NPD documents search: Boh. adm., 4 (1922), sv. 2

Čís. 121.

Kdo o své újmě bez svolení příslušného místa (okresního silničního výboru) předsevezme na veřejné silnici něco, co provoz po ní ztěžuje, ručí již z tohoto důvodu třetím osobám za škodu, která jim ze zařízení toho vzešla, třebas toto bylo účelně provedeno.
(Rozh. ze dne 2. dubna 1919, Rv II 125/19.)
Žalovaný položil na podzim 1917 přes okresní silnici, bez povolení silničního výboru koleje polní dráhy od své továrny na pozemky za silnicí ležící k odvezení bahna na pozemky ty. Na silnici byly koleje polo- ženy na fošnách, přes které napříč ležela prkna nepřiléhající těsně k sobě. Vozy po okresní silnici jedoucí musely přejížděti ony koleje. Již v dřívějších letech činil žalovaný tak a to bez úředního povolení a teprve v r. 1917 zažádal dře 11. prosince o povolení, jehož se mu dne 15. prosince dostalo. Dne 6. prosince 1917 jel syn žalobcův s vozíkem, v němž byl kůň zapřažený, a, ač jel opatrně a krokem, zůstal kůň při přecházení kolejí jednou nohou ve štěrbině vězeti, upadl a poškodil se tak, že musel býti hned poražen. Škodu tím způsobenou zažaloval žalobce proti žalovanému. — Soud prvé stolice (zemský soud v Opavě) vyhověl žalobnímu žádání, maje za to, že synu žalujícího nelze přičítati žádnou vinu na nehodě koni se přihodivší, za to žalovanému, jenž bez řádného povolení příslušného úřadu učinil zařízení přes veřejnou cestu, jež stěžovalo dopravu a tažný dobytek ohrožovalo. Kromě toho jest na žalovaném, jenž koleje ve vlastním zájmu položil, by bahno z továrny na svá pole mohl rychle a pohodlně dopraviti, by škodu vzniklou následkem toho zařízení třetí osobě, která v té příčině viny nemá, každým způsobem nahradil. Kdo zřídil živnostenský podnik, kdo provozuje továrnu, činí tak na vlastní vrub, nikoli na nebezpečí svého okolí, ba ani odvoláváním se na úřední povolení a koncesi nemůže se této zodpovědnosti sprostiti. Účinek koncese jest jen ten, že podnikatel smí podnik provozovati, byť z toho mohlo pro třetí osoby vzniknouti nebezpečí. Za ohrožování a škody s podnikem spojené jest podnikatel každým způsobem práv. — Odvolací soud (vrchní zemský soud v Brně) odvolání žalovaného nevyhověl, ač к myšlence v důvodech rozsudku prvého soudu projevené, že podnikatel práv jest ze škody, již sousedu zařízením třeba úředně schváleným způsobil, poněvač podnik byť povolený jde na jeho vrub, přisvědčiti nemohl, ježto předpisu § 364 a) obč. z. zde nelze užíti, protože nejde o škodu způsobenou podnikatelem sousedu na pozemku. Vina žalovaného záleží však v tom, že položil přes silnici, sloužící veřejné dopravě, koleje, v nichž tažný dobytek mohl zůstati viseti a se poškoditi. To se zde stalo, poněvač kočí jel přes koleje opatrně a pomalu , a přes to kůň zůstal za nohu viseti a se poškodil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.
Důvody:
Žalovaný činí s odvoláváním se na dovolací důvod § 503 č. 4 c. ř. s. rozsudku soudu odvolacího předhůzku mylného právního posouzení věci, poněvač bez ohledu na provinění se žalovaného vyvozuje z předpisu § 1311 obč. zák. jeho závazek к náhradě škody. Staví prý do popředí a neprávem závazek z výsledku (Erfolghaftung) místo jedině správného a v zákoně kotvícího ručení za provinění (Schuldhaftung). Stanovisko žalovaným hájené bylo by jen tehdy správným, kdyby se byl žalovaný postaral před tím, než koleje na okresní silnici k přejezdu položil, o schválení takového zařízení příslušným silničním výborem. Týž jest oprávněn stanoviti předpoklady všeobecného užívání takového veřejného statku. Svolí-li k tomu, by jednotlivci používali veřejné okresní silnice zvláštním způsobem, v našem případě průmyslový závod položením kolejnic k svému přejezdu, schválí-li týž pro jednotlivce podmínky takového užívání a je-li prokázáno, že podmínkám těm ve všem bylo vyhověno, pak možno všeobecnosti používali takové okresní silnice jen v mezích daných, tedy tak, v jakém stavu silnice právě se nalézá. Nutno tedy pak každému chodci, jezdci a povozníku šetřiti při použití takového veřejného statku všech opatrností, jakých schválené, ovšem samo o sobě účelné zařízení vyžaduje. Možno tu pouze poukázati na příklad lokálních drah železných, které nezřídka silnice protínají a kde tedy obecenstvo silnice s náležitou opatrností používati musí. V našem případě však dle zjištění soudu prvního, který poukázal na dopis okresního silničního výboru v Opavě ze dne 12. září 1918, — na zjištění tom soud odvolací neučinil žádné změny, — žalovaná společnost kolejní přejížďku zařídila bez zmocnění a schválení majitele veřejného statku a nebylo také v době úrazu zařízení to tímto schváleno. Tím předsevzala žalovaná o své újmě a bezprávně něco, což dojista vedlo ku zatížení provozu po oné silnici, třebas by snad ono zařízení bylo bývalo účelně provedeno. Ono zařízení dle zjištěného stavu věci vedlo ku poškození koně. majetku žalobcova a to bez jeho viny, takže žalovaný již ze všeobecných předpisů §§ 1295 a násl. obč. zák. za způsobenou vlastní škodu zodpovídá a na předpis § 1305 obč. zák. odvolávali se nemůže. Ostatně vysvítá z dopisu okresního silničního výboru, že týž ručení za každou škodu kolejnicemi vzniklou od sebe odmítl a uvalil toto na onoho, kdo kolejnice položil. Tedy z tohoto hlediska ručí žalovaný za každou škodu jeho zaviněním vzniklou. S tohoto hlediska možno prohlásiti stižený rozsudek, který ovšem na jiném právním základě vedl k stejnému, pro žalovaného nepříznivému konečnému výsledku, s ohledem na tento za prostý právního omylu, aniž by nutným bylo ještě se obírali s obsahem dovolání a dovolací odpovědi, který probírá příběh úrazu koně různým způsobem, poněvadž uvedení ta zjištěna nejsou a tím již se vymykají posouzení soudu odvolacího. Bylo proto bezdůvodné dovolání zamítnuto.

Citace:

č. 121. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 256-258.