NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 9173.

Konal-li dospělý syn otci po řadu let práce v hospodářství jen v naději, že mu bude odevzdáno otcovo hospodářství, uskutečnila se mezi nimi mlčky služební smlouva pro případ, že mu hospodářství nebude odevzdáno.
(Rozh. ze dne 13. září 1929, Rv I 1635/28.)
Syn domáhal se na otci úplaty za práce, jež konal otci v hospodářství. Oba nižší soudy žalobu zamítly. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud, opíraje se o zjištění, že žalobce po řadu let konal práce v hospodářství a v domácnosti žalovaného a že tak činil jako syn a člen domácnosti žalovaného, byv navzájem vyživován, šacen a ostatními potřebami opatřován, usuzuje, že se mezi stranami neuskutečnila služební smlouva ani výslovně ani mlčky způsobem v § 863 obč. zák. uvedeným, najmě ani tím, že žalobce práce konal, a žalovaný je přijímal. Zjištěním, že se mezi stranami neuskutečnila služební smlouva výslovně, je sice dovolací soud vázán, ale otázka, zda se neuskutečnila smlouva mlčky způsobem v § 863 obč. zák. uvedeným, jest právní otázkou, jejíž správnost musí býti v rámci dovolacího důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s. přezkoumána. Okolnost, že mezi stranami nebyla ujednána za žalobcovy služby a práce výslovně úplata, jest se zřetelem k ustanovení § 1152 obč. zák., podle něhož, nebyla-li ve služební smlouvě určena úplata a nebyla též smluvena bezplatnost, má se za to, že byla smluvena přiměřená úplata, pro právní otázku, zda se služební smlouva uskutečnila mlčky způsobem v § 863 obč. zák. uvedeným, podružného významu. Jde v souzeném případě hlavně o to, zda se zřetelem k tomu, že žalobce jest synem žalovaného, že jest mezi nimi úzký poměr rodinný, nebyly žalobcovy služby a práce konány dobrovolně, jen z ochoty, zda nešlo o mlčky uzavřenou služební smlouvu, o kterou by jistě nešlo, kdyby žalovaný byl jako otec oprávněn (§§ 144, 145, 147, 149 obč. zák.) bezplatné konání služeb na žalobci požadovati. K tomuto právnímu názoru zřejmě se kloní napadený rozsudek, leč neprávem. Jde o syna dávno již dospělého a zletilého, nyní již 38 let starého, jenž neměl zákonité povinnosti, by »po celou řadu let«, jak nižší soudy zjišťují nepřesně, a zejména po zletilosti otci zadarmo pracoval, a žalobce tak, jak bylo zjištěno, také zdarma nehodlal činiti, protože tak činil jen proto, že choval naději, že mu otec splní v této příčině slib a odevzdá mu hospodářství, na kterém žalobce konal po řadu let všechny druhy hospodářských prací, jichž bylo zejména za těžkých let válečných zapotřebí. Na tomto základě dovolací soud usuzuje, že se mezi žalobcem a žalovaným, an žalobce práce konal a žalovaný je přijímal a an žalobce konal tak jen v předpokladu, že mu bude odevzdáno otcovo hospodářství, tedy pro případ, že mu nebude odevzdáno, nikoliv bezplatně, uskutečnila služební smlouva mlčky způsobem v § 863 obč. zák. uve- deným. Ostatně žalovaný vůbec ani sám netvrdil, že mezi ním a žalobcem smluvena byla bezplatnost, naopak tvrdil a bylo také zjištěno, že žalobce navzájem za to živil, ho šatil a opatřoval mu ostatní potřeby. Leč žalobce domáhá se na žalovaném přiměřené úplaty podle § 1152 obč. zák.. Tato otázka nebyla nižšími soudy vůbec vzata na přetřes pro pochybný názor právní.

Citace:

č. 9173. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 234-236.