teprve tehdy, když by bylo jisto, že žalovaná od ní zvolený způsob uhrazení pojištěné sumy splniti nemůže.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Odvolací soud neposoudil věc správně po právní stránce. Dovolacímu soudu postačily k rozhodnutí tyto nesporné skutečnosti. Prohlášením ze dne 10. června 1927 zmocnil Josef P. žalovanou stranu k výplatě plnění příslušejícího z pojistky též v 5 1/2% dluhopisech šesté válečné půjčky, prohlášením ze dne 6. října 1917 byla pojišťovací smlouva změněna ve prospěch žalujícího spolku jako oprávněného, a dne 27. července 1925 zaslala žalovaná pojišťovací společnost žalobci rakouskou válečnou půjčku, znějící na 10000 K a to třetí emise, kterou žalobce vrátil. Žalobce uvedl v žalobě, že žalovaná byla oprávněna zapravili pojištěnou částku jen šestou válečnou půjčkou a ne třetí. Navrhl pak také z toho důvodu, by žalovaná byla odsouzena zaplatiti pojištěnou částku v hotovosti. Při další úvaze o sporné pohledávce vychází dovolací soud z názoru vysloveného v rozhodnutí čís. 952 sb. n. s. Pojišťovací smlouva byla sjednána mezi Josefem P-em, jenž stal se při převratu čsl. státním občanem, a firmou V. v Berlíně, a sice, jak je patrno z pojistky, její tehdejší generální representací v Rakousku ve Vídni. Tím jest dán skutkový základ co do věci týž, z něhož vycházel nejvyšší soud při posouzení sporu v rozhodnutí čís. 952. Podle pojistky byla pojištěná částka splatna u hlavní pokladny společnosti, čemuž nelze rozuměti jinak, než že tím jest míněna řečená generální representace. Další důsledky podávají se z důvodů připojených k rozhodnutí čís. 952. Žalovaná pojišťovna jest povinna plniti v tuzemsku, což se může státi jen způsobem, který v tuzemsku jest uznán za platné plnění. Podle zákona čís. 216/24 §u 29 a čl. XXXVI. nař. čís. 276/24 jsou po skončení soupisu, t. j. po 31. červenci 1925 obchody dluhopisy rakouských a uherských válečných půjček bez právní účinnosti a nežalovatelné. Kdo by měl potom dluhopisy ty u sebe, dopouští se těžkého důchodkového přestupku. Jsou tudíž dluhopisy ty věcí vyloučenou z právního obchodu a nelze jimi platiti. Přestala tudíž dnem 31. července 1925 možnost platiti dluhopisy těmi a nemůže žalovaná společnost zhostiti se v tuzemsku závazku svého odevzdáním dluhopisů a to ani šesté válečné půjčky, jež byla stejně vyloučena z právního obchodu jako půjčky dalších emisí. Nelze proto souhlasiti s názorem odvolacího soudu. Vzhledem k této nemožnosti stalo se neúčinným i zmocnění ze dne 10. června — Čís. 6970 —
617
1917, trvá tudíž nadále jen povinnost plniti závazky z pojišťovací smlouvy hotově, t. j. nyní v Kč, a nemůže se proto ani žalovaná společnost zhostiti své povinnosti jiným způsobem.

Citace:

Čís. 6969. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 641-643.