NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1218.

Předpisu § 157 obč. zák. o důkazu zplození dítěte souloží mimo dobu kritickou dlužno dbáti i u dětí nemanželských (§ 163 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 4. října 1921, Rv I 734/21.)
Nemanželské dítě narodilo se dne 15. března 1920, soulož matky se žalovaným byla zjištěna ku dni 11. pokud se týče 12. května 1919. Žalobě dítěte o uznání nemanželského otcovství bylo oběma nižšími soudy vyhověno, odvolacím soudem z těchto důvodů: Doba kritická spadá tu do doby mezi 21. květnem 1919 a 18. zářím 1919 a ježto nezl. žalobce narodil se 15. března 1920, uplynulo ode dne tělesného obcování žalovaného s nemanželskou matkou až do dne narození žalobce — den soulože nečítajíc — 308 dnů. Dle § 163 obč. zák. sluší považovati za otce nemanželského dítěte toho, o kom dle předpisů, obsažených v soudním řádě, jest dokázáno, že s matkou obcoval v době, od které až do slehnutí neuplynulo méně než 180 a více než 300 dnů. Jest tudíž otázkou, možno-li v daném případě považovati žalovaného za žalobcova otce. Ve směru tom soud stolice prvé v základě seznání matky zjistil, že po souloži se žalovaným více ani s ním ani se žádným jiným mužem od 11., pokud se týče 12. května 1919 tělesně neobcovala. V základě posudku znalce soudního lékaře Ř. zjistil prvý soudce dále, že není vyloučeno, že žalobce K. pochází ze soulože 11. pokud se týče 12. května 1919, ač se jedná o případ velmi vzácný. Odvolací soud, chtěje míti plnou záruku pro správné a spolehlivé rozhodnutí této sporné otázky, uznal na důkaz znalcem z oboru porodnictví. Ve příčině té pak podle znaleckého posudku odborného lékaře porodnictví zjišťuje, že dle dnešního stavu dítěte naprosto nelze tvrditi, že by bývalo přeneseno, není možno s plnou jistotou říci, že by toto děcko pocházelo ze soulože ze dne 11. až 12. května 1919, ale také dle dnešního stavu vědy lékařské nelze vyloučiti, že by tomu skutečně tak bylo, poněvadž jsou známy případy, přesně vědecky doložené, kde těhotenství trvalo přes 300 dnů. Případy skutečného přenesení dítěte, vědecky přesně zjištěné, jsou velmi vzácné. Ze zjištění toho plyne, že v tomto případě jde o mimořádný případ těhotenství, a že žalovaný přes to, že od dne soulože až do dne porodu uplynulo více než 300 dnů, nezletilého žalobce splodil. Na věci nemění ničeho okolnost, že MUDr. Ř. prohlásil, že dítě narozeno bylo doneseno, když děcko neprohlížel ihned po narození jeho, nýbrž teprve dne 27. října 1920 u soudu.
Nejvyšší soud žalobu zamítl. Důvody:
Dovolání napadá rozsudek soudu druhé stolice z důvodů § 503 čís. 2, 3 a 4 c. ř. s. Co se tkne námitky nesprávného právního posouzení sporného případu, dlužno míti zřetel k tomu, že občanský zákoník v § 163 ustanovuje domněnku nemanželského otcovství. Tato jest dána, když se prokáže, že žalovaný tělesně obcoval s matkou děcka v době početí, to jest v některý den, od něhož do porodu neuplynulo méně než 180 a ne více než 300 dnů. Při tom se čítá den porodu, nikoli však den početí (§ 902 obč. zák.). Spadá-li prokázaná nebo doznaná soulož mimo zákonnou dobu početí, pak neusnadňuje domněnka důkazu otcovství. Že však otcovství může býti odvozováno i ze soulože mimoo zákonnou dobu početí, vysvítá z ustanovení §§ 138 a 155 a násl. obč. zák., týkajících