Čís. 6204.

Důvod zmatečnosti rozsudku podle čís. 11 § 281 tr. ř.
Vykročením z moci trestní je rozuměti toliko případy porušení práva hmotného, kde soud ustanovil jiný způsob trestu, než je podle zákona dovoleno, nebo uložil trest, který může býti uložen jen za určitých (materiálních) podmínek, ačkoliv tu těchto podmínek není.
(Rozh. ze dne 24. května 1938, Zm II 4/38.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obou stran, a to obžalovaného a vdovy po soukromém žalobci do rozsudku krajského jako tiskového soudu, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem utrhání na cti podle § 3, odst. 1 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n.
Z důvodů:
Důvod zmatečnosti podle č. 11 § 281 tr. ř. vidí zmateční stížnost soukromého žalobce v tom, je nalézací soud, ačkoli uznal obžalovaného vinným přečinem podle prvého odstavce § 3 zák. o ochr. cti, od soudil ho pouze do tuhého vězení na deset dnů, arci nepodmíněně, kdežto předchozím zrušeným rozsudkem, podle něhož byl obžalovaný odsouzen pro méně trestný čin podle § 2 a § 1 zákona o ochr. cti a proti němuž nepodal žádných opravných prostředků, byl odsouzen do tuhého vězení, správně jen vězení, na čtrnáct dnů, arci podmíněně. Zmateční stížnost míní, že nalézací soud, jestliže ve zrušeném rozsudku zjistil, že skutečnosti polehčující, pokud se týče podmiňující použití mimořádného práva zmírňovacího nebo zaměňovacího, odůvodňují uvalení trestu čtrnáctidenního, nemohl v novém rozsudku trest zmírniti, pokud jde o jeho trvání, ještě více; neboť skutečností rozhodné pro použití §§ 260, písm. b) a 266 tr. z. zůstaly tytéž, nepřistoupila žádná další okolnost odůvodňující použití §§ 260, písm. b) a 266 tr. z. a přeměna trestu podmíněného v trest nepodmíněný není prý důvodem pro větší zmírnění trestu, nežli soud doposud vyslovil.
Zmateční stížnost není důvodná.
Zmatku podle č. 11 § 281 tr. ř. dopustil by se nalézací soud jen tehdy, kdyby byl vykročil 1. ze své moci trestní, nebo 2. ze zákonné sazby trestní, pokud se tato sazba zakládá na přitěžujících nebo polehčujících okolnostech v zákoně jmenovitě uvedených, nebo 3. kdyby byl vykročil z mezí svého práva zaměňovacího nebo zmírňovacího, nebo 4. kdyby porušil nebo nesprávně použil ustanovení § 293, odst. 3 tr. ř. a § 359, odst. 4 tr. ř.
Zmateční stížnost neuvádí, ve kterém z uvedených směrů byl výrokem nalézacího soudu porušen zákon.
Je jasné, že o porušení zásady zákazu reformationis in peius (bod 4) nemůže být řeči, poněvadž nejde o takový případ, jaký mají § 293, odst. 3 a § 359, odst. 4 tr. ř. na mysli. Vždyť, pokud jde najmě o § 293, odst. 3 tr. ř., schází předpoklad, že proti prvému rozsudku nalézacího soudu byla podána zmateční stížnost jenom ve prospěch obžalovaného (§ 290, odst. 2 tr. ř.).
Nemůže býti řeči ani o porušení zákona ve směru bodu 2, poněvadž v § 3, odst. 1 zákona o ochr. cti je na přečin stanovena jen jediná sazba trestní a žádná další zvláštní sazba trestní, jakou předpokládá č. 11 § 281 tr. ř.
Nalézací soud nevykročil ani z mezí svého práva zaměňovacího nebo zmírňovacího, neboť při určení trestu, jejž vyměřil za použití §§ 260, písm. b) a 266 tr. z., neučinil něco, co je zákonem zakázáno nebo alespoň není mu zákonem dovoleno (srov. čís. 4853, 4919 Sb. n. s.).
Svým výrokem nevykročil však soud ani ze své moci trestní (bod 1). Neboť pod tímto pojmem sluší rozuměti toliko případy porušení práva hmotného, kde soud ustanovil jiný způsob trestu, než podle zákona je dovoleno, nebo uložil trest, který může míti místo jen za určitých (materiálních) podmínek, jakkoli těchto podmínek není (srovn. rozh. č. 2218 Sb. n. s.). Že by nalézací soud byl pochybil v tomto ohledu, zmateční stížnost nedoličuje a není s to, aby uvedla některé ustanovení zákona, jež by s naznačeného hlediska bylo porušeno. Z toho všeho plyne, že o porušení zákona v některém ze směrů v č. 11 § 281 tr. ř. výčetmo uvedených nelze mluviti a že vzhledem k tomu, že zrušovací soud zrušil ke zmateční stížnosti soukromého žalobce první rozsudek, byl nalézací soud oprávněn, když uznal na jinou kvalifikací trestného činu, vyměřiti podle svého volného uvážení nový trest zcela samostatně a nezávisle na trestu ve zrušeném rozsudku uloženém. Přezkoumání tohoto nového soudního rozhodnutí podléhá proto pouze opravnému prostředku odvolání, jež bylo též podáno a které bude níže vyřízeno. O důvodu zmatečnosti podle č. 11 § 281 tr. ř. nelze tudíž mluviti.

Citace:

č. 6204. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 245-247.