se manželského zrození. Domněnka § 138 souhlasí úplně s domněnkou § 163 obč. zák. V § 155 obč. zák. stanoví se právní domněnka nemanželského původu děcka, které sice zrozeno ze ženy vdané, ale před dobou nebo po době, naznačené v § 138 obč. zák., počítajíc ode dne, co bylo manželství uzavřeno nebo zrušeno. Tato domněnka připouští, jak vyplývá z § 157 obč. zák., protidůkaz, že děcko jest přes to manželského původu, důkazem, že děcko zplodil manžel. Z toho dlužno vyvozovati, že občanský zákoník uznává za přípustný důkaz, že dítě může zplozeno býti souloží, udavší se kratší než 6měsíční neb delší jak 10měsíční dobu před porodem. Zbývá pouze otázka, jakým způsobem dlužno toto mimořádné početí dokázati, zda stačí k tomu všecky průvodní prostředky, v civ. řádu soudním vyjmenované, či platí-li zde nějaké obmezení. V tom směru ustanovuje § 157 obč. zák., jenž článkem VI. 1 uvoz. zák. k с. ř. s. byl výslovně v platnosti zachován, že manželský původ dítěte, zrozeného po 10 měsících po zrušení manželství, může býti prokázán pouze znalci, kteří po přesném prozkoumání stavu dítěte a matky udají zřetelně příčinu tohoto výjimečného případu. Není příčiny, míti za to, že zákonodárce, byť i ustanovení § 157 v § 163 obč. zák. necitoval, chtěl důkaz otcovství u dítěte přenošeného jinak míti prováděn, jedná-li se o otce nemanželského, nežli když jde o otce manželského. Vždyť by jinak činil důkaz manželského původu děcka obtížnějším nežli důkaz původu mimomanželského; děti manželské byly by na tom hůře, nežli nemanželské, což by bylo nesrovnatelno s tendencí občanského zákona, zřejmou, z §§ 156, 158 a 159, v nichž nadržuje zákon manželskému původu děcka. Nutno proto míti za to, že také k průkazu nemanželského otcovství v případech téhož druhu jest potřebí přesného důkazu znaleckého, jak jest stanoven v § 157 obč. zák. pro děti manželské, zejména, pokud se tkne otázky, zda děcko v lůně mateřském pobylo delší dobu nežli 300 dnů. Pouhou výpovědí matky děcka, že mimo se žalovaným neobcovala tělesně s nikým jiným, nemůže býti podán důkaz o otcovství žalovaného, neboť, jak již řečeno, k důkazu přenosenosti děcka v lůně mateřském dlužno žádati přesný důkaz znalci lékařství. V tomto případě nižší stolice zjistily, že žalující děcko narodilo se 14. neb 15. března 1920 a že žalovaný souložil s matkou jeho buď dne 11. neb 12. května 1919, tedy 308 dnů před porodem děcka. Důkaz znalecký, který oba nižší soudy provedly, vypadl negativně. Znalci nemohli, poněvadž dítěte a matky neviděli ani při porodu ani krátký čas po porodu, se vysloviti, zda žalující děcko bylo přeneseno a zda pochází ze soulože ze dne 11. neb 12. května 1919, nemohli však okolnost tu také vyloučiti. Nebyl tedy důkazem znaleckým podán zákonem žádaný důkaz, že žalobce je dítětem přenoseným a že žalovaný dítě to 11. neb 12. května 1919 zplodil. Slušelo se tudíž žalobní nárok jako nedokázaný a nedokazatelný zamítnouti a to bez ohledu na svědeckou výpověď matky děcka, poněvadž jejím osamělým svědectvím, při negativním výsledku důkazu znaleckého, důkaz o otcovství žalovaného podán býti nemůže (§ 157 obč. zák.). Dospěl-li odvolací soud k jinému závěru, posoudil případ se stanoviska právnického nesprávně.

Citace:

č. 1218. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 654-656.